zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Tak trochu magický australsko-čínský koncert FOK

Yingd Sun

autor: Z webu   

zvětšit obrázek

Koncerty 17. a 18. června ve Smetanově síni Obecního domu byly nabity zajímavými přísliby - česká premiéra jedné australské skladby, a také jsme byli zvědavi na výkon čínského klavíristy
Yingdi Suna, který již dříve vystupoval s FOK v Šanghaji, Praha ho však měla možnost slyšet poprvé. Koncerty byly svou dramaturgií věnovány zakladateli Symfonického orchestru hl. m. Prahy - FOK Rudolfu Pekárkovi. Pekárek po své emigraci v roce 1948 zamířil k protinožcům, v letech 1954–1967 stál v čele Queensland Symphony Orchestra. Dramaturgie koncertů byla rekonstrukcí jednoho z Pekárkových koncertů v Brisbane. Pro současnou Prahu to znamenalo uvedení díla australské skladatelky Miriam Hyde „Kelso Ouverture“ v české premiéře. Její skladatelský styl vychází z britské tradice. „ V této skladbě, která byla věnována přímo Pekárkovi, je cítit i vliv české hudby, především Josefa Suka,“ podělila se o svůj postřeh hobojistka Liběna Séquardtová.
Kelso Ouverture je jediným dochovaným Pekárkovým snímkem a je možno si ji poslechnout zde zde.

Další skladbou na programu byl Koncert pro klavír a orchestr č. 2 B dur op. 83 Johannese Brahmse. Jde o výjimečný opus – je to jeden z nejdelších klavírních koncertů jaké kdy byly napsány, a navíc je místo obvyklých tří strukturován do čtyř částí – Allegro non troppo, Allegro appassionato, Andante a Allegretto grazioso. Klavír a orchestr zde rovnocenně spolupracují na rozvíjení jednotlivých témat. Poměrně složitá tematická práce je typická pro celou úvodní větu. Následuje dynamická druhá část, kde jsme se zaposlouchali do plného orchestrálního zvuku, se kterým kontrastovaly subtilnější dílčí hudební epizody klavíru. Ve třetí části se dostalo i na rozsáhlé violoncellové sólo, v závěrečném finále je možno rozpoznat brahmsovské „uherské“ téma. O náročnosti tohoto kusu jsme si povídali s klavíristou a dirigentem na společném setkání před koncertem – viz níže. Proto není divu, že po provedení díla se oba protagonisté s pocitem dobře odvedené práce srdečně objali.

Po přestávce následovala Symfonie č. 8 G dur op. 88 „Anglická“ Antonína Dvořáka. Jde o radostné a optimismem prodchnuté dílo, které je plné ptačího zpěvu a baladické poetiky. Třetí část nás roztančila v rytmu valčíku a ve finále jsme vyslechli slavnou trubkovou fanfáru. Sólo na pozoun hrál Jiří Novotný.
Dirigent Petr Altrichter je šarmantní mužný typ, dalo by se říci „Jiří Bartoška mezi dirigenty“. Je to dirigent velkých gest, svou prací rukou evokuje tajemnou magii a zaklínání šamanů. I orchestr FOK hrál jakoby fascinován těmito gesty. K celkové atmosféře přispěl i jeden krásný estetický vizuální efekt, který lze pozorovat ve Smetanově síni Obecního domu jen při večerním koncertě a pouze v letním období. Když občas zvednete zaposloucháni do krásné hudby oči vzhůru, můžete vidět nádhernou proměnu barev stropních vitráží, když se pomalu stmívá a jasný den se mění v hlubokou noc. Pro posluchače byl tento koncert po všech stránkách magickým zážitkem.

Na setkání s umělci před koncertem jsme měli možnost se dozvědět od Yingdi Suna i dirigenta Petra Altrichtera odpovědi na některé zajímavé otázky:

  • Jaká je pozice klasické hudby v Číně?
    YS: Klasická hudba zažívá boom ve velkých městech, jako jsou například Šanghaj a Peking. V těchto městech byly postaveny velké koncertní síně, do kterých jsou zvány nejlepší světové orchestry. Také v Číně působí devět významných hudebních škol klasické hudby, které produkují nové generace čínských umělců. Popularita tohoto žánru hudby tedy permanentně stoupá.
  • Čínští klavíristé začali dobývat svět. Myslíte si, že se dá hovořit o specifické čínské klavírní škole?
    YS: Necharakterizoval bych to jako specifickou čínskou klavírní školu. Charakteristickým a zásadním prvkem čínských studentů je jejich vytrvalost a píle, máme pevnou vůli se učit. A také je to pochopitelně otázka velikosti populace – je nás více než miliarda. V tomto počtu statisticky nacházíme více talentů než jiné, menší národy. Máme nejen mladé studenty, ale i mladé učitele, které vysíláme v rámci různých stipendií do zahraničí sbírat zkušenosti. Například i já učím na hudební škole u nás v Šanghaji. Také k nám zveme významné hudební osobnosti, aby u nás vedly mistrovské kurzy.
  • Jak se Vám hraje Brahms?
    YS: Tento kus pro mě není nový, studoval jsem ho už v rámci svých studií před deseti lety. Ale u nás v Číně se bohužel moc nehraje, jsem rád, že jsem byl pozván k jeho provedení do Prahy. Ta skladba je velice těžká, myslím, že je to jeden z nejtěžších klavírních koncertů vůbec. Je zajímavé, že na poslech to zní jako jednoduché a snadno zapamatovatelné melodie, teprve až začnete studovat partituru, zjistíte, jak je to náročné. Brahms byl klavírista, očekávalo by se, že si bude chtít práci usnadnit, tady však dochází k opaku a říkáte si – jak to mohl napsat tak těžké? Musíte se plně soustředit na každý takt.

    Dirigent Petr Altrichter k tomu dodal: V tomto díle při pohledu zevnitř vlastně hrají dva orchestry – jeden je na scéně a druhý je ukryt v klavíru. Vydržet celých padesát minut vyžaduje od klavíristy i hodně fyzických sil. V Brahmsově díle pozorujeme průzračné linie – tam není nota navíc. Zůstane jen dřeň muziky. Zahrát „nějak“ Brahmse, to zvládne hodně lidí, ale zahrát Brahmse, aby to byl opravdu Brahms, to je vzácné umění.

    Psáno z koncertu 17. června 2015, Smetanova síň Obecního domu, Praha
    MIRIAM HYDE: Kelso Ouverture (česká premiéra); JOHANNES BRAHMS: Koncert pro klavír a orchestr č. 2 B dur op. 83; ANTONÍN DVOŘÁK: Symfonie č. 8 G dur op. 88 „Anglická“
    Yingdi Sun klavír; SYMFONICKÝ ORCHESTR HL. M. PRAHY FOK ; Petr Altrichter dirigent

    6.7.2015 10:07:05 Alena Kunčíková | rubrika - Recenze
  •