Scéna.cz 

Opera na vlnách Vltavy 2001

V roce 2001 nabídla stanice Vltava Českého rozhlasu svým operním posluchačům celkem 56 kompletních oper. Byly to jednak nahrávky z rozhlasového archivu, dále přenosy z významných světových operních scén v rámci EBU a v neposlední řadě i nahrávky světových gramofonových společností. Je pochopitelné, že pro posluchače nejcennější byly první dvě skupiny nahrávek, neboť operní komplety světových gramofonových firem jsou dnes již u nás běžně dostupné.
Po několikaleté absenci archivních rozhlasových nahrávek musel každý milovník českého operního umění nad uplynulým rokem zajásat, neboť měl možnost slyšet nahrávky dlouhá léta nevysílané. Nejstarší snímky byly pořízeny krátce po válce a před rozhlasovým mikrofonem stanula celá plejáda nejvýznamnějších českých operních pěvců (Blachut, Kalaš, Tauberová, Otava, Krásová, Podvalová, Červinková, Šubrtová aj.). Nahrávky s výjimkou několika snímků Karla Ančerla nastudovali spíše rutinní dirigenti (J. Hrnčíř, K. Nedbal, R. Brock, nejčastěji F. Dyk), kteří ve své době stáli ve stínu významných dirigentských osobností. Tyto archivní snímky byly poučné nejen z interpretačního hlediska, ale mnohokrát sloužily i k poznání dnes zapomenutých děl (Postilion z Lonjumeau, Na Starém bělidle, Dimitrij, Eva, Zvíkovský rarášek, Dráteník). V době, kdy naše operní scény včetně těch nejmenších uvádějí většinu oper v originále, mnohý milovník opery s radostí přivítal možnost slyšet Figarovu svatbu, Komedianty či Borise Godunova v češtině, kdy zároveň mohl ocenit i příkladnou artikulaci většiny interpretů. Pokud je mi známo, ve studiích Českého rozhlasu se dnes opery nenahrávají. Proto lze jen uvítat alespoň dva záznamy, které Český rozhlas pořídil „v terénu“: Řecké pašije v Brně a Periho Eurydici v Litomyšli. Myslím, že i na jiných našich scénách by se našla díla hodná zaznamenání (Voják a tanečnice ve Státní opeře Praha, Bloud v Plzni). Možná by se po letech Českému rozhlasu hodila, jako např. snímek Vostřákovy opery Rohovín Čtverrohý, který jsme na Vltavě slyšeli jako záznam z olomoucké opery z roku 1959 spolu s autorovým Rozbitým džbánem.

I v loňském roce mohli být čeští operní nadšenci díky rozhlasovým vlnám přítomni představením v newyorské Metropolitní opeře i v dalších významných operních domech v Mnichově, Paříži, Salcburku, Vídni, Miláně, Bayreuthu a Bruselu. Slyšeli jsme představení na pozoruhodné interpretační úrovni (Náměsíčná z Vídně, Mistři pěvci norimberští z New Yorku) i představení, která dokazují, že ne vždy se všem daří (Attila z Paříže).
Repertoárové spektrum vysílaných oper bylo i v loňském roce velice pestré. Od nejstarších oper (Periho Eurydice, Händelův Ariodante, Myslivečkův Bellerofonte), s přirozeným těžištěm na romantickém repertoáru 19. století, až po opery poměrně nové (Henzeho Boulevard Solitude, Doubravova Balada o lásce, Vostřákův Rozbitý džbán a Martinů Řecké pašije), když opery posledních čtyřiceti let zcela chyběly. Lze jen pochválit, že nešlo jen o nahodile odvysílané tituly, ale byla patrná snaha o vytvoření několika dramaturgických linií: Beethovenův Fidelio byl doplněn Leonorou (první znění opery), slyšeli jsme různá zhudebnění příběhu o křehké Manon (Auber, Massenet, Puccini, Henze), několik Undin/Rusalek (ta Dvořákova zazněla kuriózně i v es-pe-ran-tu), Borise Go-dunova a jeho pokračování v Di-mitriji i zajímavou konfrontaci umění Joan Sutherlandové ve třech různých operách.
Kompletní opera se zpravidla vysílala vždy v sobotu večer. Opeře byly věnovány také půlhodinové medailonky v ne-dělní podvečer, kdy jsme slyšeli portréty významných pěvců (od Carusa přes Corelliho, Sutherland, Krásovou až po Dessay, Larmore, Alagnu včetně našich pěvkyň současnosti Dřízgové a Tetourové), dirigentů (Toscanini, Gregor, Vašata) a re-žisérů (Felsenstein, Wieland Wagner, Štros). Slyšeli jsme také dva pořady o nej-novějších operách současnosti (Opery pro 21. století). Dr. Králík připravil zajímavé portréty operních libretistů (E. Scribe, F. M. Piave) a medailon české pěvkyně žijící v USA Evě Likové. Tento výčet samozřejmě není úplný. V neposlední řadě nutno vyzdvihnout desetidílný pořad dr. B. Vítka Vivat Verdi! v cyklu CD-Laser, věnovaný 100. výročí Verdiho úmrtí a při-nášející průřez celou jeho operní tvorbou.
Český rozhlas na stanici Vltava přinesl i v minulém roce milovníkům opery řadu nevšedních uměleckých zážitků i poučení. Co chybí, jsou operní koncerty. Mohly by být součástí poledního pořadu Hudební menu, které mívá až příliš širokou dramaturgii, nebo by se pro ně mohl najít čas v pozdějších večerních hodinách.
Lze se jen těšit, že i letošní rok naváže na vše pozitivní, co přinesl rok minulý a že milovníci opery budou s napětím očekávat sobotní operní večery i nedělní medailonky.