Scéna.cz 

Jiří Kylián - pokorný a skromný velikán tance

V Divadle na Vinohradech hostoval ve dnech 22. a 23.11. 2002 soubor Nederland Dans Theater III. Den před tím – ve čtvrtek 21.11. – předvedl tento soubor své umění účastníkům světového summitu na pražském Hradě. Toto slavnostní představení se uskutečnilo z iniciativy pana prezidenta Havla, který před dvěma roky – při příležitosti úspěšného představení NDT Arcimboldo ve Stavovském divadle – projevil zájem o vystoupení NDT pro hosty summitu. Realizace celého projektu se ujal Jiří Opěla, ředitel Pražského komorního baletu.
Nederland Dans Theater III byl založen před 11 lety jako soubor zkušených a výborných tanečníků, kteří překročili v tanci hraniční věk 40 roků. V této technicky a fyzicky náročné profesi je velmi obtížné s postupujícím věkem fyzicky zvládnout a „udýchat“ náročné taneční party. Ovšem dobří tanečníci právě v tomto věku mohou využívat své scénické zkušenosti a rozvíjet tvůrčí přístupy k rolím. Choreografové vycházejí citlivě z dispozic jednotlivých tanečníků, „šijí jim role na tělo“ a tak společně vytvářejí mistrovská taneční díla.
Dokladem toho byla opět technicky i výrazově úžasná Sabine Kupfer, manželka Jiřího Kyliána, která nám svůj talent předvedla již mnohokrát v různých sólových vystoupeních.

Obsahem večera byly tři Kyliánovy choreografie. Ta první s volně přeloženým názvem Cesta k těm, kteří nás předešli či Cesta za těmi, kteří jsou sami - byla doprovázena hudební koláží. Jiří Kylián vtipně využil střídání pohybu tří tanečníků na projekční ploše a jejich pohybu na jevišti. Někteří diváci tuto „Cestu“ už viděli v roce 2000 na představení Arcimbolda.
Druhá část na parafrázi Beethovenovy Měsíční sonáty by se dala opět volně přeložit Osamění. Vyjadřovala vztah dvou lidí, plný rozporů i jemných citů. Opět jsme se setkali s neobvyklým a nápaditým využitím bílého závěsu, který byl tanečníkem rekvizitou, pozadím i partnerem.
Třetí částí večera byly Narozeniny na hudbu W.A. Mozarta. Je neskutečné, kolik gagů si dokázal choreograf vymyslet s vějířem, či jak pět tanečníků v rokokových kostýmech „vytancovalo“ děj, i když seděli za stolem. Filmová projekce na horizont nás plavně přenášela v prostoru a vytvářela další příležitosti pro gejzíry vtipných nápadů, které obecenstvo odměňovalo potleskem na otevřené scéně.
Dlouhé ovace na závěr představení nebraly konce, obzvlášť, když se na jeviště přišel děkovat sám Jiří Kylián. Jsme hrdi, že tento pokorný a skromný velikán tanečního umění se rád a teď už často vrací domů.