Scéna.cz 

Vánoční Louskáček Velkého divadla v Moskvě

Bez Louskáčka, zdá se, by to nebyly ty správné Vánoce. Deset let po premiéře LOUSKÁČEK ještě stále zaplňuje hlediště Národního divadla v Praze, do předvánočního programu ho zařadily i baletní přenosy do kin. Loni to byl Královský balet v Londýně, nyní - 21. prosince - Velké divadlo v Moskvě.
Všeobecně dobře známou pohádku E.T.A. Hoffmanna o hračkách, které oživnou v kouzelné noci po Štědrém večeru, převedl do taneční podoby Marius Petipa, hudbu zkomponoval P. I. Čajkovskij a baletní Louskáček spatřil světlo světa v Petrohradě v prosinci roku 1892.
Z různých Louskáčkových inscenačních převleků si zvolil choreograf a režisér Jurij Grigorovič ten tradiční a v modernizované verzi uvedl s velkým ohlasem dřevěného hrdinu do Velkého divadla v Moskvě.

Jak už to pohádkové téma samo nabízí, věnoval vedle samozřejmého komponentu moskevských představení - brilantní taneční techniky - mimořádnou pozornost výpravě. Vyhlášený "producent iluzí", autor scény a kostýmů Simon Virsaladze, vytvořil pohádkové prostředí, jehož rozmanitost a pestrost mají dostatek síly, aby upoutaly a vtáhly diváky, jsou ale umírněné a nevtíravé a bezpečně obcházejí úskalí kýče a zahlcení, které by mohlo hrozit.
Balet je členěn do dvou dějství. Větší část prvního aktu přes účast sborů má spíše hraný a pantomimický ráz, cílí přímo do středu diváckého sentimentu v zobrazení archetypálních Vánoc. Uprostřed parádního pokoje velký nazdobený vánoční strom, za oknem poletují vločky. Rodina, přátelé oslavují Štědrý večer, pod stromkem dárky - panenky, houpací kůň, dřevěná figurka Louskáčka, kolem pobíhají děti a mezi nimi hlavní hrdinka - děvčátko Marie (Anna Nikulina) a její zvláštní strýček Drosselmeyer (Andrej Merkurijev). "Skutečnost" parádního pokoje náhle miz&i acute;, když nastane noc po Štědrém večeru. Všichni usnou a dějí se podivné věci. Ale je to vůbec sen nebo ta pravá skutečnost? Dětský svět ožívá a dospívá. Panenky z různých koutů světa vyrostou a pustí se do tance – v krátkých půvabných duetech „charakterizují“ země odkud pochází – Indii, Čínu, Španělsko, Rusko - zvláštní tance "jako z jiného světa". Také z Marie je velká slečna a z Louskáčka krásný zlatovlasý princi. Dětská láska k oblíbené loutce - Louskáčkovi - se mění v opravdový hluboký cit. Ale ani oni jako mnoho pohádkových dvojic to nemají jednoduché a musí se vypořádávat s prot ivníky - Myším králem a jeho družinou. Vzájemné okouzlení a sbližování Marie a Louskáčka s nimi prožívají diváci v jedněch z nejkrásnějších tanečních partiích celého baletu.

Proměnil se i vánoční pokoj - v krajinu zapadanou sněhem s ohromným zasněženým stromem. Z nebe se snášejí vločky a vločky- tanečnice víří ve fantastickém reji jako krasobruslařky na lední ploše - není tohle "bílý balet" v impozantní podobě?
Sníh prozáří záhy duhové barvy „šťastného světa“, do něhož odplouvají na lodi – houpačce oba hrdinové. Barevní motýli, hvězdy, skleněné koule, světla. V ideální zemi si stačí Marie s Louskáčkem jen krátce zatančit. Čarovná noc pomíjí a všichni se budí do nového dne se vzpomínkou na krásný sen. Marie – opět malé děvčátko s dřevěným Louskáčkem na klíně- ještě bude potřebovat mnoho času než se z pohádky bude moci stát skutečnost.
Zatímco pro postavy z Hoffmannovy knížky kouzlo již odeznělo, diváci se ve "štastné divadelní zemi" mohou na okamžik ještě pozdržet, alespoň do doby než spadne opona. Nemusí se příliš rmoutit, protože další kouzelný baletní příběh je očekává u LABUTÍHO JEZERA 25. ledna 2015.