Scéna.cz 

Hudební rozhledy 12/13

Pěvecká hostina v Praze, kterou pro nás v roce 2014 připravila agentura Nachtigall Artists, je fantastická. V březnu se do Prahy vrátí už popáté eruptivní star Rolando Villazón, o necelý měsíc později přijede skvělý polský tenorista Piotr Beczala, v červnu přivítáme podle časopisu Opera News nejcharismatičtějšího basistu všech kontinentů, neboli drážďanského rodáka René Papeho a v říjnu slavnou německou sopranistku Dianu Damrau s jejím manželem, francouzským basbarytonistou Nicolasem Testé. Cyklus Hvězdy světové opery 2014 však 27. ledna 2014 ve Smetanově síni zahájí jihoafrická sopranistka Pretty Yende. Spolu s orchestrem PKF-Prague Philharmonia pod taktovkou Christophera Franklina zazpívá tato ve světě již hvězdná, u nás ale zatím neznámá pěvkyně árie z oper Giacoma Meyerbeera, Gioachina Rossiniho, Vincenza Belliniho, Gaetana Donizettiho a také písně z muzikálů Kismet nebo West Side Story.

V rámci koncertů pěveckých hvězd, pořádaných agenturou Nachtigall Artists, zavítala v říjnu do Prahy francouzská sopranistka Patricia Petibon s barokním orchestrem La Cetra ze švýcarské Basileje. Zvolený program prezentoval její nejnovější nahrávku s názvem „Nouveau monde“. Žánrově i stylově velmi různorodý program byl koncipován jako spojení evropského „starého“ kontinentu se zámořskými koloniemi v Americe. Po úvodní skladbě z raně barokní Itálie byla dramaturgie sestavována zpravidla po menších blocích, které představovaly různé námořní mocnosti 16. až 18. století. Anglickou hudbu zde reprezentovaly skladby Purcellovy a Händelovy, ale také tradiční píseň Greensleeves. Z hudby francouzské zazněly kromě několika písní kompozice Charpentierovy, Rameauovy a Henryho Le Bailly. Jazykový okruh španělský pak vedle dvou zarzuel Josého de Nebra doplnily dvě písně, dochované v Kodexu Martinez Compaňón z peruánského Trujilla.

Rovněž v letošním roce se do krásného rakouského města, ležícího na řece Salzach, sjelo mnoho turistů, pro celou řadu z nichž byla hlavním cílem kromě jeho prohlídky návštěva některého z koncertů nebo z činoherních a operních představení. Festival, který v Mozartově rodišti otevírá své brány již od roku 1919 a postupem let se vyprofiloval v nejrespektovanější přehlídku vážné hudby vůbec, letos zahájil pestrou plejádu děl těch nejvýznamnějších skladatelů, nastudovanou nejslavnějšími interprety současnosti, 19. července, a poslední návštěvníky přivítal 1. září. A jako každý rok, bylo se na co koukat a co poslouchat. ­Samozřejmě, že pastvou nejen pro uši, ale i pro oči jsou především opery, kterých letos vyjma dětských představení festival v plné inscenační parádě představil celkem osm a v koncertním provedení čtyři. Přesně v duchu rozhodnutí vloni nastoupivšího intendanta festivalu Alexandera Pereiry, žádná z nich nebyla uvedena jako tzv. obnovená inscenace.

Jen málokteré pojmy si prý v minulosti protiřečily tak, jako muzikálové divadlo a země galského kohouta. Francouzi pyšní na tradici velké opery, offenbachovské operety či šansonu měli muzikál považovat přímo za cizorodý prvek. Tvrzení, které zřejmě nelze brát tak doslova. I do našich končin dolehl nevídaný ohlas, který způsobil muzikál Notre Dame de Paris v roce 1998, a od té doby je těchto zpráv čím dál víc. Ačkoli ani ve Francii samotné na tom nejsou s výzkumem muzikálové historie nejlépe, bylo by mylné se domnívat, že muzikál před tímto datem v tomto teritoriu neexistoval. Je zřejmé, že francouzské hudební divadlo muzikál rozvíjelo a přineslo řadu zajímavých momentů i v kontextu historie světového divadla. Za historicky daný fakt přitom považujme, že americký muzikál ovlivňovaly rozmanité druhy francouzského divadla už od začátku. Revuální scény Folies Bergère inspirovaly počátkem 20. století Florence Ziegfelda k jeho Ziegfeld Folies.