Scéna.cz 

Hana Dohnálková: S notami usínám i se probouzím…

PKF - Prague Philharmonia zahájila 28. září 2014 svou jubilejní 21. sezónu. Koncertní trilogie 20 let stylově představí osobitý styl tohoto kvalitního tělesa. Portál Scena.cz přináší sérii rozhovorů s jednotlivými protagonisty tohoto tělesa. Postupně představíme i management a další pracovníky v zákulisí. Dnes zavítáme do hudebního archivu PKF - Prague Philharmonia, kde pracuje Hana Dohnálková. Jeho návštěva byla pro mne velkým překvapením. Musím přiznat, že od samého začátku jsem měl zatajený dech.
„Všechny noty v našem archivu, které PKF – Prague Philharmonia má ve vlastnictví, mají své číslo registrace v našem elektronickém katalogu,“ přiblížila moje průvodkyně Hana Dohnálková, muzikoložka se smyslem pro detail a hlavně pro pořádek. Nikde žádný prach, ale naopak, řádně popsané a srovnané složky s notami. Objasnila mi, jak se shání noty, jakou roli hraje skutečnost, zda je autor po smrti nebo se jedná o současného skladatele. Zda je možné vytvořit si vztah k hudbě přes noty?

Vezměme to od začátku. Po schválení koncertního plánu celé sezóny se dostává ke slovu právě archiv, kdy Hana Dohnálková dostává jediný úkol: „Sežeň noty…“
„Obvykle to tak bývá. I když ta cesta nemusí být tak přímá. Rozdíly jsou podle toho, o jaký koncert se jedná. Vezmu příklad, náš abonentní koncert. Šéfdirigent Jakub Hrůša si vybral Joaquína Rodriga – Čtyři milostné písně, Maurice Ravela – Bolero a Gustava Mahlera – Symfonii č. 4 G dur. Nejdříve jdu do našeho archivu. Pokud dané tituly nevlastníme, dostane se ke slovu internet. Vyvstanou otázky, zda daní autoři jsou chránění a jak vysoké budou poplatky za půjčovné. Musím kontaktovat nakladatele. V rámci své praxe už předpokládám, kdo by jednotlivé autory mohl mít. Pokud existuje více edic ve vlastnictví několika nakladatelů, vznesu dotaz k dirigentovi, kterou verzi požaduje. Následně noty objednám. Po jejich dodání nastává cesta distribuce v orchestru. Nejdříve dirigent. Pokud dané noty nemá a je v zahraničí, partitury skenuji a zasílám elektronicky. Pokud všechno vychází, musím dva až tři týdny před koncertem dodat noty hráčům.“

Připomněla jste mi příběh Antonína Dvořáka. Toho v zahraničí honorovali velmi málo, i když na české poměry to bylo hodně peněz. Jak je to s partiturami, když je vlastní víc vydavatelů? Můžete o výši půjčovného smlouvat?
Ceny partitur jednotliví vydavatelé vědí. Většina děl má svého nakladatele. V případě zmiňovaného Antonína Dvořáka to bylo významné berlínské hudební nakladatelství Fritze Simrocka. Cena byla historicky daná. Když řeším nějaké partitury, které je náročné sehnat, tak mi většinou pomáhají kolegové z hudebního nakladatelství Bärenreiter Praha - se kterými dané problémy a nejasnosti konzultuji a oni mi jsou často velmi ochotně nápomocni. Tím, že toto významné nakladatelství zastupuje v České republice i řadu dalších zahraničních vydavatelů, je to pro mě velmi cenná pomoc.

Předpokládám, že nám přibližujete cestu k orchestrálním skladbám. Je to podobné i s operními recitály?
Tam je velmi specifická situace. U operních árií, hlavně italských autorů, kteří jsou z velké většiny zastoupeni italským hudebním nakladatelstvím Ricordi s dlouholetou tradicí, tam jdou při velkých operních recitálech často ceny do desetitisíců.

Říkáte, že si partitury půjčujete. To si nemůžete ani udělat kopii?
Vydavatelství by se to asi nedozvědělo, avšak tento způsob u prestižního tělesa jako je PKF – Prague Philharmonia není skutečně možný. Kopii lze v podstatě pořídit pouze pro studijní účely. Jinak to možné není. Naše těleso nemůže hrát přeci z kopií. Už vůbec ne na veřejném provedení, natož při natáčení.
Když se koncert opakuje, tak jsou někteří nakladatelé vstřícní v ceně půjčovného.

Chránění a nechránění autoři. Autorské právo říká, že dílo je chráněné sedmdesát let?
V případě hudby je cesta složitější než u spisovatelů a dramatiků. Dokonce je na to samostatný studijní obor. U každého autora je to skutečně jiné. Může být historicky dané, že autora koupil vydavatel, a ten ho vydává a půjčuje z pozice svých práv. Například partitury vokálních děl italského nakladatelství Ricordi si nemůže jen tak přetisknout jiný vydavatel. Také může dojít k přetisku autorského originálu, kdy si vydavatel vytvoří svůj originál, který distribuuje jako svůj originál. Tam pak platí pravidla a zákony jednotlivých zemí.

Skutečně zajímavé. Originály se i v dnešní době přepisují ručně, nebo se vkládají do počítače notovým editorem?
Ručně velmi málo. Několik ručně psaných not vlastníme. Jinak se přepisuje do počítačového programu.

Může nastat situace, že by např. dirigent použil originální skladatelovu partituru?
Pokud hovoříme o historických materiálech, tak jen velmi zřídka. Jedná se o původní rukopisy autorů, urtexty. Ty jsou určené pouze pro studijní účely. U nás je najdete např. v Muzeu A. Dvořáka nebo B. Smetany.

Měla jste vy osobně možnost takovou cennou partituru studovat?
Určitě. V rámci zpracovávání diplomové práce, v níž jsem se zabývala operou Jakobín. Je to skutečně paráda. Nepopsatelný pocit. Musela jsem mít bílé rukavice. Materiál je umístěný na speciálních podložkách. Díváte se na tisíckrát ohmatané listy. Čtete rukopisné poznámky jak autora, tak libretisty nebo upravovatele. Jinak originální partitury vlastní také archiv Národního divadla Praha. Tam se setkáte s poznámkami provozního rázu. Pro někoho, kdo se tím zabývá, je to skutečně unikátní. Také Česká filharmonie má řadu not, na které je skutečně pyšná. Tam možná někteří páni dirigenti typu pana profesora Bělohlávka s některými historickými partiturami pracují.

Pojďme k současným autorům. Jak to probíhá u nich?
Pokud interpretujeme skladbu v rámci našeho cyklu „S“ - soudobé hudby, může to být skladba napsaná přímo pro nás nebo skupinu našich hráčů. Tady může být několik cest. Dílo může autor věnovat přímo PKF – Prague Philharmonia. Vše se pak ošetřuje smluvně. Žijící autor může být také zastoupený vydavatelem, jak jsem už zmínila Bärenreiter Praha, hudební nakladatelství. Pak ta práva řeší on. Částky za půjčovné jsou zhruba podobné.

Vidím, že se tu cítíte dobře. Muzikologie, archiv, noty, hráči, dirigenti…
Myslím, že to všechno patří dohromady. V PKF – Prague Philharmonia působím teprve rok a půl. Vytvořila jsem si tady nějaký svůj systém. Na první pohled se zdá, že je tu tak trochu vojenský režim. Ten je ale nutný, aby to všechno fungovalo. Nepořádek tady nemá místo.
Mám toho na starosti dost. Ráno přijdu a už se na mě sypou neúprosné maily ze všech stran. Práci tady mám zajímavou a velmi mě těší.

Můžete tuto profesi vůbec hodit za hlavu?
Přiznám se, že s notami usínám i se s nimi probouzím. (Smích.) Opravdu. Pořád na to myslíte. Pak někteří dirigenti jsou po světě, komunikují v noci. Pracovní doba „od – do“ není.

Můžete si přes noty najít vztah k hudbě? Kouknete na legáta, repetice apod. a řeknete si, to je pěkné dílo…
Jakože bych se podívala na partituru a rázem bych měla představu, jak ta hudba bude vypadat? V tomto koloběhu na to nemám skutečně čas. Z vlastní praxe už řadu stěžejních kusů znám. To je pak jiné. Někteří dirigenti se chtějí blýsknout, tak střídají kusy známé i objevují nové. Beethoveni, Brahmsové a jiní nenapsali těch top koncertů tolik. Když se některý z nich objeví na fermanu, pak se mohu těšit.

V dobrém vám závidím. Přes muzikologii znáte detaily o autorech.
V PKF – Prague Philharmonia jsem se snad našla.

Děkuji. Přeji vám hodně ukázněných hudebníků. Žádné ztracené partitury…

Mgr. Hana Dohnálková, dipl. um.
Hudbě se věnuje od dětství, od pěti let navštěvovala Kühnův dětský sbor v Praze a hrála na housle v Hudební škole hl. m. Prahy. Poté studovala na Konzervatoři v Pardubicích, hlavní obor housle, od roku 1998 pak housle a zpěv na Konzervatoři v Praze, kde studium zakončila v roce 2003 absolutoriem. V letech 2003 - 2007 studovala na Akademii múzických umění v Praze, v rámci Metodického centra HAMU program Psychologie, pedagogiky a hudební metodiky, studium zakončila v roce 2007 státní zkouškou. Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor Hudební věda (studium zakončila státní zkouškou). Působila jako houslistka a členka managementu v Komorním orchestru Pavla Haase, od roku 2008 jako hostující umělec na scéně Národního divadla v Praze v opeře Zítra se bude ...Od roku 1999 se věnuje pedagogické činnosti. V březnu 2014 byla zvolena Poslaneckou sněmovnou PČR členkou Rady Českého Rozhlasu.