3 české kvartety – 3 choreografové – 3 otázky
autor: archiv
zvětšit obrázek3 české kvartety, to je název nové premiéry Pražského komorního baletu, která se koná 5. října 2014 ve Stavovském divadle. Tři hudební díla třech skladatelů, tři choreografie třech autorů. Polanská Turečková – Šmok – Radačovský. U číslovky, která se prolíná celým večerem, jsme se rozhodli zůstat a položili jsme každému z choreografů tři otázky.
Hana Polanská Turečková
Na českou hudbu tvořím nějakou choreografii potřetí, dvakrát jsem využila hudbu Bohuslava Martinů, kterého mám moc ráda, a tentokrát je to první kvartet Vladimíra Sommera. Jeho hudba mě velmi oslovila svou existencionální a intelektuální hloubkou. Musím říci, že hudba těchto skladatelů je na neuvěřitelně vysoké úrovni. Tvořit na ni je skutečná výzva a tvrdý oříšek.
Má choreografie Černé zrcadlo vznikla za spolupráce s malířem Vladimírem Houdkem, jehož abstraktní, geometrickou malbou s metaforickými názvy se inspiruji. Naše práce by se dala popsat jako jevištní či filmové koláže tance a malby hledající definici vztahu mezi jazykem těla a obrazovým ztvárněním. Impulsem pro vytvoření choreografie pro mě tedy bylo dílo tohoto malíře, Sommerova hudba a také život sám.
Nejvíce mě ovlivnil můj muž Filip Polanský, který se pohybuje ve světě kvalitního aktuálního současného umění. Změnil můj pohled a chápání toho, co umělecké dílo je a otevřel mi tak cestu do širšího kontextu světa umění a ke vnímání choreografie jako uměleckého média. Další osobou, kterou bych ráda zmínila, je vynikající tanečník, choreograf a režisér Petr Tyc, se kterým analyzujeme možnosti choreografické tvorby.
Pavel Šmok
Odpověď je obsažena v otázce. Právě proto, že mě nesmírně inspirovala a proč? Proč milujete někoho a ne jiného?
Co mě inspirovalo? Inspirace je málo. Co mě nutilo, proč jsem to musel! Osud Smetany a jeho nesmírná síla tomu osudu vzdorovat. Komponovat, i když mohl napsat jen několik taktů za den.
Byla to určitě prof. Zora Šemberová, režisér E. F. Burian a moje žena Marie.
Mário Radačovský
Inspirací pro mě bylo oslovení a přesné zadání, které vzniklo po setkání s mistrem Pavlem Šmokem. Rád bych za tuhle možnost poděkoval. Vážím si jí, protože tanečníci jsou skvělí a mít svou choreografii v jednom večeru zároveň s panem Šmokem byl vždycky můj sen. Jde o příběh jedné, možná i více žen. Procházejí různými fázemi ve svých vztazích, hledají samy sebe, hledají určitou vnitřní rovnováhu. Někdy se neumějí rozhodnout, někdy nevědí, co chtějí, někdy se cítí být na obtíž. Šlo mi spíš o jakési vytvoření a evokování nálad, kterými může každá z žen na jevišti projít.
Ano, na českou hudbu tvořím velmi rád. Skladbu Antonína Dvořáka jsem zvolil na základě dohody a výběru, který jsem popsal v předchozí odpovědi.
Profesně mě ovlivnilo více lidí, počínaje mou profesorkou Danicou Pilzovou, profesorem Janem Halamou přes Libora Vaculíka až po Jiřího Kyliána, který mi dal zřejmě nejvíc. Hodně mě formovalo mé působení v NDT, kde jsem mohl spolupracovat nejen s ním, ale také s Williamem Forsythem, Nacho Duatem, Matsem Ekem, Paulem Lighfootem, zkrátka s nejvýznačnějšími osobnostmi choreografie na této planetě.
TIP!
Časopis 16 - rubriky
Časopis 16 - sekce
DIVADLO
Divadlo LETÍ představí příběh Olive Oylové
Nekompromisní text izraelské autorky Sivan Ben Yishai LÁSKA/Argumentační cvičení, bourá veškerá tabu týkající celý článek
HUDBA
Mezinárodní den Romů
Paĺikerav – Děkuji
Hudební oslava dnešního Mezinárodního dne Romů z pražského Rudolfina. Letošní konc celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Antologie Krvavý Žižkov
Krvavý Žižkov je antologie, která má svého předchůdce Krvavý Bronx (2020), úspěšnou knihu povídek o „vyl celý článek