zvláštní poděkování
Volný.cz

Opera Jeníček a Mařenka aneb komedianti ve Státní opeře

Jana Sibera a Michaela Kapustová (Zdroj: I. Vodáková)

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Nejnovějším počinem Státní opery, zacíleným na rodinné publikum, se stala operní pohádka Engelberta Humperdincka Hänsel und Gretel, tedy Jeníček a Mařenka. Příběh o dětech, které se ztratí v lese a jen tak tak se jim podaří utéci čarodějnici z Perníkové chaloupky, napsal původně Humperdinck na pohádkové libretto a texty své sestry Adelhaid pro loutkové divadlo její dcery. Nakonec vznikla pohádka celá a měla premiéru v roce 1893. U nás byla opera poprvé uvedena už v roce 1895 v Národním divadle jako Pohádka o perníkové chaloupce. Poté se už ale příliš často nehrála.

Nejnovější inscenace této polozapomenuté opery navazuje na úspěšný Čarokraj, který režírovali bratři Formanové v pražském Národním divadle před pár lety. Tentokrát se režie pohádky v přebásnění Radka Malého, ujal Matěj Forman, který si ke spolupráci přizval osvědčenou Andreu Sodomkovou. Ta se postarala jak o scénu, tak o kostýmy. Choreografií přispěla Veronika Švábová, animacemi Anna Krtičková a Magdalena Bartáková. Dirigentem opery je Martin Leginus. Ti všichni vytvořili základ pro práci sólistů, které doplnil Kühnův dětský sbor pod vedením Jiřího Chvály a skupina mladých mimů a akrobatů a tanečníků.

Forman základní formu opery ozvláštnil pohádkovou dvojexpozicí, zasadil základní příběh do prostředí kočovného cirkusu. Zahajuje se projekcí malovaného štítu Cirkusu Humperdinck na zavřenou oponu, který láká na loutkovou pohádku Jeníček a Mařenka. Po otevření opony se dostáváme do prostředí starodávného kočovného cirkusu, plného akrobatů a komediantů. Jeníček a Mařenka jsou společně se starostlivou maminkou a tatínkem principálem jeho součástí. Než dojde na první dialogický zpěv Jeníčka a Mařenky, kteří si stěžují na nepříjemné úklidové práce po představení, dočkáme se několika výstupů akrobatů a také loutkové produkce. Právě toto prostředí dodává příběhu vizuální atraktivity, je to opravdu pestrá barvitá podívaná.

Hlavní hrdinové – Jeníček a Mařenka – mají tedy svá loutková alter ega, takže se nám hrdinové průběžně proměňují z živáčků na loutky a obráceně. Role dětí jsou hrány a zpívány ženami. V první alternaci to byly Jana Sibera jako Mařenka a Michaela Kapustová jako Jeníček. Obě hrají a zpívají své postavy s přirozenou hravostí a půvabem, i když ve vodění loutek si tak úplně jisty nejsou. V roli tatínka zaujme Svatopluk Sem především chytlavou melodickou „Jsem doma pán, jsme principál“. Zatímco první část jednoznačně odkazuje k idyle starodávných kreslených výprav, ve scéně lesa, kam byly děti poslány pro dříví, se výprava blíží disneyovsky hororovité image s divoce pokroucenými kmeny stromů, ale i půvabnou lesní vílou ve vysokém květinovém křesle, která děti uvede do sna (Alžběta Poláčková) a poté tancem nejrůznějších zvířátek a lesních skřítků. Nejvděčnějším objektem patrně pro dětské diváky bude ježibaba, kterou s dryáčnickým gustem hraje a zpívá Jaroslav Březina. Jistým zklamáním je ovšem samotná perníková chaloupka, jejíž rozeznání vyžaduje skutečně velkou představivost, stejně jako nepříliš dobře rozeznatelná pec. Je trochu udivující, že právě perníková chaloupka, která se obvykle stává atrakcí, tady přišla zkrátka. Stejně jako začarované děti - tančící perníkové figurky jsou jen banálně hnědými perníčky s bílou kresbou, trochu připomínající kostlivce. Na druhou stranu dává Formanova koncepce velký prostor komediantům, jejichž barvitý svět rámuje celý příběh. Mladí mimové a akrobati dostávají navíc možnost se předvést také o přestávce kusu, kdy v pestrých kostýmech odvedou diváky na plac před divadlem, aby tu v rámci produkce divadelního cirkusu Humperdinck předvedli svou akrobatickou produkci. Zatímco vizuální stránka opery dětské publikum bezesporu uspokojí, se srozumitelností zpěvu je to horší. Velmi často zaniká ve zvuku orchestru. Jako dospělá jsem se spolehla na titulky, u dětí se ovšem těžko dá předpokládat, že budou lovit texty vysoko nad scénou. V každém případě však v Jeníčkovi a Mařence získala Státní opera titul, který se bezpochyby svou barvitostí (včetně němé role nejvěrnějšího přítele člověka- domáckého psa) stane atraktivním cílem rodinných divadelních návštěv.

Engelbert Humperdinck: Jeníček a Mařenka
(adaptace libreta Adele Wetteové: Matěj Forman, Andrea Sodomková a Radek Malý, přebásnění: Radek Malý) Hudební nastudování: Martin Leginus Dirigent: Martin Leginus Režie: Matěj Forman Scéna: Matěj Forman, Andrea Sodomková Kostýmy: Andrea Sodomková Choreografie: Veronika Švábová Animace: Anna Krtičková a Magdalena Bartáková Sbormistři: Jiří Chvála, Adolf Melichar Dramaturgie: Beno Blachut Orchestr Státní opery Kühnův dětský sbor Dámy Sboru Státní opery Premiéry 23. a 24. dubna 2015 Státní opera Praha

11.5.2015 00:05:48 Jana Soprová | rubrika - Recenze

Časopis 25 - rubriky

Archiv čísel

reklama

The Met: Live in HD

Články v rubrice - Recenze

Festival Tanec Praha - domácí produkce

Same Same

Tanec Praha 2019 ve druhé polovině Festival Tanec Praha 2019 se v tomto týdnu přehoupl do druhé poloviny. Kole ...celý článek



Časopis 25 - sekce

LITERATURA/ UM?NÍ

Nový Zéland – Heinrich Kulka

Z natáčení

Nový Zéland – Heinrich Kulka
V premiérové řadě cyklu nás provede žasnoucí architekt David Vávra podiv celý článek

další články...