Bajadéra z Velkého divadla v Moskvě
autor: archiv divadla
zvětšit obrázekShodou okolností se v Praze objevují takřka současně dvě BAJADÉRY. Ta první na jevišti Státní opery (premiéra 20. 11.), druhá na filmovém plátně kina Lucerna 7. prosince jako další baletní přenos z Velkého divadla v Moskvě. Přirozeně by bylo možné porovnávat různé přístupy tvůrců – poněkud psychologizující s některými inovacemi Javiera Torrese v pražské inscenaci Národního divadla a tradiční petipovskou moskevskou verzi Jurije Grigoroviče – kterou mimochodem již jednou mohlo filmové publikum shlédnout hned po premiéře 27. ledna 2013.
Pokud by se do toho někdo pustil, měl by mít na zřeteli nejen osobnosti inscenátorů a jejich volbu a schopnosti ale i „objektivní“ faktor – rozdílné prostředky, kterými disponují obě instituce.
Grigorovič vychází z originálu Maria Petipy - v choreografii, scéně i kostýmech poprvé uvedeného v Mariinském divadle v Petrohradě 1877. Nakládá tedy s tímto historickým materiálem podobně jako i v jiných případech. Divácká úspěšnost v Rusku potvrzuje, že to obecenstvo prostě takto očekává. Ukazuje se podle ohlasu návštěvníků kin, že i oni vyžadují klasické inscenace – příběhy se silnými emocemi, velkolepé kulisy, krásný tanec a hudbu. „Bajadéra“ to vše nabízí v plné míře. Bez nutnosti dovysvětlovat nelogičnosti, přibližovat se místní – indické- realitě, dopracovávat charaktery. Chceme-li, i zde nakonec n ajdeme psychologii. Z nezaujatého pohledu hlavní protagonisté ve svých životních rolích selhali - válečník Solor, který přísahal lásku chrámové tanečnici - bajadéře Nokii, ji zradí a dá přednost krásné dceři bohatého rádži. Nokia, která se zaslíbila k životu v chrámu, se podává svým citům a je odhodlána uprchnout se Solorem, velekněz, kterého by se žádné světské záležitosti neměly dotknout, podlehne vášni k Nokii, tak jako je zřejmě okouzlen i fakír. Z takto zauzlených vztahů nemůže pojít nic jiného než tragédie, jejíž obětí se stává Nokia ale i Solor, když si uvědomí svůj omyl.
I když ve Velkém baletu neexistuje obsazení, které by nebylo hvězdné, pro prosincový přenos bylo vybráno patrně to nejhvězdnější – křehká Světlana Zacharova – bajadéra Nokia, její protipól „sportovní typ“ Maria Alexandrova jako Gamzatti, dcera rádži a reprezentant mužského půvabu a síly Vladislav Lantratov – Solor.
Obdivuhodní byli také všichni ostatní - fakíři (Anton Savičov a jeho „kolegové“), bajadéry, služky, vojáci, malí černí služebníci, účastníci zásnubní slavnosti – tanečníci s bubny, tanečnice se džbánem v doprovodu dvou děvčat, bronzový bůžek (Denis Medvěděv) společně se 32 „bílými“ tanečnicemi ve fascinujícím „opiovém snu“.
Moskevské historizující „Bajadéře“ snad nechybí k dokonalosti už vůbec nic. Je nasycena tolika estetickými dojmy, že si tuto potřebnou duševní stravou mohli diváci načerpat do zásoby.
„Bajadérou“ se končí exotické putování a balet Velkého divadla se přenese opět do domácího (evropského) prostředí. 21. prosince zve publikum do pohádkové země Čajkovského LOUSKÁČKA.
TIP!
Časopis 13 - rubriky
Časopis 13 - sekce
DIVADLO
Letní shakespearovské slavnosti 2024
Již téměř tři dekády patří léto anglickému géniovi Williamu Shakespearovi. Letošní ročník shakespearovských sl celý článek
HUDBA
Mladí ladí jazz Open air nabídne evropskou jazzovou špičku
Festival Mladí ladí jazz oslaví 30. dubna Mezinárodní den jazzu open air přehlídkou na pražském Karlově náměst celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Yasuhiro Chida - Light Scapes - Krajiny světla
Výstava Light Scapes (Krajiny světla) představuje v prostorách Muzea církevního umění plzeňské diecéze v Plzni celý článek