Scéna.cz 

Opavská romantika

Základním dojmem z premiéry u nás prakticky nehrané opery Giuseppe Verdiho Loupežníci ve Slezském divadle v Opavě (premiéra 13. 10.) je ohromující proud romantické hudby a romanticky rozevlátých obrazů. Inscenace se odvíjí od precizního hudebního nastudování dirigenta Jana Snítila, který zase jednou přivedl opavský orchestr ke koncízní souhře a zvukově ho vyladil od ztišených míst k mohutnému fortissimu romantických vášní a osudových událostí. Dirigent také správně upřednostnil energická až rychlá tempa, která korespondují s charakterem partitury i s jednoduchým, a právě proto účinným režijním řešením Josefa Nováka. Režisér stylizoval jednoduché výjevy na otáčející se tmavé šikmě, doplňované jen nejnutnějšími rekvizitami a výtvarnými detaily a modelované především světlem. Díky točně se jevištní obrazy ženou dopředu stejně dravě jako Verdiho hudba. Herecky režisér pěvcům předepsal jen rozevlátá gesta a postoje v duchu romantických obrazů a zjevně se, zvláště v celkovém aranžmá, inspiroval i dobovými preromantickými ilustracemi původní Schillerovy hry. Tedy předepsal herectví nanesené tlustým štětcem, které se v tomto případě správně neutápí v detailech, ale jasně určuje základní dramatické charaktery. Výsledkem je ono v úvodu zmíněné razantní gesto inscenace.

V Opavě se také podařilo soustředit dobré obsazení tří ze základní čtveřice postav, podstatně hůře již bylo s vedlejšími postavami. Jeviště ovládl hostující Nikolaj Někrasov v roli Francesca Moora, dokonale úlisného padoucha, jemuž pěvec dodal tvárný sebejistý hlas a demonstrativně názorné jevištní jednání. Role Carla Moora se po delší době strefila do nejlepších schopností Michala Vojty, který ji odvedl s potřebnou hereckou i pěveckou energičností, přesně intonoval a uplatnil sílu i hrdinný témbr svého hlasu. Václav Marek poskytl postavě Massimiliana Moora ušlechtilý hlasový projev a měkce zazpívanou kantilénu. Pouze Katarína Kramolišová řadu pasáží nezvládla intonačně, občas v míře neudržitelné, přestože jde o hlasově pozoruhodně vybavenou pěvkyni a tvárnou herečku. Sbor střídala lepší okamžiky s horšími, občas dirigenta brzdil v rozletu a je také zřejmé, že není ideálně obsazený.
Tajemný Zdeněk Smetana, který stejně jako v loňské sezoně sestavil dramaturgický plán a jehož identitu ředitelka Sylva Gapková stále odmítá prozradit, tedy volil dobře. Inscenace se bude hrát v Praze v rámci dalšího ročníku festivalu OPERA 2003.