Scéna.cz 

Martin Cikánek – otevřenost a poctivost v časoprostoru

Manažer orchestru a vedoucí koncertního oddělení Martin Cikánek pracoval v kanceláři u svého počítače. Naše neplánované zaklepání ho nepřekvapilo. Slovo dalo slovo a za chvíli jsme seděli u dobré kávy. Zapnutý diktafon zaznamenává jeho vztah k vážné hudbě, ale také nám objasňuje jeho pracovní náplň. Prozradil, že jedna z jeho oblíbených webových stránek přináší přehled světového času. Není se čemu divit. Při komunikaci s věhlasnými sólisty a dirigenty se často nachází v různých časových pásmech. U nás hluboká noc, na druhé straně zeměkoule časné ráno. V tomto ohledu přiznal, že už si zvykl. Je to neodmyslitelnou součástí jeho práce.

Do Prahy na HAMU, kde studoval hudební management, přišel z Lipníku nad Bečvou. V době studií spolupracoval s festivalem Opera a pořadatelskou Jednotou hudebního divadla. Tam se mimo jiné podílel na výzkumném projektu o marketingovém potencionálu českého operního diváka. Po vysoké škole se dostal na stáž do Kennedyho centra, prestižní kulturní organizace ve Washingtonu, D.C. V sezóně 2006/2007 se uskutečnil první přenos z Metropolitní opery do kin. Zmíněný výzkum mu pomohl, zaklepal na dveře Metropolitní opery a od další sezóny zajišťoval Martin Cikánek přenosy i do středoevropské sítě kin. Zmiňujeme se o této aktivitě, protože jak sám říká: „Toto všechno mi pomáhá hlavně na mezinárodní scéně. Partneři oceňují, že mám za sebou velice dobré výsledky v regionu střední a východní Evropy. Lidé v oboru mě tak znají.“ Dodal ještě, že důrazně odděluje svou činnost pro PKF – Prague Philharmonia.

A jeho cesta k tomuto prestižnímu tělesu? „Bylo to hodně zajímavé. Působil jsem v Divadelním ústavu – Institutu umění, kde jsem měl na starosti jeden výzkumný projekt. Postupně jsem tam měl ale pocit, který sílil a sílil, že se ze mě stává šílený úředník. Začal jsem si uvědomovat, že tento způsob trávení mládí je velice nesprávný. V tu dobu PKF vypsala výběrové řízení na manažera orchestru, tak jsem se přihlásil a vyšlo to. Silnou motivací, proč vůbec podstupovat takto docela významnou životní i pracovní změnu, pro mě tehdy byla osobnost šéfdirigenta PKF Jakuba Hrůši. A jsem moc rád, že jsem byl s Jakubem poslední dva roky v tak těsné pracovním sepětí. Myslím, že to byla a je velmi plodná spolupráce a doufám, že bude i do budoucna, i když už možná ne v takové intenzitě vzhledem k tomu, že tato sezóna je Jakubova poslední šéfdirigentská u PKF.“

Z počátku se toho na něj prý sesypalo docela dost. V uměleckém oboru jako je opera, balet nebo vážná hudba se domlouvají projekty s velkým časovým předstihem. A když najednou není ani domluveno, ani naplánováno, tak je zle. „Pro mě to bylo ale skutečné nakopnutí,“ líčil barvitě a pokračoval: „Už z dřívějška jsem věděl, že když se dostanete do obtížné situace, tak se také nejvíce naučíte. A i když jsou vykoupeny poměrně velkou cenou, jedná se o zkušenosti, ze kterých pak většinou čerpáte po zbytek života. Ať děláte cokoliv, musíte mít stále na paměti, že svět hudby je hlavně o důvěře a vzájemných dlouhodobých vztazích. Musíte dělat všechno proto, aby byly kvalitní. To vyžaduje spousta času, cestování, výsledky se nedostavují hned, čekání na ně může být někdy i frustrující, ale jiné cesty asi není.“

Další část našeho povídání se točila právě kolem balancování, aby vše klaplo. Diplomacie a hlavně empatie byly v tomto případě na prvním místě. Nedalo mi to a i přes dohodu, že se nebudu ptát na MET, tak v této souvislosti jsem se zeptal, nakolik ho právě v tomto směru vyškolila?

„Vztahy s MET jsou neuvěřitelně solidní. V podstatě z toho pro mě vyplynulo, že když člověk něco dělá poctivě, nic na nikoho nezkoušíte a naopak jste otevřený, v případě problému ho na rovinu přiznáte bez nějakého zastírání, pak je všechno v pohodě. Amerika, to je skutečně jiná mentalita, což se zákonitě odráží i do spolupráce s Američany. Zároveň se musím přiznat, že mi americký styl ve své přímočarosti hodně sedí. Kéž bychom takto přímočaří dokázali být alespoň někdy v Česku.“

Ne nadarmo se říká: „Jdi, synku, do světa na zkušenou.“ Manažerská pozice v PKF – Prague Philharmonia přináší s sebou práci, která prý nikdy neskončí. Jak už zaznělo i z úst pana ředitele Radima Otépky, tak PKF nemá stálého zřizovatele. Jako nezisková organizace to má vždycky těžší.

„Nejsme nikdy ve fázi, kdybychom si řekli hotovo, máme volno. Rozhodně je tu nasazení podstatně větší, než jak ho znám z jiných kulturních organizací, ve kterých jsem pracoval dříve nebo i z Institutu umění. To byly všechno „příspěvkovky“, buď zřizované městem nebo ministerstvem. V PKF je malý, ale za to velmi kompaktní tým lidí a každý z nás se tu musí pěkně otáčet,“ říká Cikánek a pokračuje: „Spousta partnerů je v jiných časových zónách. Musím se jim přizpůsobovat. Volám do Asie, vstávám brzy ráno. Řeším něco v Kalifornii, to je zase pozdě večer.“

Většinu časových pásem má prý v hlavě, případně mu pomáhá internet. Prozradil, že se také zúčastňuje orchestrální rady. To je platforma tvořená ze zástupců hráčů a členů managementu PKF a řeší se na ní vše od dlouhodobých koncepcí či dramaturgií abonentních sezón až po velmi operativní záležitosti. „V PKF nemáme tradiční hráčské odbory. To nám v určitých ohledech dává velkou flexibilitu. Na druhou stranu je ale třeba vést s hráči kontinuální dialog a vždy hledat konsensuální řešení. PKF je úžasná v tom, že i přes všechny problémy a zejména ty finanční, které stále máme, tak máme zároveň úžasné hráče, skvělé osobnosti po muzikantské i lidské stránce, kteří značce PKF věří a hodně se s ní ztotožňují. Navíc si v sobě stále nesou abbadovský étos, který nasáli v Gustav Mahler Jungendorchester, v němž mnozí hráli a který byl také jedním z hlavních impulsů k založení PKF. Pracovat pro PKF je pro mě spousta nervů a někdy až nezdravého vypětí, ale zároveň je to velká radost a myslím, že svým způsobem i velký dar. A jsem moc rád, že se mi ho dostalo,“ konstatoval.

„Z titulu své funkce zodpovídám za poměrně hodně věcí, které se týkají zejména uměleckého plánování i uměleckého provozu. Ta jedna z dosud nejpodstatnějších a také nejzodpovědnějších bylo vyjednávání šéfdirigentské smlouvy s příštím hudebním ředitelem PKF Emmanuelem Villaumem. Jenom samotná tato smlouva byl téměř rok velmi intenzivní práce s mnoha nejrůznějšími peripetiemi a komplikacemi, nicméně se nakonec povedlo vše dovést do úspěšného konce, čímž mi tedy ze srdce spadnul poměrně velký kámen,“ uzavřel Martin Cikánek.