Scéna.cz 

Jiří Bratovanec – Globe

Jiří Bratrovanec (*1983), tanečník a choreograf se úspěšně podílel na projektech různých renomovaných umělců, od roku 2007 je stálým členem prestižní skupiny Sasha Waltz + Guests.
Ve své choreografické práci se dříve zaměřoval především na sólová, ale nyní se rozhodl pracovat s větší skupinou. Ke spolupráci pro nejnovější skladbu pod názvem GLOBE si přizval šest interpretů z různých koutů světa - Cipó Alvarenge z Británie, Eliu Lopez Gonzales ze Španělska, Jeong Moon Lue z Koree, Wibke Storkan z Německa a Doru Sulženko Hoštovou z Česka. Skutečnosti, že vycházejí z jiného civilizačního a kulturního zázemí, využil Jiří Bratrovanec pro choreografii o ztrátě lidské identity. Zanořuje se v ní do hloubek lidské psychiky, kde se ukrývají ti největší běsové. Diváci v Praze s nimi byli poprvé konfrontováni 9. a 10. září v Divadle Ponec, kde proběhla světová premiéra.

Představení začíná zcela nevinně a originálně. Na bílém pódiu, které přechází ve tři vertikální pásy, se v objemných černých péřových šatech rozcvičuje tanečnice - protahuje a ztáčí paže téměř tak, jako by se "rozehřívala" klasická baletka. Obraz je velice vizuálně působivý. Šaty se po chvíli rozvírají a ke dvěma rukám tanečnice se přidávají další dvě. Postupně se takto připojí i další pár nohou. Vyrůstá tu zvláštní bytost, která se šroubovitě kroutí, plazí se na podlaze, natahuje své dvě, tři nebo čtyři ruce a nohy.
Jakoby stvoření proběhlo opačně - z ženina těla se rodí "Adam", na světlo vystupuje ženin stín, duch agrese a šílenství. Muž odhaluje svou odlišnou úlohu křečovitým zmítáním, blesku rychlými změnami pozic- na rozdíl od půvabného vlnění "ženské" postavy.
Zatím na scénu vstupují nepozorovatelně jiné postavy - dvě "školačky", muž v orientálním oděvu, ožívá nehybná žena stojící u stěny. Rozjíždí se dění, které zaplňuje prostor po celé představení. Jeho nejobecnějším znakem je nepochopení, nedorozumění - střety jednotlivců mezi sebou i celé skupiny, fyzické útoky, psychické týrání, málo co z repertoáru násilí chybí. Někteří interpreti se dostávají do extáze, vydávají skřeky, pláčou, zmítají se v záchvatech šílenství. Zdá se, že hlavním manipulátorem, který se o tento rozklad individualit zasloužil, je sám autor - nejen jako choreograf ale i jeden z tanečníků. Když už z žádného individua nezůstává takřka nic osobního, spojují se "roztříštěné" lidské částečky v masu a za zvuku "nebeského" chorálu pochodují jednotně a po nějaké době už stereotypně po scéně, ve spirále, osmičce, které mohou i evokovat rozvlněné pohyby tanečnice na počátku.
Performanci doprovází speciálně vytvořená hudba různého typu - od minimalismu po chórové zpěvy (autor označující se Circuit Spanish). Projekce osob a událostí z nedávných i současných dějin i společenského života zdůrazňuje ještě více pocit chaosu a bezmoci (Davide Parmeggiani, Itálie).Projekt "Globe" s celou řadou pozoruhodných pohybových i vizuálních prvků se k nebezpečím globalismu vyjadřuje skutečně velmi otevřeně a důrazně. Možná až příliš důrazně s přihlédnutím k destruktivnímu způsobu sdělování, která zabírá podstatnou plochu...