Scéna.cz 

Jubilující trojkombinace aneb Symfonický orchestr hl.m. Prahy FOK na Pražském jaru 2015

Festival Pražské jaro právě prožívá svůj jubilejní 70. ročník. Ve čtvrtek 21. května 2015 jsme měli možnost poslechnout si koncert Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK v čele s finským dirigentem Pietari Inkinenem (*1980), který se od nové sezóny 2015/2016 stává šéfdirigentem tohoto orchestru. S jeho příchodem se očekává, že se česká veřejnost začne více seznamovat s finskou hudbou, což se potvrdilo už i tímto koncertem.

Ale vezměme to od začátku. Jako první skladba bylo na koncertě uvedeno symfonické allegro Štafeta op. 63 dalšího letošního jubilanta – připomínáme si 100. výročí od narození českého skladatele Jana Hanuše (1915-2004). Když k tomu připočteme, že FOK slaví osmdesátku, máme zde tady takovou jubilující trojkombinaci. Štafeta byla zkomponována jako reakce na okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968. Jan Hanuš skladbu věnoval „Hlasatelům a technikům Čs. Rozhlasu z května 1945 a srpna 1968“, kteří ve své době plnili nezastupitelnou úlohu a v kritických chvílích národa si předávají pomyslnou štafetu odvahy a statečnosti na cestě dějin. Skladba je monotematická, je postavena na výrazně rytmizovaném tématu, které si předávají jako štafetu nástrojové skupiny symfonického orchestru rozšířené o elektrifikované nástroje. V hudbě slyšíme šok a chaos, jaký prožívali občané při prudkých politických zvratech, jejich bezmoc a zoufalství. Vojenskou složku posilují bubny, nezastupitelnou funkci novinářů a pracovníků rozhlasu slyšíme v klapotu psacích strojů.

Jako druhá byla na programu koncertu Apotéza ze Symfonie č. 6 „Vincentiana“ finského skladatele s pro nás téměř nevyslovitelným jménem Eunojuhani Rautavaara (*1928). Říká se, že je to po Sibeliovi druhý nejvýznamnější finský skladatel. Nahlédneme-li do slovníku cizích slov, zjistíme, že apotéza znamená přijetí mezi bohy nebo nadšenou oslavu hrdiny. Rautavaarovým hrdinou a inspirací byl holandský malíř Vincent van Gogh. Čekali bychom veselou oslavu, ale malířův osud byl spíše tragický, pobýval často v psychiatrické léčebně Saint-Rémy a nakonec zvolil dobrovolnou smrt. Přes to všechno Apotéza jako poslední věta symfonie vyjadřuje zklidnění a usmíření, jakoby smrt znamenala cestu k vysvobozujícímu světlu.

Po přestávce jsme se ponořili do Symfonie č. 5 Gustava Mahlera. Symfonie má 5 vět rozdělených do tří částí, první část plní funkci úvodu a začíná sólem na trubku a pohřebním pochodem, druhá věta je bouřlivá, osou celé skladby je rychlé a živé Scherzo. Následující Adagietto je velmi něžné a jemné, Mahler touto částí za zvuků harfy a smyčců vyznává lásku své ženě Almě. Pátá symfonie jde do finále optimistickým Rondem a fanfárovitým Allegro giosco.

My budeme mít možnost FOK slyšet v rámci letošního Pražského jara ještě jednou, a to v úterý 26. května 2015 ve 20 h, tentokrát pod taktovkou Marka Ivanoviče. Na programu koncertu s názvem „Hudba z celuloidu“ bude - jak už název napovídá - filmová hudba, program koncertu najdete zde .