Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Setkání s královnou harfy na MHF Lípa Musica

autor: archiv

Na sklonku měsíce září se již potřinácté otevřou pomyslné brány Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica, který je největší akcí svého druhu v regionu Libereckého a Ústeckého kraje s přesahem do saského příhraničí, aby přivítaly řadu uměleckých hvězd domácí i zahraniční hudební scény na šestnácti různých místech regionu. Programové menu festivalu nabízí známého tenoristu Štefana Margitu, ikonu německé klavírní školy Gerharda Oppitze, progresivního britského kytaristu a zpěváka Jona McCleeryho nebo festivalovou premiéru mobilního barokního divadla Florea Theatrum. A k tomu spoustu kvalitní komorní hudby, o kterou se mimo jiné postará i jedna z předních světových harfistek Jana Boušková.

Jana Boušková vystoupí na festivalu vůbec poprvé, a to na sólovém recitálu, který se uskuteční v neděli 5. října v Kravařích. Tato sólo-harfistka České filharmonie vystupuje i sólově po celém světě a pedagogicky působí hned na třech školách - AMU v Praze, Pražské konzervatoři a Královské konzervatoři v Bruselu. Kromě toho vede interpretační kurzy nebo zasedá v porotách předních mezinárodních soutěží. Na svém kontě má již přes dvacet CD natočených doma i v zahraničí. Susann McDonald, světoznámá profesorka harfy v USA, o Janě Bouškové prohlásila, že je talent století a stejně tak i řada zahraničních kritik se o Bouškové vyjadřuje v podobných chválách. Vskutku není mnoho umělců, kteří by dosáhli podobných ocenění a na tak vysoké úrovni reprezentovali Českou republiku v zahraničí, a proto jsme ji při příležitosti jejího festivalového vystoupení požádali o rozhovor.

Harfa je velmi zajímavým nástrojem, nástrojem královským, andělským, s převážně velmi subtilním a něžným zvukem. Hra na ní však patří vůbec k nejtěžším. Čím je to dáno a co považujete Vy na hře na harfu za nejobtížnější? ?
Přesto, že mnozí na harfu nahlížejí, jako na nástroj, který rozeznívá struny hlavně v glissandech, či v úvodních akordech Vyšehradu, je to přitom nástroj, který dokáže dosáhnout i zvukový pocit celého orchestru. Vůbec není nutné, aby se na harfu hrálo pouze subtilně, andělsky. Sílu zvuku a dynamiku, vytváří interpret na harfě, svými prsty sám a pak záleží, zda má vycvičenou sílu v rukou, aby dynamiku dokázal odstupňovat nebo ne. Na harfě je složitá koordinace rukou a nohou, jelikož používáme chodidla k sešlápnutí sedmi pedálu, které slouží k přelaďování do různých tónin. Také, oproti klavíru, s kterým se harfa nejvíce připodobňuje, díky stejnému notovému zápisu, máme ztíženou techniku. Na harfě nepoužíváme k hraní všech deset prstů, ale pouze osm. Malíčky, vzhledem ke své velikosti, se ve hře neuplatňují. Avšak dobří harfisté si s tímto nedělají starosti a nakonec, i jak já tvrdím, nic není nemožné.

Harfa je nástroj, na který jen zřídka hrají muži. Předurčuje to subtilita její strunné části, zvuku nebo něco jiného?
Právě tento náhled bych publiku ráda vyvrátila. I když v České republice opravdu bohužel muže na harfu shlédneme jen zřídka (výjimkou je harfista Severočeské filharmonie v Teplicích, Lukáš Dobrodinský), ve světě to již taková úplná vzácnost v mladé generaci není. Pokud je ale muž harfista ještě dobrým interpretem, má ve své kariéře určitě víc otevřené dveře, než žena, která má stejné nebo i lepší interpretační kvality. Muž je asi stále přeci jen pro společnost zajímavější, právě ke své výjimečnosti ve spojení s harfou.

Váš festivalový program je složen takřka výhradně z české hudby a je tak jedním z příspěvků k letošním oslavám Roku české hudby. Tyto oslavy vměstnávané do roků končících 4 jsou tématem, které má své příznivce, ale i odpůrce. Jak se na to díváte Vy? Jsou podle Vás oslavy tohoto druhu přínosem?
Já přijala Rok české hudby jako výzvu k nastudování českého repertoáru. Proto se určitě řadím mezi ty příznivce. Jelikož však naší velikáni - čeští autoři 19. století – harfě nevěnovali pozornost jako sólovému nástroji, převzala jsem skladby z klavírní literatury, které si myslím na harfě zní velmi krásně a jsem tak ráda, že mohu teď sdílet s publikem i ta díla, která v klavírní literatuře obdivuji a která pro mě již nezůstávají jen pouhým snem.

Jste světově uznávanou umělkyní vystupující na předních světových pódiích, přesto Vás však má české publikum možnost vidět i na menších koncertech v regionech či hudebních festivalech jako je Lípa Musica. Je rozdíl ve vnímání publika mezi kulturními metropolemi a menšími koncertními místy podle Vás zřetelný? Máte ráda atmosféru menších hudebních festivalů?
Já jsem zastánce toho, že hudba je jedna a ta patří všude. Protože všude ji lidé potřebují a všude by měla naplňovat lidské duše svou krásou. Koncerty v menších městech jsou osvícené jinou, ale o to víc nezapomenutelnou atmosférou, jelikož takové obecenstvo přijímá kulturní akce jako svátek, a tak také k nim přistupuje. Lidé tam nejsou tolik přesyceni kulturou, jako velké metropole a proto opravdu ta úcta je vidět v publiku nejen štěstím v obličejích, ale i v jejich přístupu k oblečení, v kterém na koncerty přicházejí.

Váš repertoár je velmi pestrý a obsáhlý. Lze říci, že je Vám některá epocha bližší?
Prošla jsem si v životě obdobím, kdy jsem měla ráda hudbu romantickou, pak impresionistickou, soudobou a teď doslova zbožňuji baroko. Každé hudební období mě posunulo jinam, a proto nemohu říct, ani se to nedá, které mám nejraději nebo které mě oslovilo nejvíce. Domnívám se, že je to vždy umocněno hlavně tím, co člověk sám v té době prožívá. Všechny epochy mají něco osobitého a jiného. V impresi jsou nádherné barvy, které autoři dokázali vepsat do notových osnov a ta muzikalita, kterou muže interpret v ní nechat rozvinout, je inspirující. V romantismu mě oslovovala neskutečná virtuozita, díky které skladatelé uměli představit nástroj ve všech podobách technických možností, jako nikdo jiný a v baroku mě oslovuje teď ta obrovská duchovní hloubka, která je obsažena doslova v každé notě, kterou člověk zahraje. Nejraději se snažím kombinovat program ze skladeb různých období, abych harfu představila v co nejširším hudebním rozměru.

Vaše kariéra je od samého počátku lemována vynikajícími úspěchy, kritiky o Vás píší v superlativech. Co podle Vás bylo s odstupem času klíčové pro její správné nastartování? Rodinné zázemí, pedagogové, úspěchy v soutěžích...?
Dostávám tyto otázky v poslední době hodně často a tak ráda bych znala odpověď i já sama. Vyrůstala jsem v rodině muzikantů, kde hudba byla pro mě tak samozřejmou součástí, jako pro jiné jsou jiné obory. Má maminka je harfistka a tatínek flétnista. Od kolébky jsem je doprovázela na jejich koncertech a hudbu jsem milovala. Ve čtyřech letech jsem začala hrát na klavír a o dva roky později slavila úspěchy v soutěžích Lidových škol umění. Když jsem byla asi v první třídě základní školy, začala jsem se učit na harfu. Říkám slovo asi, protože si to sama opravdu nepamatuji. Určitě mě nikdo nenutil. Našla jsem ale fotky, kdy v sedmi letech již hraji na školní besídce. Mé první počiny, ale opravdu neznám. Asi jsem maminku stále okukovala, jak na harfu hraje, až jsem jednou za harfu usedla sama. Pamatuji si totiž, že jsem po mamince některé skladby opakovala, jelikož jsem sama neznala noty. Byla jsem ale také do harfy velmi zamilovaná a cvičení jsem ani v tak útlém věku nebrala jako povinnost. Cvičila jsem ve svých deseti letech již čtyři až pět hodin denně sama od sebe. Ve dvanácti jsem byla přijata do přípravky konzervatoře, kam jsem za tři roky pak nastoupila do řádného studia již s repertoárem absolventa školy. A tak se to nějak stále posouvalo dál. Během studia jsem již účinkovala sólově s orchestry a na různých festivalech, protože jsem měla již harfový repertoár nastudovaný. Přišly první zahraniční úspěchy a vítězství ve světových soutěžích a pak od dvaceti let jsem pak začala pravidelně koncertovat v zahraničí se zahraničními interprety a orchestry. I když to může znít nevěrohodně, ale nikdy jsem nikoho sama neoslovovala, nabídky od pořadatelů a interpretů přicházely samy, a tak to vlastně je stále až dosud. Jsem životu za tento dar nesmírně vděčná. Jsem vděčná všem, kteří jsou mi věrnými příznivci, jsem vděčná za všechna setkání s vynikajícími muzikanty, což bylo a je vždy obrovské hudební obohacení a samozřejmě jsem vděčná rodičům, že mi byli tak úžasným vzorem.

Jak se Vám daří spojovat život výkonné umělkyně, profesorky prestižních světových škol s životem osobním, rodinným, každodenním?
Není to jednoduché, ale záleží hodně na tolerantnosti okolí. Mám dvě děti, které již od malička se mnou všude cestují, tak jako jsem i já cestovala se svými rodiči. Teď, když jsou již několik let školou povinné, je těžší je omlouvat ze školy, ale jsem velmi vděčná mým rodičům a mému bývalému manželovi, že po dobu mých zahraničních zájezdů dávají mým dětem rodinou oporu a zázemí. Neumím si představit, že bych byla odkázána na chůvy. To by v mém případě bylo nemožné.

Vystupujete na prestižních pódiích po celém světě, spolupracujete s předními světovými umělci, soudobí skladatelé píší skladby přímo pro Vás. Máte ještě nějaké nesplněné sny?
Každý máme své sny, které nakonec možná i jen pouhými sny zůstanou. Já jsem však vděčná za vše, co mám, ale i za to, co nemám, protože mohu stále snít. Jsem si ale vědoma, že jsem dostala do vínku již teď toho víc, než jsem si mohla vůbec přát a jsem za to nesmírně vděčná. Pokud mám, a samozřejmě, že mám, stále nějaké sny, pak si je nechám v tajemství a budu o nich stále snít. Třeba se mi ještě někdy splní.

Jaké jsou Vaše plány pro nadcházející novou koncertní sezónu?
Čekají mě mnohá krásná vystoupení, mezi které samozřejmě počítám sólový recitál na festivalu Lípa Musica a na festivalu v Maďarsku, sólo vystoupení s orchestrem v Aténách, účast v porotě Mezinárodní harfové soutěže v Petrohradu a natáčení dvou nových CD. Mimo tyto sólové aktivity se v následující sezóně těším i na mnoho krásných koncertů v pozici první harfistky České filharmonie, včetně zájezdu do USA a též na své báječné studenty na dvou prestižních vysokých školách v Praze a Bruselu. Sezóna bude krásná, i když opět náročná. Ale hudba je tak naplňující, že nemůže být hezčího povolání.

Tipy na poslední chvíli
Dvě třetiny celkové kapacity vstupenek na letošní Lípu Musicu jsou už dávno vyprodány, ale přesto pro vás máme ještě pár tipů na poslední chvíli. Prvním tipem je zahajovací operní galakoncert bezpochyby jednoho z našich nejlepších současných tenorů Štefana Margity. V České Lípě se Margita představí po sedmi letech v programu složeném z operních skvostů světové hudební literatury za doprovodu Filharmonie Hradec Králové řízené Markem Štilcem.
Jedním z emblémových projektů letošního ročníku je festivalová premiéra barokního divadla „na kolečkách“ – Florea Theatrum. Iluze barokní scény známé ze zámeckých divadel do České Lípy přijede několika kamiony v pondělí 22. září do KD Crystal. Těšit se můžete na jedinečné provedení komorní opery Armida v podání tria pěveckých sólistů, Musicy Florey a tanečního ansámblu Hartig.

Závěrem přidejme ještě dva „mimočeskolipské“ bonbonky. Collegium 1704, to je synonymum pro špičkovou interpretaci barokní hudby. Ansámbl vedený Václavem Luksem, který září na nejedné světové scéně, přijede 9. října na děčínský zámek. Milovníci klavíru by si pak neměli nechat ujít možnost setkat se s ikonou německé klavírní školy – Gerhardem Oppitzem. Ten se představí na sólovém recitálu 23. října v Teplicích a zahraje známá díla Schuberta a Brahmse. Do Děčína i Teplic vyráží navíc festivalový autobus zdarma z České Lípy. Vstupenky na koncerty je možné zakoupit on-line na www.lipamusica.cz nebo v předprodejní síti Ticketportal.

1.9.2014 07:09:24 Redakce | rubrika - Rozhovory

TIP!