Scéna.cz 

Hudební rozhledy 01/15

Manfred Honeck je hudební ředitel a šéfdirigent Pittsburgského symfonického orchestru a tuto pozici bude zastávat do roku 2020. My máme to velké štěstí, že je opětně také hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie. Koncerty pod jeho taktovkou jsou vždy, a zásadně mimořádné. A to nejen pro způsob jeho práce, pro spirituální ponor, ale také pro výběr skladeb s duchovním nábojem. Vzpomeňme například na Góreckého Totus tuus či na jeho Symfonii Žalostných písní. Zajímalo nás tedy, čím Maestra dílo tohoto skladatele oslovuje a zda-li se znali osobně. „Myslím, že Henryk Górecki byl a je jeden z největších polských skladatelů naší doby. Má schopnost a dar promlouvat posluchačům rovnou do srdce. Své emoce totiž dokáže velmi poctivě a s řemeslnou dokonalostí převést do harmonie a rytmu, sdílet. Moc rád bych se s ním setkal, ale, bohužel, k tomu nikdy nedošlo, takže jsem šťastný, že nám zanechal tolik ohromných skladeb, ze kterých se můžeme navždycky těšit“.

Druhý ročník Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného byl zahájen dost atypicky. Programu vévodilo dílo, které může být, a je, hymnou veškerého lidstva, které může být vystřeleno na platinové desce mimo hranice naší sluneční soustavy, jako nejzazší výdobytek humanity – jako vizitka rodu homo sapiens. Problém je jedině v tom, že pokud by tento kód, uložený v Deváté symfonii Ludwiga van Beethovena – neboť o ní je tu řeč – dekódovala mimozemská civilizace a na základě v něm uloženého sdělení by se rozhodla navštívit naši planetu, musela by nás, poté co by se set­kala s realitou, prohlásit za největší podvodníky ve vesmíru. Ještě před pětadvaceti lety bych nevěřil, že kdy taková slova napíšu, nota bene v recenzi symfonického koncertu. Dnes si musím položit otázku, zda jsme ještě právi této hudbě naslouchat a namlouvat si, že k nám hovoří. Právě toto výročí – pád totality ve střední Evropě před čtvrt stoletím – bylo důvodem úvodního koncertu festivalu s Berlínskou filharmonií.

Výkladů slova festa by se určitě našlo více. Z toho pocházející český výraz festival znamená samozřejmě výjimečnou akci v řadě nejrůznějších, ale hlavně kulturních disciplín. Úkolem začínajícího seriálu tedy bude přiblížit některé prestižní, ale i méně známé hudební události, přesněji řečeno festivaly. Autoři se tak budou snažit podrobně popsat hudební akce, kterých se osobně zúčastnili a důvěrně poznali. A je o čem psát. Bude řeč o festivalech slavných a velmi známých, ale také o těch, které jsou méně povědomé, avšak velmi kvalitní a také hojně navštěvované. Prezentovány budou nejen ty, které již probíhají dlouhou řadu let, ale i ty, jež si teprve svou tradici budují. Prvním festivalem, s nimiž čtenáře seznámíme, je operní festival Richard Wagner Festival Wels, který patří k těm malým a mladým, nicméně velmi kvalitním hudebním přehlídkám. V hornorakouském městě Wels, jehož historie sahá až do římského osídlení, se koná dvacet šest let a je rovněž znám pod názvem „Malý Bayreuth“.

V lednu tohoto roku vzpomínáme sté výročí od narození hudební skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové. Pozoruhodné tvůrčí umělecké osobnosti první poloviny 20. století, podněcující pozornost všech generací až po současnost. Zvláštní. Během té doby jsme byli svědky mnoha kompozičních hvězd – mužů, které zazářily, aby po uzavření díla časem vyhasly. Ostatně – přirozený běh událostí. Že tomu tak je i mezi skladatelkami, lze přitom ještě snáze pochopit. Vstupy žen do tvůrčích sfér tradičně přisuzovaných a ovládaných muži společnost totiž přijímala po generace s rozpaky buď jako zvláštní libůstku u těch, které si to sociálně mohly dovolit, nebo jako odvážný čin v souvislosti s růstem emancipace, když začala přinášet první plody na přelomu 19. a 20. století. Tehdejší společnost z přinucení umožnila dívkám studovat na vysokých školách i obory, které byly určeny svou povahou výlučně mužům. První bariéry byly sice prolomeny, ale ne příliš v hudbě.