Scéna.cz 

Lawrence Brownlee: Do střední školy jsem operu vůbec neznal…

Rozhovor se světově proslulým tenoristou – jediným Černochem na top úrovni zpívajícím bel canto.
1. kulturní portál Scena.cz pravidelně informuje o přenosech baletu, činohry i opery do kin. Za redakci mám možnost se těchto projekcí zúčastnit. Nejinak tomu bylo v případě přenosu Rossiniho opery Lazebník sevillský. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že jednu z hlavních rolí – hraběte Almavivu – zpívá Afroameričan Lawrence Brownlee. Nikdy dříve jsem neslyšela zpívat Černocha bel canto! Zpočátku jsem se dívala nedůvěřivě, neboť některé scény, kdy se hrabě Almaviva maskuje do různých převleků a nikdo ho nepozná – přestože je jediným Černochem na jevišti – působí komicky na kvadrát. Ale divadlo a opera obzvláště jsou o tom, že „se zapojíte do hry a hrajete s tvůrci“ hru na to, že jim to vše spolknete a uvěříte. Ovšem na konci, kdy přichází na řadu dlouhá a přetěžká árie hraběte Almavivy, Lawrence Brownlee byl tak úžasný, že jsem opravdu zapomněla na všechny ty paradoxy spojené s barvou kůže a slyšela jen ten veliký, překrásný hlas! A byla jsem okouzlena! Ihned po návratu domů jsem si vyhledala více informací na internetu. A dostavil se další šok! Larry – „můj Larry“ – bude v Praze a dokonce budu mít možnost s ním hovořit! Díky agentuře Nachtigallartist, která ve spolupráci s Novoměstskou radnicí pořádá projekt „Zeptejte se hvězdy“.

Cítila jsem se v tomto předvánočním požehnaném čase obdarovaná… No řekněte, kolika lidem se to stane, aby se mohli dotýkat hvězd?! V den D jsem se vypravila na Novoměstskou radnici k úžasu pořadatelů s velkým předstihem, abych si zabrala dobré místo. Abych dobře viděla a hlavně dobře slyšela. Do Prahy přece přijíždí hvězda světového formátu! Určitě ho bude chtít každý vidět! A jistojistě ho bude chtít každý slyšet! Bude nabito! Může přijít kdokoliv – novináři, studenti hudebních fakult a milovníci opery. A tak jsem usedla do první řady a jako správná novinářka si nachystala diktafon, pero a papír. O hodinu později nás bylo v sále kolem padesáti… včetně pořadatelů a hvězd. Podvečerního setkání s Larrym se zúčastnila také italská dirigentka Speranza Scappucci, jejímž mentorem byl Riccardo Muti – o té s dovolením napíšu někdy jindy, také je to velice zajímavá osobnost.

Náš rozhovor s Lawrencem Brownlee měl dvě části – tu společnou pro všechny, a poté krátkou face to face v zákulisí. Na úvod se Lawrence Brownlee přivítal s publikem. Neopomenul zdůraznit, že se do Prahy rád vrací. „Mám tu publikum, které mě velmi dobře přijímá,“ přiznal.

Jak jste se dostal ke zpěvu? Pocházíte z hudební rodiny?
Moje rodina je velice muzikální. Otec je dirigentem gospelového sboru v kostele, je nás šest sourozenců – mám čtyři bratry a jednu sestru. I naše maminka zpívá sóla. Vždycky říkám, že v naší rodině zpívají lépe než já. Hrál jsem na různé nástroje, ale zpěv mě vůbec nebavil. Až ve dvanácti letech mě jednou otec donutil zpívat sólo – a setkalo se to s překvapivě pozitivním ohlasem publika – až mě to trochu vyděsilo. Maminka mi říkala, že už jako malé dítě jsem zpívával ze spaní.

Jak jste objevil svůj hlas? Jak jste zjistil, že jste předurčen zpívat hlavně Rossiniho?
Na střední škole mi doporučili kurz pro nadané pěvce, já jsem do té doby operu vůbec neznal. Dělal jsem si z toho legraci a ten operní výraz jsem k obveselení publika hodně přehrával. Slyšel mě jeden pán, který za mnou potom přišel, že mám vážně výjimečný hlas! Chtěl jsem být právníkem, ale dál jsem chodil i na hodiny zpěvu. A pak jsem slyšel koncert Pavarottiho, Dominga a Carrerase. Ale můj učitel mi řekl, že nemám vhodný hlas na to, co zpívají oni. Dal mi partituru Lazebníka sevillského, a když jsem mu to zazpíval, tak mi řekl: Tady toto je tvůj hlas! A přidělil mi bel canto repertoár – Rossiniho, Donizettiho a Belliniho.

Slyšeli jsme vás zpívat v Belliniho Puritánech vysoké F – zpíváte to hlasem nebo už falzetem?
Jednou na zkoušce mi dirigent řekl: „Vím, že je to šílené, ale mohl bys to zkusit vyzpívat hlasem?“ Mám vysoký hlas – a tak jsem to zkusil. Bohužel někdo to nahrál a vyvěsil na youtube – a od té doby se to ode mě očekává. Je to sice mírně stresující, ale dodává to moment vzrušení do opery – někdy to nevyjde úplně dokonale, ale alespoň se o to pokouším.

Odmítl jste nějakou roli, protože ji nemáte rád?
Musím být chytrý zpěvák a musím se umět prodat. Odmítám role, které nevyhovují barvě mého hlasu.

Povolání operního pěvce je dost stresující. Jak relaxujete?
Snažím se být šťastný a spokojený a dobře pečovat o své tělo, protože u nás pěvců je to tak, že naše tělo – to je náš nástroj. Ten nejlepší relax pro mě je vidět spokojené a nadšené publikum.

Který je Váš nejoblíbenější skladatel?
Musím říci, že je to Rossini. Nastudoval jsem patnáct až šestnáct jeho rolí – a s nadsázkou říkám, že Rossini mi zaplatil dům, tak ho musím mít rád.

Kdo je váš vzor? Koho obdivujete?
Vzhlížím ke všem svým výborně připraveným kolegům. Jsou pro mě velkou motivací a inspirací. Jak vidíte, já jsem malý a černý, musím na sobě opravdu dřít, aby mi dali ty role princů a prvních milovníků. Musím být lepší než ostatní - nabídnout něco extra.

A z úplně jiného soudku – je o vás známo, že vaší velkou zálibou je fantasy fotbal.
Ano, to je pravda. Jedná se o americký fotbal. Když mám představení, tak v mezičase koukám do mobilu na výsledky. Přestože jsem operní pěvec, jsem stále také normální chlap.

Face to face u sklenky vína. Larry, viděla jsem vás před dvěma týdny v HD přenosu z MET a byla jsem pozitivně šokována. Omlouvám se, nechci vyznít jako rasistka, ale zeptám se vás přímo - znáte nějakého jiného černošského operního pěvce, který zpívá bel canto? Protože já o nikom jiném nevím. Jste snad jediný?
Samozřejmě, je několik vynikajících černošských operních pěvců, kteří zpívají např. Verdiho nebo Pucciniho. Ale Rossiniho bel canto? Ne, máte pravdu, ani já nikoho neznám. Asi jsem zatím jediný. Můžeme to formulovat, že jsem první. Tak jako máme teď v Americe prvního černého prezidenta.

Víte, je to úžasné – před dvěma týdny jste byl jen na plátně v kině a teď jste najednou tady přede mnou, tady, v Praze!
Ano, teď jsem tady a jsem skutečný. Podívejte! Můžete si na mne klidně i sáhnout (Široce se na mě usmívá a štípe se do předloktí.)

Opravdu? A tak jsem se ho opatrně dotkla… a cítila se v tomto předvánočním požehnaném čase obdarovaná… No řekněte, kolika lidem se to stane, aby se mohli dotýkat hvězd?!

Lawrence Brownlee, /tenor/ (*24.11.1972 Youngstown, Ohio)
Americký tenorista je dnes uznáván jako jeden z nejlepších interpretů bel canta. Skutečným přelomem v jeho kariéře bylo vítězství v Metropolitan Opera National Council Auditions v roce 2001, po němž Larry dostal příležitost hostovat ve slavné milánské La Scale. Dnes patří spolu s Juanem Diegem Flórezem mezi nejžádanější interprety italské belcantové opery. K jeho nejparádnějším rolím patří hrabě Almaviva v Rossiniho Lazebníku sevillském, kde jsme ho měli možnost vidět v HD přenosu v kinech 22. listopadu 2014. Almavivu zpíval po svém triumfálním debutu v Metropolitní opeře (premiéra 26. 4. 2007) ve Vídeňské státní opeře, Washingtonské národní opeře, Německé opeře v Berlíně, v madridském Teatro Real či v milánské La Scale. K Larryho dalším významným rolím patří Tonio v Donizettiho opeře Dcera pluku. V půvabné „mastičkářské“ komedii přidělil Donizetti Toniovi árii, která bývá trefně nazývána pěveckým Mount Everestem: Tonio musí zdolat v rychlém sledu za sebou devět tříčárkovaných vysokých C. V současné době jsou na světě dva pěvci, kteří se přes tento „tenorový Taxis“ přenášejí s fascinující lehkostí: Juan Diego Flórez a Lawrence Brownlee.
www.lawrencebrownlee.com