zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Hudební rozhledy 08

Hudební rozhledy 08

autor: archiv   

zvětšit obrázek

S mladým dirigentem Markem Štilcem jsme se naposledy na stránkách našeho časopisu setkali v souvislosti s tak zvaným Projektem roku 2013, který patřil mnoha cenami ověnčeným již hotovým částem plánovaného kompletu nahrávek orchestrálních děl Zdeňka Fibicha pro firmu Naxos. Od té doby dirigent, který intenzivně spolupracuje jak s domácími, tak i se zahraničními sólisty a orchestry, v této ambiciózní spolupráci pokračuje, a to nejen v nahrávání zmíněného Fibichova orchestrálního díla. Připravuje totiž i novou řadu autorů osmnáctého století, a sice Čechů, působících ve Vídni. K výjimečným projektům, které má dirigent v poslední době za sebou, patří i nastudování opery Legenda o Kateřině z Redernu Sylvie Bodorové, uvedené v premiéře v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, ve stejném roce se ale rovněž podílel jako asistent dirigenta Matthiase Heika Förstera a hudební režisér na vzniku světové premiéry nahrávky první opery Antonína Dvořáka Alfred.

Letošní 27. ročník Mezinárodního festivalu současného tance a pohybového divadla Tanec Praha roztančil opět nejen pražské scény, ale mnoho aktivit a představení se přesunulo také do plzeňského kraje a Plzně jakožto evropského hlavního města kultury 2015. Během více jak tří týdnů se odvíjela pestrá mozaika produkcí, které jen potvrdily, že současná podoba tanečního umění vstřebává nejrůznější podněty. Je tedy na konzumentovi, jak vnímá, zažívá či oponuje tomu, co mu tanec nabízí. Dnešní divák musí být připraven na všechno, proto i motto festivalu hlásalo: „Za vaše představy neručíme“. Festival zahájila choreografka s mezinárodním renomé Sasha Waltz, která uvedla projekt z roku 2004 (přede dvěma lety jsme měli možnost sledovat v přímém přenosu v kinech její choreografii baletu Romeo a Julie, nastudovaného v pařížské Opeře). Poprvé v něm tehdy pracovala s klasickou hudbou, a sice s díly Franze Schuberta, které ji inspirovaly k vytvoření až snových tanečních obrazů.

Plných dvě stě dvacet pět let od zrodu slavného Goethova Fausta se stalo inspirací Maďarské státní opeře k realizaci festivalu s názvem Faust 225. Díla, která na něm byla prezentována a jež z této tematiky vycházejí, byla jednak součástí repertoáru divadelní sezony, během které byla již i provedena (opery Život prostopášníka Igora Stravinského, Doktor Faust Ferruccia Busoniho, Čarostřelec Carla Marii von Webera či Mefistofeles Arriga Boita), jednak jejich uvedení organizátoři zajistili přímo pro festival, který probíhal od 16. května do 1. června. K nim patřilo vystoupení Budapešťského filharmonického orchestru se Schumannovými Scénami z Goethova Fausta a premiéra Gounodovy opery Faust. I když operní soubor využívá i divadlo, které bylo pojmenováno podle skladatele, dirigenta a dokonce šachového velmistra Ferencze Erkela (1810–1893), festival soustředil produkce do budovy pro tisíc dvě stě sedmdesát sedm diváků, navržené maďarským architektem Miklósem Yblem.

„Málokterý skladatel byl tak dobře zapomenut jako Václav Vilém Würfel. Je zajímavým faktem, že ani velké oslavy 200. výročí narození Fryderyka Chopina v roce 2010 u nás nevzbudily širší zájem o studium kořenů Chopinovy tvorby a jeho klavírního mistrovství. Když jsem se v souvislosti se svými četnými chopinovskými recitály v tomto období začal nad tímto tématem zamýšlet“, píše autor textu, Martin Vojtíšek, „rozhodl jsem se propátrat díla skladatelů, s nimiž se Chopin ve Varšavě setkával. I když nijak nepochybuji o Chopinově originalitě a nekonečné technické vynalézavosti, někde musel být výchozí bod, odkud se talent mladého Chopina začal odvíjet. Těžko to mohl být hudebně patrně nevýrazný Vojtěch Živný, který učil Chopina do jeho dvanácti let. Pozdější učitel skladby Józef Elsner mohl Chopina vybavit dobře po stránce teoretické, ale mezi jeho haydnovsko-klasicistním stylem a stylem Chopina zeje těžko překročitelná propast.

3.8.2015 15:07:03 Redakce | rubrika - Z médií