zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Hudební rozhledy 07

Hudební rozhledy 07

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Hlavní hvězdou 24. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov je světoznámá jihokorejská sopranistka Sumi Jo, která letní hudební přehlídku zahájí 17. 7. operním recitálem konaným pod širým nebem v Pivovarské zahradě. Sumi Jo (původním jménem Jo Su-gyeong, které si na počátku své kariéry z pragmatického důvodu, aby bylo pro Evropu a západní svět přijatelnější, změnila) je jednou z nejvyhledávanějších koloraturních sopranistek současnosti. Svou pozici si vydobyla kombinací pěvecké virtuozity, vrozené elegance a cílevědomosti. Její interpretace náročných koloratur není jen vzrušující vokální akrobacií. Vládne svěžím, ohebným sopránem plným barev, dokonalým frázováním a obdivuhodnou muzikálností. Po studiu hudby v Koreji přesídlila v devatenácti letech do Evropy, kde vystudovala zpěv na Accademia Nazionale di Santa Cecilia v Římě. Jejími učiteli byli například Carlo Bergonzi nebo Elisabeth Schwarzkopf.

Magická sedmdesátka, kterou přinesl letošní ročník našeho nejstaršího hudebního festivalu, v němž bylo přes čtyřicet koncertů z 90 % vyprodaných, se stala symbolem celé řady nečekaných překvapení. Vedoucí idea ročníku – 70 let od konce války – se ukázala jako nosný nápad, který se promítl zejména do účinkování velkých souborů z bývalých spojeneckých zemí. Významným morálním gestem se pak stalo přenechání Smetanova cyklu Má vlast poprvé v historii festivalu německému orchestru. Nejsilnější stránkou letošního ročníku bylo hostování symfonických těles, z nichž k naprostým vrcholům patřila vystoupení Petrohradské filharmonie, italského orchestru Národní akademie Svaté Cecilie z Říma, který byl u nás podobně jako Bach Collegium Japan a klavíristka Sa Chen vůbec poprvé, a maďarského Festivalového orchestru Budapešť. Dirigenti jako Jurij Těmirkanov, Antonio Pappano a Iván Fischer prokázali, že právem patří ke světové špičce.

Po wagnerovských oslavách v roce 2013 uplynuly téměř dva roky a divadla si dávají od uvádění Wagnerových děl zasloužený oddech. To však neplatí na některých scénách pro jeho tetralogii Prsten Nibelungův. Ta se vždy nastudovává postupně. V některých divadlech začali jednotlivé díly uvádět i dva roky dopředu, aby pak celé dílo bylo kompletně provedeno v roce skladatelova výročí. Jsou ale operní soubory, které hrají celý komplet až letos. Přiřadilo se k nim také Zemské divadlo v Linci, které první díl tetralogie uvedlo v nové, velkolepé operní budově, slavnostně otevřené na jaře roku 2013, přede dvěma lety v říjnu, poslední díl letos v březnu a všechny čtyři připravuje na podzim. Rozdíl mezi velikostí a technickými možnostmi jeviště původního divadla, díky nimž lze posunout scénické provedení Ringu zase o kus dále, a novou scénou je nebetyčný. Navíc má opera v Linci tu výhodu, že jednotlivá představení připravuje vysoce kvalitní Brucknerův filharmonický orchestr.

Harold C. Schonberg pronesl ve své knize The Great Pianists na adresu rumunského pianisty Dina Lipattiho: „Jeho smrt v roce 1950 ve věku pouhých třiatřiceti let vzala světu pianistu, ze kterého by vyrostla jedna z velkých postav hudby dvacátého století“. Myslím, že to není přesné. Odkaz, který nám Dinu Lipatti stihl zanechat, byť nevelký rozsahem, jej řadí i tak mezi největší zjevy pianismu století. A toto renomé si Lipatti dokázal vytvořit, navzdory nelítostnému osudu, ještě během svého krátkého života. Zemřel o dva roky dříve než Mozart, k němuž celým svým vnitřním ustrojením inklinoval od svých teenagerských let. Již v nejútlejším věku Dinuovi rodiče odhalili jeho talent a od čtyř let vzala do rukou výuku jeho matka. Posléze však malého Constantina, jehož kmotrem nebyl nikdo jiný než George Enescu, svěřila vlivnému bukurešťskému pedagogovi Mihailu Jorovi, po němž převzala péči nad jeho dalším růstem obávaná Florica Musicescu na bukurešťské Akademii.

6.7.2015 18:07:55 Redakce | rubrika - Z médií