zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Labutě krouží nad severní Moravou

Labutí jezero (Foto archiv divadla)

  

V předvánočním čase proběhly v obou severomoravských divadlech se samostatným baletním souborem (Moravské divadlo Olomouc a Národní divadlo moravskoslezské Ostrava) dlouho a netrpělivě očekávané premiéry romantického baletu Petra Iljiče Čajkovského - Labutí jezero. Obě inscenace mají vysokou uměleckou úroveň nastudování a choreografie, která vychází z klasické předlohy Maria Petipy a Lva Ivanova.

Olomoucký baletní soubor nastudoval tento titul ve zkrácené podobě již v roce 1998 pro svá zájezdová představení. Premiéry na svém domovském jevišti ve Velkém divadle se balet dočkal po úspěšném evropském turné až 29. 11. 2002. Choreografii připravili Igor Ostapenko, Anna Ščekaleva (současně výtvarnice kostýmů) a šéf baletu Jiří Sekanina, kteří také volně upravili původní libreto V. P. Begičeva a V. F. Gelcera.
Celá koncepce baletu působí velmi příjemným, mnohdy až komorním dojmem, kdy se divák může plně koncentrovat na jedinečné výkony přestavitelů jednotlivých úloh. K celkovému vyznění přispívá i operní orchestr pod vedením Tomáše Hanáka. V obou premiérových večerech zaujali svým kultivovaným projevem především Monika Bernovská – Globa a Monika Zaherová v dvojroli Odetty-Odilie, Valerij Globa a Michal Pimek jako princ Siegfried. Rudovouse alternují Vadim Tsepelev a Konstantin Soldatenkov. Velký prostor dostal také „gumový“, mimořádně pantomimicky nadaný Tomáš Derka (alternace Igor Ostapenko) v roli Šaška.

Ostravské publikum muselo na uvedení Labutího jezera čekat celé čtvrtstoletí – premiéra se konala 21. 12. 2002 v Divadle Antonína Dvořáka. Současný ostravský šéf baletu Igor Vejsada svěřil přípravu nové inscenace Labutího jezera lotyšské choreografce Irině Strode a její asistentce Aině Veisbärde. Obě dámy opět částečně využívají choreografie Maria Petipy a Lva Ivanova. Ponechány jsou pas de trois v prvním dějství, celý druhý akt a charakterní tance (mimo italský) ve třetím dějství. Zcela zaplněné hlediště v historické budově divadla Antonína Dvořáka aplaudovalo výkonům sólistů i početného baletního sboru, doplněného posluchači Janáčkovy konzervatoře. V dvojroli Odetty-Odilie alternují Olga Borisová-Pračiková, Barbora Kaufmannová a Radka Slatinská, Siegfrida nastudoval Jan Krejčíř, Rodion Zelenkov a nová posila souboru Azat Gharibyan. Rothbarta tančí Jan Kolda a Svatopluk Vavruša, Šaška Lukáš Lepold (čerstvý absolvent taneční konzervatoře Brno) a Vladimír Vašků. Nadšené ovace sklidili i Radka Slatinská, Karin Ulrychová a Jan Krejčíř v bezchybně provedeném pas de trois.
Jediným stínem tohoto významného inscenačního počinu byla hudební složka. Dirigent Václav Návrat po konzultacích s choreografkou velmi vhodně podřídil hudební doprovod potřebám tanečníků, zvláště patrný je tento přístup ve volbě jednotlivých temp. Zarážející však byly velké nepřesnosti v žesťové sekci, které nebylo možno přeslechnout. O výtvarnou složku výpravy se postarali Alexander Babraj (scéna), barevné kostýmy v klasickém stylu navrhla Eliška Zapletalová.

Nastudování Labutího jezera v Olomouci a Ostravě – prubířského kamene každého baletního souboru, potvrdilo vysokou uměleckou kvalitu obou těles a neustále vyprodaná hlediště svědčí o neutuchajícím zájmu diváků o klasický balet. Shlédnutí obou inscenací určitě stojí za návštěvu divadla.

29.1.2003 Tomáš Lehotský | rubrika - Recenze