Scéna.cz 

Stabat Mater: Opera je matka, nový cirkus syn

Na scéně Paláce Akropolis se představuje nový projekt Tiché opery Stabat Mater. O projektu na původní hudbu Valentiny Shukliny jsme si povídali s režisérem, mimem a performerem Radimem Vizvárym.

Tichá opera už má za sebou několik úspěšným projektů. Můžete zavzpomínat, kdy a jak vlastně vznikla?
Vznikla před třemi roky ze souboru Netradičního operního studia NOS, jehož uměleckým vedoucím byla skladatelka a dirigentka Valentina Shuklina. Já jsem se s Valentinou umělecky setkal už předtím. Bylo to v roce 2005, kdy jsme spolu hráli v Rubínu v pantomimicko-šansonových večerech pod názvem Mime Must Go on. To byly série pantomimických etud, a šansonů, které zpívala právě Valentina. Po nějaké odmlce – a to považuji za nějaký umělecký osud - jsme se setkali znovu. Valentina mě poprosila, abych se ujal režie představení Salieri Ltd. jejího Netradičního operního studia. Tento projekt se uskutečnil v NOD Roxy s podtitulem Pantomima v opeře, opera v pantomimě. A na oplátku jsem ji zase já požádal, aby se podílela na mé praktické doktorské práci, realizaci projektu Divadlo za bránou Bohuslava Martinů.

Pokud se pamatuji, tak to byl dosti velkorysý projekt, na němž se podílelo množství hudebníků, operních pěvců, tanečníků, performerů, mimů a herců. A měl dost velký úspěch.
A právě na základě úspěchu Divadla za bránou jsme se rozhodli založit Tichou operu. Přišlo nám zajímavé vystihnout to zvláštní propojení opery s pantomimou takovým, možná zvláštním názvem. Pro tuhle formu je vlastně charakteristické to, že se operní zpěváci učí mimickému hraní a kombinují zpěv s herectvím, a naopak, performeři se při pohybu inspirují hudbou. Jde zkrátka o propojení opery a mimického divadla.

... které je pro obě strany obohacující.
Zároveň tím trošku nabouráváme takové to klasické operní herectví. Rozvíjíme formu opery, kde performer mimického divadla dovysvětluje ten nesrozumitelný text. Protože texty jsou převážně v italštině nebo němčině. Ale i když jsou v češtině, tak opernímu zpěvákovi často nerozumíme. Chci ovšem zdůraznit, že mim neilustruje, ale ztvárňuje myšlenku nějaké situace a tématu.

Jedná se v případě Tiché opery o stálý soubor, nebo jakési volné sdružení?
Můžeme říci, že je to umělecká skupina, která si zve umělce dle požadavků jednotlivých projektů. Ale to jádro tvoří umělecká vedoucí Valentina Shuklina a já jako kmenový režisér a dramaturg.

Podle toho, co jsme viděla, tak si s každým dalším projektem dáváte nějaké nové úkoly a tvorbu přinejmenším technicky obohacujete.
Je to tak. Po Divadle za bránou jsme realizovali Haydnův Život na Měsíci, kde jsme se výrazněji soustředili na formu a především vizuální stránku. To znamená, light design a výtvarno, především kostýmy. Vzniklo tak ještě úspěšnější představení, a tak jsme začali pracovat na dalším projektu, kterým je právě Stabat Mater. Valentina složila původní hudbu, a když byla tak inovativní, řekl jsem si, že také vymyslím něco nového. A tak jsem mimické divadlo prokombinoval s novým cirkusem.

Můžete podrobněji přiblížit, jak vznikala inscenace?
Přemýšleli jsme s Valentinou současně, takže jsme akustickou artificiální hudbu propojili ještě s elektronickou. A performery nového cirkusu jsme zase propojili s formou fyzického divadla.

Tedy experimentování s formou?
Spíše než experimentování to bylo hledání skrze ty formy, jak ztvárnit takové duchovní téma v dnešní době. Stabat Mater je báseň, která nenese narativní příběh. Liturgická scénická báseň. Hledali jsme v tom jednotlivé symboly a znaky, a ty jsme převáděli do různých situací, které ať už vizuálně, hudebně nebo divadelně nesly a vyjadřovaly emoce, které v té básni jsou – utrpení, smíření, oddanost, víra , láska a podobně.

Máte na začátku zkoušení přesnou představu, jak bude celek vypadat nebo se improvizuje na zkouškách? Inspirujete se účinkujícími?
Samozřejmě jsem při přípravě vycházel ze samotné hudby, která nese nějaké emoce a nějaké obrazy. Snažil jsem se skrze performery, z jejichž dispozic a nápadů jsem vycházel , jít po té emoci. Vždycky jde o to, máme-li nějakou uměleckou disciplinu, nějaké výrazové prostředky, jak to udělat, aby to nebylo jen předvádění, pouhá artistnost nebo ekvilibristika. Pracovali jsme tak, že jsem performerům dal nějaké konkrétní zadání, třeba pocit. Například, fragment křížové cesty: jaký fyzický pocit má ten, kdo je ukřižován, jaký pocit mají přihlížející, jaký pocit má matka, která sleduje ukřižování syna? A tyto emoce se performeři pokoušeli vyjádřit skrze tělo. A já už jsem to choreograficky dával do nějaké tvaru, který korespondoval s dalšími složkami, propojoval performery se zpěváky. Moje úplně první myšlenka byla, že pro mě opera byla matka a nový cirkus syn. A hledal jsem kontrast mezi operou, zpěváky a performery, kteří představovali tu trojjedinost. Proto jsou tam tři muži – performeři, krásní synové. Při přípravě jsme se hodně, až filozoficky, zabývali tématem ukřižování, a z toho všechno vznikalo. A na rozdíl od předchozích projektů, kde se zpěváci hodně hýbali, tady pracujeme s imobilitou, vnitřním emočním vypětím a autenticitou.

Směřujete tedy k pohybovému minimalismu?
Ano, je to tak. Na druhé straně performeři rozpohybovali obrazy. Hledali jsme ve vnitřní struktuře té scénické básně i určitou harmonii, která tam samozřejmě není, a při této snaze jsme nacházeli ty konflikty ve formě, technice či duchovním vyjádření performerů a zpěváků. Zásadní pro nás ovšem byla vizualita, protože se jedná o scénickou báseň.

Nemáte k dispozici stálou scénu, ale jak se zdá, zakotvili jste v Praze v Akropoli. A připomenu, že nejen s tímto projektem. Ale, že jste tady pořádal i festival Mime Fest. Znamená to, že se vám tu dobře pracuje?
Já si spolupráci s Akropolí nemůžu vynachválit, protože produkce je otevřená novým věcem. Díky tomu z té spolupráce vždycky vznikne jedinečný a dobrý projekt. Dostáváme od nich maximální podporu, finanční, produkční, technickou, ale i to nejdůležitější - lidské zázemí. Považuji za důležité, že tam funguje důvěra. A to je dobrá motivace pro všechny. Naší společnou snahou je dosáhnout toho nejlepšího výsledku.

Představení Stabat Mater můžete vidět na scéně Paláce Akropolis 1. února 2015. Bližší podrobnosti zde

Životopis na Wikipedii
FB