zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Antonín Dvořák: Vanda

Antonín Dvořák

autor: Z webu   

zvětšit obrázek

Tragická opera o pěti dějstvích na libreto Václava Beneše-Šumavského. Osoby a obsazení: Vanda, Krakova dcera (Olga Romanko), Božena, její sestra (Irina Čistjaková), Slavoj, krakovský rytíř (Peter Straka), Pohanský velekněz (Pavel Daniluk), Lumír, krakovský pěvec a Roderich, německý kníže (Ivan Kusnjer), Homena, čarodějka (Michelle Breedt). Pražský komorní sbor a Pěvecký sbor a Symfonický orchestr Západoněmeckého rozhlasu v Kolíně řídí Gerd Albrecht. Připravil a uvádí Jindřich Bálek. (ČH) Vysílání: 23. 8., 19.40 hod., Operní večer ČRo 3 Vltava.

Antonín Leopold Dvořák (8. září 1841 Nelahozeves – 1. května 1904 Praha) byl jeden z nejvýznamnějších hudebních skladatelů všech dob a je světově nejproslulejším a nejhranějším českým skladatelem vůbec. Dvořákova symfonická díla jsou obvyklou součástí repertoáru významných orchestrů a jsou hrána na festivalech vážné hudby po celém světě. Síla jeho melodické invence uchvacuje dodnes odborníky i laiky. Proslavil se svými symfoniemi a velkými vokálně-instrumentálními skladbami, neméně však i komorní hudbou a operami. Dvořák je čelným světovým představitelem tzv. klasicistně-romantické syntézy. Za zmínku jistě stojí i to, že první skladba, která zazněla po přistání amerických kosmonautů na Měsíci, byla Dvořákova Novosvětská symfonie.
Praděd Antonína Dvořáka, rolník Jan Dvořák (1724–1777), se narodil i zemřel v Třeboradicích. Antonínův děd, Jan Nepomuk Dvořák, se narodil v Třeboradicích v roce 1764. Ten měl v letech 1818–1824 a 1830–1838 v Nelahozevsi v domě č. 24 pronajatý řeznický krám. Se svou manželkou Annou, rozenou Bobkovou, měl 14 dětí. Zemřel v Nelahozevsi v roce 1842, jeho žena pak roku 1848. Kromě Nelahozevsi měli pronajato řeznictví i v Dřínově, kde se jim roku 1814 narodil František Dvořák, skladatelův otec. Vyučil se řezníkem a na 8 let odešel na „zkušenou“ na Moravu a do Uher. Po návratu se v roce 1840 v Chržíně oženil s Annou Zdeňkovou z Uhů (1820–1882), dcerou správce lobkovického panství. K provozování řeznictví si v Nelahozevsi pronajali dům č. 24 a později i tzv. Engelhardtovu hospodu na č. 12. V tomto domě se jim 8. září 1841 narodil Antonín, první z osmi dětí.
V roce 1847 Antonín Dvořák začal chodit do školy a pod vedením učitele Josefa Spitze hrát na housle. Otec původně pro syna rovněž plánoval práci řezníka. V letech 1853–1856 mladý Antonín pobýval ve Zlonicích, kde se ho ujal místní učitel a varhaník Antonín Liehmann. Antonín se u Liehmanna učil hudební teorii, hrát na housle, klavír a varhany.
V šestnácti letech věku (1857) Dvořák odešel do Prahy studovat varhanickou školu, kde absolvoval v roce 1859. Od roku 1862 hrál na violu v orchestru Prozatímního divadla od roku 1866 pod vedením Bedřicha Smetany[6]. V tomto orchestru setrval do roku 1871.
Kvůli zvýšení příjmu mladý Dvořák poskytoval lekce hry na klavír. Právě tak se seznámil se svou budoucí manželkou. Původně se zamiloval do své žačky Josefíny Čermákové, ta ale neopětovala jeho city a provdala se později za hraběte Václava Roberta z Kounic. V roce 1873 se Antonín Dvořák oženil s mladší sestrou Josefy, Annou (1854–1931). Narodilo se jim devět dětí.
Dvořákova skladatelská tvorba se dá zdokumentovat k roku 1861. Jeho první skladatelské pokusy se však nesetkaly s širokým veřejným ohlasem. Po svatbě začal pracovat jako varhaník v kostele sv. Vojtěcha na Novém Městě.
V roce 1877 Dvořáka hudební kritik Eduard Hanslick informoval, že jeho dílo přilákalo pozornost tehdy výrazné osobnosti hudebního romantismu Johannese Brahmse, který jej posléze doporučil jako skladatele berlínskému nakladateli Simrockovi. Pro něho pak v roce 1878 napsal první řadu Slovanských tanců a získal vynikající kritiky.
Rodina Dvořákových byla častými hosty hraběte JUDr. Václava Roberta z Kounic na zámečku ve Vysoké u Příbrami. Zde Antonín Dvořák bydlel nejprve ve správcovském domě hraběte Kounice, později od něj koupil ovčín se špýcharem na východním druhém konci vesnice. Špýchar nechal přestavět na své letní sídlo, kde s nadšením sadařil, choval holuby a komponoval.
Úspěšně se uplatnil i jako dirigent svých skladeb. Roku 1884 byl pozván do Londýna, aby dirigoval svou Stabat Mater, vokálně-instrumentální dílo, složené po smrti jedné z jeho dcer. Setkal se s ohromujícím úspěchem a získal tak silné vazby na anglickou hudební scénu, kde ho vynikající výkony souborů sborového zpěvu motivovaly k dalšímu kompozičnímu úsilí v oblasti skladeb vokálně-instrumentálního charakteru. Jeho Rekviem, poprvé uvedené v roce 1891 v Birminghamu pod skladatelovou taktovkou (česká premiéra se uskutečnila v Národním divadle v Praze v dubnu roku 1892), bylo vyvrcholením této činnosti. Na základě svých hudebních úspěchů získal doktorát v Praze a Cambridge.
V roce 1892 byl Dvořák obeslán dopisem ze Spojených států amerických. Zakladatelka americké národní konzervatoře v New Yorku, Jeanette Thurberová, se ho snažila získat jako ředitele této instituce. Nejprve sice váhal, ale pak nabídku přijal. Jeho pobyt ve Spojených státech amerických v letech 1892–1895 mu přinesl další pocty a definitivně i světovou proslulost.
Hlavním Dvořákovým úkolem v Americe bylo pomoci najít americké hudbě tvář. Podle českého skladatele se tak mělo stát především díky inspiraci indiánskou a afroamerickou hudbou. Jeho žák Harry Burleigh, jeden z prvních černošských skladatelů, Dvořákovi předvedl kouzlo amerických spirituálů. Kvůli problémům s vyplácením honoráře se však Dvořák nakonec vrátil do Prahy, svou roli v tom ale sehrála i jeho stále stoupající prestiž v Evropě a stesk po domově.
Po návratu do Čech Dvořák především odpočíval s rodinou ve Vysoké u Příbramě. Právě zde pak složil dvě ze svých nejznámějších oper – Rusalku a Armidu. V této poslední fázi tvorby mu byl inspirací také český folklór.
V roce 1895 se Dvořák stal profesorem na pražské konzervatoři, kde vychoval řadu významných českých skladatelů, jakými byli např. Vítězslav Novák, Oskar Nedbal a Josef Suk starší. Josef Suk se seznámil a později, v roce 1897, oženil s Dvořákovou dcerou Otilií a stal se tak jeho zetěm.
Dvořákovo dílo bylo nyní uváděné a oslavované doma i v zahraničí. Gustav Mahler a Hans Richter přispěli k jeho popularitě koncerty ve Vídni, Joseph Joachim a Hans von Bülow zpopularizovali Dvořáka v Německu, Joseph Barnby a Alexander Mackenzie v Anglii.
Dvořákovy šedesáté narozeniny v roce 1901 se staly národní událostí[16]. Při této příležitosti jej rakouský císař František Josef I. jmenoval jej členem Panské sněmovny říšské rady ve Vídni. Spolu s ním byl členem sněmovny jmenován také další významný český umělec, básník Jaroslav Vrchlický. V roce 1901 se stal nástupcem Antonína Bennewitze coby ředitel Pražské konzervatoře. Antonín Dvořák zemřel po pěti týdnech nemoci na mozkovou mrtvici. Stalo se tak 1. května 1904. 5. května byl pohřben na Vyšehradském hřbitově. Zanechal po sobě velké dílo a také několik nedokončených prací.

18.8.2014 14:08:16 Redakce | rubrika - Z éteru

Časopis 13 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Bílá voda (MdB)

Články v rubrice - Z éteru

Toužila se protančit až do pařížské Opery

Tanečnice

Tanečnice
Film natočený ve francouzsko-belgicko-české koprodukci (2016). Hrají: Soko, Lily-Rose Deppová, G. ...celý článek


Mesiáš v podání Jihočeského divadla

Mesiáš (Jihočeské divadlo)

G. F. Händel: Mesiáš
Scénické zpracování slavného oratoria Mesiáš v podání Jihočeského divadla, v režii Tom ...celý článek


Světově proslulý čínský pianista Lang Lang

Lang Lang – nejmilejší melodie

Lang Lang – nejmilejší melodie
Světově proslulý čínský pianista hraje a hovoří o svých hudebních lásk ...celý článek



Časopis 13 - sekce

DIVADLO

Dubnové tipy z Divadla Viola

Hugo Haas a Adina Mandlová

Inscenace Michelangelo: mramorová horečka v úterý 9. dubna od 20 hodin ve Viole nabídne silný příběh génia a j celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Do kin přichází dokument Volání Antarktidy

Volání Antarktidy - Bohemia Motion Pictures

Kontinent na samém konci světa. To je Antarktida. Nejchladnější a zároveň nejsušší místo na zemi na první pohl celý článek

další články...