Scéna.cz 

Yes we can´t - Good by Hellerau!

Konstrukce, dekonstrukce, parodie na balet, současný tanec, operu, populární hudbu, uměleckou gymnastiku, multikulturalismus a podobné výrazy mohou naskakovat v prvních okamžicích sledování již staršího titulu YES, WE CAN´T Williama Forsytha (2008 Drážďany, nyní v nové vídeňské verzi).

Bujné třeštění současně zpěváků a tanečníků v ”potřeštěných” kostýmech za živého klavírního doprovodu (David Marrow) si nezadá s masopustním veselím. O masopust ale v tomto případě nejde, i když časově -14. února - by to odpovídalo. Na scéně provádí své kejkle nejrůznorodější společenství. Je natolik proměnlivé, že se dají jeho jednotlivý členové velmi těžko popsat, pokud na sebe zrovna nepřitahují pozornost něčím mimořádným. Může to být třeba ”klasické ” pas de deux, brilantní výstup ” gymnastky” s červenou stuhou, etnické vystoupení souboru z nějaké or ientální země, zpěvačka s populárním songem, ”kulhající” stepařka v pantoflích nebo ”skutečný” tanec – úseky jako z jiného světa, které zde působí až nepatřičně opravdově. U všech je patrné úporné usilování zablýsknout se a zazářit a na druhé straně lehká nejistota, tušení, že to nevyjde a že dojde k maléru. Po první porci této umělecké smrště přiznává otevřeně jeden z účinkujících, že se to skutečně vůbec nepovedlo, že ho to velice mrzí, je z toho frustrován, ale už se s tím nedá nic dělat a tak je naděje, že alespoň druhá půlka už bude mít tu správnou formu. Avšak k žádné z&aac ute;sadní proměně nedochází a nakonec se ”učiní z nouze cnost” a vyjeví se, co bylo ”skutečným” cílem. V době, kdy se všichni snaží být profesionálové, co nejdokonalejší, je největším uměleckým počinem dělat věci špatně, co nejhůře. Být profesionálním chybovačem je skutečně mnohem obtížnější než se předvádět na nejvyšší úrovni, Forsythův soubor ukázal, že zvládá oboje na více než ”sto procent ”. Do představení byly podle reakcí diváků zapojeny i kontexty z lokálního kulturního dění, které nezasvěceným nebo neznalým jazyka unikají a jedna velmi aktuální okolnost – loučen&iac ute; souboru s Hellerau. Na konci této sezóny opouští William Forsythe a jeho Company po několikaletém rezidenčním pobytu Hellerau a stěhuje se zpět do USA. William Forsythe zároveň předává ze zdravotních důvodů umělecké vedení souboru svému následníkovi. ”Yes, we can´t” je tedy poslední Forsythovou choreografií, která je v drážďanském Hellerau na programu a díky kontaktům Divadla Archy s místním vedením ji mohli vidět i diváci z Prahy.

The Forsythe Company - Yes we can't
Psáno z uvedení 14. února 2015, Hellerau - Drážďany