Scéna.cz 

Hudební rozhledy leden 2013

Polský barytonista Mariusz Kwiecień, který se v lednu vrací do Prahy, sklízí ovace ve všech slavných operních domech včetně newyorské Metropolitní opery, Covent Garden v Londýně, Pařížské národní opery, Vídeňské státní opery, Lyrické opery v Chicagu i Bavorské státní opery v Mnichově. K jeho nejžádanějším rolím patří Mozartův Don Giovanni, Szymanowského Král Roger a Čajkovského Eugen Oněgin, stejně jako Almaviva (Mozart: Figarova svatba), Malatesta (Donizetti: Don Pasquale), Riccardo (Bellini: Puritáni), Belcore (Donizetti: Nápoj lásky) či Marcello (Puccini: Bohéma). Sezonu 2012/2013 zahájil v Metropolitní opeře jako Belcore v nové inscenaci Nápoje lásky v režii Bartletta Sherra. Na koncertě ve Smetanově síni, kde mu bude partnerkou slovenská sopranistka Simona Houda-Šaturová, nabídne árie dvou postav, které mimo jiné na této scéně zpívá s obrovským úspěchem po boku s Annou Netrebko, Enrika z Lucie di Lammermoor a Dona Pasquala.

Velice očekávané první koncerty nové sezony 2012/13 s Českou filharmonií v pražském Rudolfinu byly inauguračními koncerty nového šéfdirigenta a hudebního ředitele tělesa Jiřího Bělohlávka, který se vrátil k ČF jako šéf po 20 letech. V září ještě dirigoval BBC Symphony Orchestra, proto Praha čekala tentokrát až do října, ale stálo to za to. Mediální pozornost byla obrovská, noviny a časopisy se předháněly v počtech článků, televize a rozhlas v rozhovorech, prostě něco na naše poměry nevídaného. První koncert, který se konal ve čtvrtek a jehož se zúčastnilo mnoho pozvaných hostů z domova i z ciziny včetně předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslavy Němcové, zástupců londýnského BBC Orchestra i zahraničních nahrávacích společností, dokonce obě média, Česká televize i Český rozhlas, přenášela v přímém přenosu. Slavnostní atmosféra se také projevila hned při nástupu orchestru, jehož jednotliví členové měli v klopách fraků oranžové gerbery.

Vystoupení současné operní hvězdy číslo jedna – ruské sopranistky Anny Netrebko – v Praze bylo očekáváno jako málokteré jiné před ní. Nejen, že to byl její pražský debut (nepočítáme-li nahrávání jednoho CD s Pražskou komorní filharmonií před lety), ale Netrebko je u nás již dost známá z nahrávek a hlavně z přenosů z Metropolitní opery. A je-li pravdivá mediální informace před koncertem, že si tato diva dokonce Prahu sama vybrala k dalším městům svého podzimního turné, pak i její vztah k Praze je hlubší. Pražskému publiku, které naprosto vyprodalo Smetanovu síň, ani nevadilo, že světovou sopranistku nevidělo na operní scéně a ani v běžném galakoncertu árií. Koncertní provedení opery P. I. Čajkovského Jolanta s ní v hlavní roli bylo totiž velikým zážitkem a navíc, byť Jolanta se kupodivu v posledních letech u nás hrála (Liberec, Plzeň) a liberecká inscenace byla dokonce uvedena i v Praze na jednom z ročníku festivalu Opera, pomohlo v objevování tohoto stále málo známého skladatelova díla.

Dvojité výročí Johna Cage (1912–1922) připomněl na podzim v New Yorku velký festival Beyond Cage, věnovaný tvorbě samotného skladatele, jeho současníků, souputníků, ale i současných mladých skladatelů, kteří se k jeho hudbě hlásí. Hybatelem, hlavním organizátorem a vůbec duší celého festivalu byl skladatel a flétnista, ale také dlouholetý Cageův spolupracovník a přítel Petr Kotík. Účast jeho komorních orchestrů S.E.M. Ensemble a Ostravské bandy byla tedy pochopitelná, v závěru festivalu se ale připojila i Janáčkova filharmonie Ostrava. Zahájení bylo opravdu impozantní, nechyběla mu hudební kvalita, zaujaté provedení, pozorné publikum, ale ani humor a příjemná neformální atmosféra. Samo místo koncertu – Carnegie Hall – podtrhovalo význam, který hudba Johna Cage má, a upozorňovalo na to, kde je její místo. Petr Kotík cageovskou hudbou žije, sám ji komponuje a rozumí jí, což se promítá do výborných výsledků, kterých se svými ansámbly dosahuje.