zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Filmové inspirace – FOK

Dirigent Rastislav Štúr

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Filmová hudba posluchače vždy chytne – a když se k tomu přidá pár vizuálních efektů, je to ještě lepší. To se povedlo FOK na koncertě nazvaném FILMOVÉ INSPIRACE, který byl proveden 7. a 8. ledna 2015 pod taktovkou Rastislava Štúra v Obecním domě.
Už na schodech nás uvítala princezna Leia ze Star Wars v doprovodu bojovníka, v průběhu večera potkáme také Luka Skywalkera. S postavami je možno se vyfotit. Také bubeník měnil během koncertu masky. Po sále pochodovalo několik různých postav, i část publika byla oděna netradičně, ať už to byly kravaty s tématikou Star Wars nebo prostě přišli mladí lidé, kteří běžně na koncerty vážné hudby nechodí, protřepali své dredy a oblékli se jako se oblékají obvykle do hudebního klubu.

Ještě před samotným koncertem jsme dostali možnost krátce pohovořit s dirigentem Rastislavem Štúrem, a tak nás zajímalo:

  • Kdy jste viděl poprvé Hvězdné války?
    Přiznám se, viděl jsem je jednou a to nedávno. Bylo to krátce poté, kdy jsem se začal věnovat Hvězdným válkám hudebně. Podíval jsem se na všechny díly, abych byl v obraze.
  • Hvězdné války – to je neustálý boj dobra a zla. Číhaly na vás i podobné nástrahy ve filmové hudbě?
    Celá muzika je fantastická! Ohromně mě to baví! Kompozice má samozřejmě velké kontrasty. První část je taková bojová a vítězoslavná. Pak přichází téma princezny Lei, ta je velmi lyrická, poetická a krásná. Do toho zastrašující pochod toho zlého a pak přichází mohutný, pompézní závěr.
  • Jak velké rozdíly jsou v dirigování koncertní vážné hudby a té filmové?
    Star Wars Johna Williamse, to v žádném případě není něco lehkého. V podstatě je to vážná hudba. Hodně těžká na interpretaci, napsaná výborně! Hodně mi připomíná mistry Stravinského, Prokofjeva a Korzakova.
  • Děkujeme


  • A teď nazpět do Smetanovy síně ke koncertu – ten začal svitou Planety op. 32, kterou se anglický skladatel a vášnivý zájemce o astrologii Gustav Holst (1874-1934) stal jedním z nejhranějších autorů 20. století. Skladbu o sedmi částech (chybí Země a tehdy neznámé Pluto) začal komponovat v roce 1914, veřejně byla poprvé provedena v roce 1920 a téměř přes noc jej proslavila. Tichý a skromný profesor Královské hudební akademie v Londýně tak bombastický ohlas vůbec nečekal a jistě by jej mile potěšilo, kdyby věděl, kolikrát byla jeho hudba později použita v hraných i animovaných filmech (např. Batman, Legenda o Tarzanovi, Vetřelec).

    Mars – posel války, je úderný. Začíná pochodem „v kanadách“ v 5/4 taktu a končí válečnou vřavou. Je až s podivem, že tato část byla zkomponována před 1. světovou válkou, Holst jakoby v předstihu slyšel válečnou vřavu a hrůzy světových válek. Je to pro mě nejsilnější část celé skladby. Za Marsem následuje něžná Venuše – nositelka míru, navozující pocit klidu po bouři pomocí sóla na lesní roh, harfu, celestu a housle. Merkur – okřídlený posel, jakoby nás nesl na motýlích křídlech. Jupiter byl nazván poslem radosti – a je to údajně nejčastěji hraná část Holstova díla, svou majestátností připomínající hymnu. Vyjadřuje hédonismus, velkorysost a přirozenou radost ze života. Saturn je poslem stáří. Monotónní podbarvení hudby zde můžeme přirovnat na začátku k tlukotu stále slabšího a slabšího dokonávajícího srdce přecházející k výhružným hodinám nekompromisně odměřujícím délku života - nalezneme tu důstojnost i slabosti stáří. Uran je kouzelník – excentrický šaman vařící magický nápoj v povznesené náladě. Mystický Neptun je doplněn o psychedelický ženský sbor s hypnotickými účinky – ženy z Českého filharmonického sboru Brno zpívají beze slov v lóži nahoře po straně pódia, poté odcházejí – čímž zvuk postupně zaniká a suita Planety tímto končí.

    Po přestávce slyšíme pětidílnou suitu Johna Williamse (*1932) Hvězdné války (Star Wars), kterou Americký filmový institut vyhlásil nejlepší filmovou hudbou 20. století. John Williams je držitelem pěti Oskarů za filmovou hudbu, 45x byl nominován, složil mimo jiné hudbu k filmům jako Harry Potter, Jurský park, E.T. mimozemšťan, Čelisti, Indiana Jones, ale i k dramatickým filmům Schindlerův seznam a Zachraňte vojína Ryana. Velice úspěšně spolupracuje s americkými režiséry Stevenem Spielbergem a Georgem Lucasem. Neznám produktivnějšího, úspěšnějšího a slavnějšího skladatele filmové hudby než je právě on. Je všeobecně známo, že většina filmové hudby vyjmuté z filmu se zmenší a ztratí barvy – toto však není případ partitury Johna Williamse – jeho hudba funguje a je úspěšně proveditelná i mimo film.

    V Úvodu jsme mohli slyšet inspiraci Ravelovým Bolerem a Holstovým Marsem. Část Princezna Leia je romantická, něžná a pomalá, slyšíme zde flétnu, harfu, celestu a smyčce. Celesta (čti čelesta) v překladu znamená „nebeská“ – a tak máme pocit, že opravdu jsme přeneseni hluboko do vesmíru až tam, kde se nachází nebe. Pochod impéria (téma rytíře Dartha Vadera) nám naopak úplně cuká nohama, bubeník v červené masce nepřítele žongluje paličkami. Téma mimozemšťana Yodiho opět přináší zklidnění a něžné pohlazení. Trůní síň a závěr – hudba je bojová a majestátní, vyjadřuje naději v lepší zítřky, my v sále cítíme, že se blíží konec koncertu a přitom si vůbec nepřejeme, aby to skončilo…

    Kdybych měla k něčemu přirovnat práci dirigenta Rastislava Štúra, je jako malíř malující na obrovské plátno rozmáchlými ladnými pohyby štětce.
    Za bouřlivého potlesku se dirigent Rastislav Štúr vrací na pódium, náš bubeník si nasadí kovbojský klobouk a uslyšíme ještě jako přídavek hudbu z Indiana Jonese.

    Psáno z koncertu 8. 1. 2015, Smetanova síň, Obecní dům Praha, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, dirigent Rastislav Štúr, Český filharmonický sbor Brno – sbormistr Petr Fiala.

    www.fok.cz

    19.1.2015 12:01:28 Alena Kunčíková | rubrika - Recenze