zvláštní poděkování
Quantcom.cz

„Je nutné prolít další krev“ aneb nové zpracování opery Macbeth ve Státní opeře

Z inscenace Macbeth (Zdroj: Patrik Borecký)

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Opera MACBETH Giuseppe Verdiho z roku 1847 na motivy známé stejnojmenné tragédie Williama Shakespeara byla zkomponována na libreto Francesca Maria Piave. Macbeth – to je krev a vraždění bez skrupulí, a to nejen dospělých mužů, ale i žen a dětí. A důvod? Lidská touha po slávě a moci. Nového nastudování ve Státní opeře v Praze se ujal slovenský režisér Martin Čičvák, hudebního nastudování dirigent Jiří Štrunc. Premiéra byla uvedena 11. června 2015, naše v pořadí čtvrté představení 23. června 2015 dirigoval debutující Marek Šedivý.

První věc, která mě překvapila, byla scéna a kostýmy, a vůbec celé „civilní“ režijní řešení. Po reklamě se zelenými gumovými rukavicemi zde a po proslovu pana režiséra několik měsíců před premiérou o rozsekaných hlávkách červeného zelí (tento dokument ze stránek ND vymizel) jsem se obávala něčeho výtvarně a režijně zcela odlišného, což mě málem odradilo od úmyslu na operu vůbec jít. Na vykuchané scéně Hanse Hoffera a na kostýmech Mariji Havran však převládají tradiční černá, šedá, stříbrná a bílá. Postupně se ze stropu sune k zemi velký balvan, zobrazující Macbethovo tížící svědomí. Režijně i výtvarně je tam pár dobrých nápadů, ale na druhou stranu (naštěstí) nic světoborně vybočujícího z normálu – charakterizovala bych to jako hezké divadelní zpracování tohoto tragického krveprolévání.

Hned při ouvertuře vizuálně zaujal sbor čarodějnic – zde jsou pojaty spíše jako čertice s různě tvarovanými kozlími rohy a chlupatýma nohama, které Macbethovi věští, že se stane skotským králem. Mimochodem Macbeth opravdu ve Skotsku vládnul v 11. století a byl jedním z nejoblíbenějších králů, teprve o tři sta let později ho začali angličtí kronikáři popisovat jako tyrana a zničili mu pověst. Poté ho takto nechvalně proslavil ve své tragédii Shakespeare, Verdi dílo zkázy dokonal svou operou. Chudák král Macbeth I. je od těch dob v našich očích ztělesněním zla a nemůže se proti tomuto očerňování nijak bránit. Snad hůř už dopadla jen jeho žena Lady Macbeth... Takhle nespravedlivá dokáže být historie.

Barytonista Martin Bárta v hlavní roli odvedl po pěvecké stránce technicky dobrý výkon, ale nic, z čeho bychom zůstali ohromeni. Ono ohromující samozřejmě je už jen si to celé zapamatovat a technicky dobře zazpívat. Herecky překvapil výraznou mimikou, hlavně v závěru dlouze a přesvědčivě umíral na scéně, navíc přenášen na plátno, kde jsme mohli sledovat každičké gesto v mnohanásobném zvětšení. Jen umíral zbytečně dlouho… asi deset minut… ale to pochopitelně není chyba pana Bárty, nýbrž požadavek režie. Lady Macbeth ztvárnila slovenská sopranistka Jolana Fogašová, jejíž ostrý soprán se v prvním dějství až nepříjemně zařezával do uší, což se ale hodilo do ztvárnění této psychologicky a lidsky ohavné role. Oba hlavní protagonisté uvěřitelně zahráli pocity tížícího svědomí, které vedlo postupně psychickým problémům až zešílení představovaných postav. Člověk aby byl rád, že vrahové vůbec nějaké svědomí mají. Basista Miloš Horák roli Banca zazpíval svým hlubokým a sytým basem - byl zabit v polovině druhého dějství, na závěrečném klanění už se neukázal. Tenorista Jaroslav Březina v roli Macduffa v dojemné árii „Ah, la paterna mano“ ve čtvrtém jednání oplakává své zabité děti a ženu a trpí výčitkami, že je jako otec neochránil. Tuto árii bych vyzdvihla jako nejlepší výkon večera. Překvapením pro mě byl zajímavý a výrazný hlas v roli nazvané První zjevení, podle programu ho zpíval jeden ze sboristů Státní opery Peter Paleček. Přestože to byla jen jedna věta, ten hlas měl ojedinělé zabarvení. Kvalitní výkon podal sbor Státní opery (sbormistři Pavel Vaněk a Adolf Melichar). Co do vizuální stránky zaujaly kostýmy králů, ať už toho dospělého, anebo poté i hemžení malých stříbrných králů, kterých se na scéně v jednu chvíli pohybuje osm. Svým breakdance vystoupením zpestřili choreografii tanečníci Michal Belán, Olexandr Dmytriv a Jan Mika.

Premiéra 11. června 2015 Státní opera Praha; psáno ze čtvrtého představení 23. 6. 2015
Giuseppe Verdi: Macbeth; Hudební nastudování: Jiří Štrunc; Dirigent: Marek Šedivý; Režisér: Martin Čičvák; Scéna: Hans Hoffer; Kostýmy: Marija Havran; Pohybová spolupráce: Tomáš Krivošík; Sbormistr: Pavel Vaněk; Dramaturgie: Jitka Slavíková; Orchestr Státní opery; Sbor Státní opery
Osoby a obsazení: Macbeth – Martin Bárta; Lady Macbeth – Jolana Fogašová; Banco –Miloš Horák; Macduff – Jaroslav Březina; Malcolm – Ondřej Koplík; Lékař – Lukáš Hynek-Krämer; Dvorní dáma – Lucie Hájková

29.6.2015 20:06:57 Alena Kunčíková | rubrika - Recenze