Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Libor Vaculík: Anna platí za porušení společenských konvencí

autor: archiv

Divadlo J. K. Tyla v Plzni – baletní soubor uvádí balet ANNA KARENINA. Po pětatřiceti letech budou moci nyní působivost tanečního ztvárnění nesmrtelného příběhu vychutnat další generace diváků. Osobitou verzi Anny Kareniny připravuje pro plzeňskou scénu choreograf a režisér Libor Vaculík. Autor zdejšího nejúspěšnějšího tanečního titulu Edith – vrabčák z předměstí v Plzni naposledy inscenoval Zvoníka od Matky Boží (2010), který představitelce Esmeraldy Zuzaně Pokorné vynesl její druhou Cenu Thálie.

Že půjde svébytné původní dílo, dokládá už výběr hudby: ani Ščedrin, ani Čajkovskij, nýbrž Šostakovič.
Zvolit Čajkovského by bylo nejjednodušší, ale já se vždycky snažím jít novou cestou. Princip je pro mne vždy stejný, hudba jednoho autora poskládaná tak, aby ozvláštnila a umocnila příběh. Hlavní problém byl vybrat z nádhery Šostakovičova díla to nejnádhernější, vhodné pro daný účel. „Proposlouchal“ jsem se 30 cédéčky a žasnul nad žánrovou růzností jeho tvorby. Dělal jazzové suity, symfonie, má úžasnou filmovou hudbu třeba k Hamletovi, odkud jsem také mimo jiné hodně čerpal. Krom mnoha jiného se v baletu promítne i část legendární 7. symfonie, Leningradské.

Z ruského prostředí jste čerpal již ve výrazných inscenacích Ivan Hrozný a v životopisném baletu Čajkovský. Co vás přivedlo ke Karenině?
Celý ten nápad vznikl jako můj dárek pro Zuzku Pokornou k jejím čtyřicátinám, když jsme s Jirkou Pokorným přemýšleli o dalším mém titulu pro plzeňský soubor. Shodou okolností Anna Karenina byl můj úplně první balet, ve kterém jsem tancoval, Vronského v Bratislavě 1976. Také jsme tenkrát dělali Ščedrina. Znovu jsem si to pustil a přišlo mi, že ta hudba je strašně komplikovaná, není hezká na první poslech. Čajkovskij, na kterého se to taky dělá, má výhodu, že to je známá a krásná hudba, hned „vleze“ do ucha. A Šostakovič je kompromis mezi nimi oběma. A co se příběhu týče, soustředím se vyloženě na trojúhelník Anna – Vronskij – Karenin.

Jaká bude vaše Anna – vášnivá silná žena, milující a nešťastná matka, oběť…
Silná žena, která si dlouho nechce nelegitimní vztah připustit. Vymaňuje ze společenských konvencí – a zaplatí za to. Celé představení začíná a končí jejím vnitřním monologem, který půjde ze zvukového pásu. Nádherně mi ho namluvila Bára Munzarová.

Jaké bude obsazení hlavních rolí?
Budeme mít jedno obsazení „pražské“ a jedno „plzeňské“. Není to z důvodu nekvality plzeňských tanečníků, ale z důvodů typologie – prostě jsem v souboru nenašel pro mne vhodná dvě kompletní obsazení. Tak jako když jsem dělal Zvoníka, bylo hned jasné, že je to představení, které šiju na míru Richardovi Ševčíkovi, jemuž jen o vlásek unikla za postavu Quasimoda Cena Thálie. Do pražského obsazení počítám i Zuzku Pokornou jako emeritní sólistku Národního divadla. Hostem bude současný šéf baletu ND Petr Zuska jako Karenin a jeden strašně šikovný mladý kluk Ondřej Vinklát jako Vronskij. V tomhle posunu, kdy se zralá žena zblázní do mladíka o 20 let mladšího, je pro mne ještě větší dramatický náboj.

Co bylo východiskem pro vaše libreto?
Vyšel jsem z knihy i z filmu, něco si přivymyslel… Zejména scény, které by měly osvětlit postavu Karenina. Chtěl bych ho ukázat v jeho rozpornosti a složitosti: na jedné straně despotický státní úředník, šikanující své zaměstnance, na druhé straně zranitelný člověk, který svou ženu skutečně miluje.

10.12.2012 22:12:01 Redakce | rubrika - Rozhovory

TIP!