zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Martin Vydra: Rybova Česká mše vánoční obsahuje něco více než jen noty…

Martin Vydra

autor: archiv   

zvětšit obrázek

„Mistr v České mši vánoční vyprovází celé procesí do Betléma. Osobně v tom vidím paralelu se samotným Rybou. Byl hudebníkem a učil ve škole,“ říká Martin Vydra, který v projektu Česká mše vánoční v Kostele Nejsvětější Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad bude 25. prosince 2014 od 16:00 h zpívat sólový basový part.
Kromě toho, že se s Rybovkou setkal již v Dětské opeře Praha, kam chodil od svých devíti let, hraje na klavír, věnuje se korepeticím, spolupracuje se souborem Viktoria Ensemble, v Úvalech u Prahy vede smíšený komorní sbor. Prostě neví kam dřív. Do toho řeší dilema, medicína nebo umění?
Studiu lékařství se věnuje již třetím rokem. Rozhoduje se, zda půjde za zpěvem nebo kariérou lékaře. Není to jednoduché rozhodnutí. Rozum určuje směr lékař. Mezi námi foniatr, který sám zpívá, také není k zahození. Ovšem srdce natáčí kormidlo životní plavby ke zpěvu a hudbě. Jeho rozhodnutí vyvolává protichůdné názory. Půjde-li zpívat, pak tři roky zabíral místo jinému studentovi na lékařské fakultě. Bude-li doktorem, pak je otázka, zda si vystačí s amatérským zpíváním. Obojí dělat naplno nelze. Martin Vydra je vysloveně jevištní typ. Pohledný mladý muž, který toho již hodně v hudbě dokázal. Má štěstí na rodinné zázemí. Rodiče nechávají zodpovědnost plně na něm.

Při našem setkání jsme si povídali nejen o tom, co pro něj Rybova Česká mše vánoční znamená, ale zajímalo nás, zda se jako medik podíval na hlasivky tak říkajíc in flagranti. Velmi poutavý byl příběh jeho prababičky, u ní je asi začátek jeho múzického nadání…
„Byla to prý úžasná hudebnice. Studovala pražskou konzervatoř - varhany, sbormistrovství a zpěv. Veškerou hudební literaturu mám po ní. Dokonce prý dostala nabídku předzpívat v Národním divadle. Praděda ovšem natolik žárlil, že jí schovával korespondenci. Tak se o tom nikdy nedozvěděla. Byla to známá učitelka hudby a pořadatelka výborných koncertů v Úvalech.“

  • Co ty a Česká mše vánoční?
    Rybova Mše, to jsou pro mě hlavně Vánoce. Bez ní si je nedovedu vůbec představit. Zpívá se všude, patří to k tomu. A do toho mohu zpívat sólo. (Smích.)
    Projekt Rybovy Mše v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně se jen tak nevidí. Tolik lidí se dalo dohromady a začalo jen tak zpívat a hrát, zadarmo, pro radost. Do projektu jsem nastoupil díky Viktorce Dědečkové. S ní jsem se seznámil ve druhém ročníku na konzervatoři při nějakém koncertu. Od té doby mě začala obsazovat do svých koncertů a projektů. Pak přišlo pozvání na Rybovku.
  • Ryba nezkomponoval jednoduchou skladbu…
    To ne. Ale složité to zase na druhou stranu není. Naopak - pro sbory celkem nenáročné a jednoduše proveditelné. To je to, co jsme v Čechách potřebovali - je to česky, nějak zvlášť vysoké to není a má to zapamatovatelné melodie. Co víc si přát.
  • Česká mše vánoční obsahuje hodně duchovního poselství. Dokáže hodně dojmout…
    Při prvních tónech ani ne. Emoce u mě přicházejí postupně. Čím více se chílí ke konci, tak je to silnější a silnější. Prostě úžasné! Nejvíce jsem naměkko u Agnus Dei. „Nyní se do tvé ochrany poroučíme.“ To je pecka. Když se to zazpívá v obrovském kostele s onou typickou akustikou, běhá mráz po zádech. Celkově to v sobě něco nese. Podobně jako u jiných skladatelů, je v tom něco více než jen noty.
  • Stále ještě studuješ…
    Absolvoval jsem konzervatoř v roce 2012. Souběžně jsem studoval na gymnáziu. Nyní se třetím rokem věnuji medicíně. Podal jsem si ale teď přihlášku na JAMU a na AMU. Snažím se do toho dostat zpět. Zjistil jsem, že bez hudby nedokážu existovat. Než nad učebnicemi medicíny, raději budu zpěvák.
  • Hudba, dirigování nebo zpěv, to určitě, ale mohl bys být dobrý specialista ORL…
    Foniatrie je sice lákavá a super. Známí mi říkají, že bych byl dobrý foniatr, protože jsem vystudoval klasický zpěv a hlasu rozumím i ze strany "uživatele". Vím, že zpívání není jen o hlasivkách. Je to o technice a o psychické vyrovnanosti. Zpívá mozek. Hlasivky a hluboký dech jsou jen prostředník.
  • Pitval jsi někdy hlasivky?
    Také. Překvapilo mě, jak jsou malé. Když si uvědomíte, jakou zátěž mají, jak moc je namáháme. Dvě pružné "struny", jejichž natahováním a zkracováním se mění výška tónů. Půvabné.
  • Mohou hlasivky prasknout, přeci jen je to také sval…
    Občas dojde k jejich přetížení. Vznikne uzlík, v podstatě je to modřina. Natrhne se, začne krvácet. Od toho se odvíjí chrapot. Rizikem je také přetnutí bloudivého nervu při operacích v oblasti krku (např. při operaci štítné žlázy). Nervus vagus (bloudivý nerv) inervuje svaly zapojující se do abdukce a addukce hlasivek, v případě poškození tyto svaly nefungují a hlasivky ochrnou - pro zpěváka bohužel konec kariéry.
  • K tomu bránice. Jaký to je vlastně sval?
    Můžete ho ovládat vůlí - je příčně pruhovaný. Je to hlavní nádechový sval. Bez správného nádechu by to zpívání nešlo. Nemluvě o dechové kapacitě, kterou musí mít zpěvák nebo člověk hrající na dechový nástroj opravdu velikou. Paní doktorka Vydrová nám na konzervatoři měřila vitální kapacitu plic. Kdo neměl 100 %, dostal vynadáno, kdo měl nad 100 %, byl pochválen. Jsme de facto hlasoví atleti.
  • Jak vnímáš zpěv?
    Opravdu zvláštní kouzlo, když můžete lidem předávat něco ze sebe. Hlavní je, že ten proces nikdy nekončí. Hlas objevuji každé ráno. Zpěvák se neustále vyvíjí a každý den může být hlas jiný. Prostě dobrodružství.
  • Vzpomeneš si na svou první operu?
    To už je dávno. Asi to byla Prodaná nevěsta, na kterou mě vzali rodiče. Oba dva usnuli, ale já jsem šílel radostí. Byly tam skutečné vypalovačky, co jsem znal z CD nebo televize. Pak jsem s babičkou a dědou chodil na Rusalku, Čerta a Káču. Moje tři operní premiéry.
  • Do Dětské opery jsi se dostal jak?
    Od čtyř let jsem se učil hrát na klavír jako samouk. Pak jsme jezdili se ZŠ do Emaus na výchovné koncerty. Tam byl pán, co to uváděl. Moje paní učitelka Arnoštka Březková z Úval ho oslovila. Od něj jsem se dozvěděl o škole paní Markové. To už se mnou jezdila babička – Úvaly, Masarykovo nádraží, Národní divadlo a zpět.
  • Samouk na klavír, to si nedovedu představit, vždyť každá ruka hraje něco jiného.
    Nejdříve jsem seděl u klavíru a ťukal jsem si jednotlivé melodie. Pak k nám přišel ladič a upozornil mě, že bych druhou rukou měl hrát "doprovodné" akordy. Postupně se všechno rozvíjelo. Nevím jak se to tam vzalo.
    Později mě mamka dala na ZUŠ v Českém Brodě. Tam to byla ale nuda - pamatuji si jak jsem brečel, seděli jsme v lavicích, a na klavír si šáhli jednou za hodinu. Pak přišla na řadu Praha. Nejprve soukromě, pak na ZUŠ Biskupská u paní profesorky Bajtalové. Pořád jsem vlastně pendloval mezi různými učiteli. Nakonec jsem zůstal v úvalské pobočce ZUŠ Čelákovice, u paní učitelky Grohkovské. Byl jsem u ní osm let a dala mi nejvíc a neuvěřitelně mě inspirovala co se týče klavíru - má úspěšnou dceru i syna - oba dva skvělí klavíristé.
    Na konzervatoři jsem také chodil na klavír. Tam jsme trénovali četbu z listu, doprovod a korepetice u paní profesorky Koďouskové. Klavírem se dnes i částečně živím. Korepetuji u různých souborů, doprovázím na koncertech.
  • Soubor Viktoria Ensemble, zvláštní dramaturgie…
    Pro mě je to ochutnávka staré hudby. Barokní hudbu mám rád. Myslím si, že je to základ dobré pěvecké techniky. Musí se zpívat odlehčeně, do toho koloratury. Pokud je to ještě v italštině - skvělá kombinace. Sbormistryně Viktorka Dědečková se snaží přiblížit baroko mladým lidem.
  • Zpěv je přeci jen taková třetí sféra…
    Člověk musí být trpělivý, pilný a talentovaný. Zpočátku jsem na hodinách zpěvu hlavně objevoval. Jednou si člověk sám ozkouší, jak to má být správně, a už to jde samo. Bohužel se ale hlas hledá každý den. Já nebyl ani trpělivý, ani pilný a tudíž jsem byl jednou nahoře jednou dole. Na konzervatoř jsem nastoupil v 15 letech - co v té době mohu zpívat za operu?! Během 6 let jsem postupně dozrával, hlas se mi usazoval a jsem moc vděčný panu profesorovi Kubíkovi, že byl trpělivý a snášel mé výkyvy. Dnes už ale vím co chci, poctivě trénuji každý den. Chtěl jsem své zkušenosti a tak jsem před rokem a půl jsem inicioval založení sboru. Dnes čítá kolem dvaceti členů. Snažím se jim také přiblížit techniku a dostat je na vyšší úroveň.
  • Jak to máš s hlasovou pamětí?
    Ani nevím, jde to samo. Pracuji převážně s představou. Nebyl jsem bohužel obdarován absolutním hudebním sluchem, ale alespoň jeho část v sobě mám. Pár taktů před mým nástupem poslouchám, koukám do notové osnovy a skrz oči, mozek a hlas něco vyleze.
  • Co se svým sborem připravuješ?
    V lednu a únoru se budu věnovat hlavně sobě a se sborem začneme studovat novou věc. Na jaře bychom měli vystoupit v Odolene Vodě s Veronikou Smolíkovou a Míšou Zahradnickou - obě dvě absolventky konzervatoře - výborné soprány a skvělé holky.
  • Co dramaturgie vašeho sboru?
    Záleží hlavně na rozpoložení. První rok jsme se dávali dlouho dohromady. Než se lidé prozpívají, zvyknou si na sebe. Začínali jsme s koledami. I like these world cup jerseys very much. Pak přišli na řadu Studánky Bohuslava Martinů protože jsme měli málo chlapů. Nakonec přišli dva muži. Pustili jsme se do známých operních sborů. Nabucco, Prodaná nevěsta ad. Mým snem je nazkoušet Requiem W. A. Mozarta.
    Martin Vydra
    Narodil se roku 1991. V letech 2006 až 2012 studoval Pražskou konzervatoř, hlavní obor: klasický zpěv u Jiřího Kubíka, nepovinný klavír u Evy Koďouskové. Studium zakončeno absolutoriem v oboru klasický zpěv a pedagogickou praxí na Hudebním Gymnáziu Jana Nerudy u Josefa Mrázka. Dále studoval Karlínské gymnázium (2007 - 2011), distanční studium zakončené státní maturitou. ZUŠ Jana Zacha v Čelakovicích (absolutorium v roce 2011); obor klavír u Natalie Grohkovské, později i korepetice (absolutorium z 1. i 2. cyklu).
    V Souboru písní a tanců Josefa Vycpálka (2010 - současnost) pracuje jako korepetitor a hlasový poradce. Victoria Ensemble (2010 - současnost) - sólová spolupráce s Viktorií Dědečkovou, korepetice. MDDM Úvaly - vedoucí sboru, výuka hudební teorie. Divadlo J.K.Tyla v Plzni (sezona 2010/2011) - role Marca v opeře Gianni Schicchi (G.Puccini) v rámci oslav 200 let od založení Pražské konzervatoře. Dále externí spolupráce Pražský filharmonický sbor a Martinů Voices (2010 - 2012). Soukromé hodiny u Pavla Horáčka.

    22.12.2014 21:12:29 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory
  •