Scéna.cz 

LINHA SINGERS: TODAY

Princip „instrumentálního zpě-vu“, inspirovaný původně dokonalou intonací, přesným rytmickým cítěním a mimořádnou hlasovou kulturou amerických vokálních skupin na jedné straně, a spíše technickým nežli výrazovým a ob-sahovým vzorem repertoáru francouzské skupiny Les Swingle Singers na straně druhé, dovedl u nás pěvec, aranžér, sbormistr, leader a skladatel Jiří Linha (1930) už v průběhu šedesátých let k ob-divuhodné virtuozitě. Svou vokální skupinu ustavil v roce 1963. Z původně pětičlenného souboru se po čase stala šestnáctičlenná vokálně-instrumentální skupina Linha Singers, jejímž cílem se od druhé poloviny šedesátých let stalo dosažení osobitého, na vzorech už nezávislého způsobu interpretace transkripcí instrumentálních skladeb starých českých, ale i světových mistrů 17. až 19. století, vzorových úprav lidových písní a také pro soubor vytvořených nových skladeb současných českých autorů.
Pro celou bezmála už čtyřicetiletou cestu skupiny Linha Singers je příznačným rysem neústupná leadrova snaha o prakticky bezkonkurenční technickou perfektnost vokálního projevu a o neo--pa-ko-va-telný souhrnný zvuk, jednoznačně odlišitelný od jiných vokálních seskupení a snadno rozeznatelný po prvých taktech poslechu.

Už před lety se mohl Jiří Linha spokojit s dosaženým výsledkem, který jeho skupinu učinil v českém prostředí populární, a odpočívat: ačkoli jeho soubor prošel řadou personálních změn (z původního obsazení zůstal kromě barytonisty Linhy jen jediný člen – hráč na bicí nástroje Eduard Rousek), ačkoli každá taková změna znamenala pochopitelně úmornou práci s přestudováním repertoáru a ačkoli po roce 1989 se skupina, doposud existenčně zajištěná příslušností ke komorním souborům ve svazku instituce FOK, ocitla ve vzduchoprázdnu, Linha neustoupil tlaku doby, neobrátil se ke komerční praxi, která skupinu živila na počátku její dráhy, a nedal se odradit ani zásadní proměnou masového vkusu, ani obtížemi existenčními. Posedlost, která je pro jeho životní i este-tický ideál tak příznačná, přinesla znovu uspokojivý výsledek: kompletně „rekonstruovaný“ soubor ovládl (díky pečlivé Linhově práci s in-di-vi-dualitami, které vždy sjednocoval k homogennímu zvuku) tradiční repertoár tak, že běžný posluchač nemusel ani tušit změny, k nimž v průběhu času došlo.
Plodem této posedlosti je i zatím poslední (a v jistém smyslu nepochybně bilanční) kompaktní disk, vydaný pod všezahrnujícím titulem LINHA SINGERS TODAY. Obsah potvrzuje, co bylo řečeno výše: je to výběr z úprav klasiků, z lidových písní a z Košťá-lova cyklu sefardských písní. (Lin--hův soubor byl první, kdo písně španělských Židů prezentoval českému publiku).
V tom smyslu ovšem přináší disk nikoli nové, nýbrž prověřené tvůrčí hodnoty: originální, stěží napodobitelnou barevnost dokonale kompaktní souhry, všudypřítomnou kultivovanost zvukového řešení a technickou virtuozitu sui generis. Disk se tak stává přesvědčivým dokladem vytrvalosti a umě--leckým zaujetím vedené mravenčí píle dnes už jedenasedmdesátiletého leadra, který s tím--to způsobem práce spojil celou svou uměleckou kariéru a po téměř čtyři desetiletí se ani o milimetr neodchýlil od vytčeného směru.
V poměrech, které dnes tak bezohledně upřednostňují často kýčovitou komerční produkci, zaslouží si Linhova věrnost ideálu úctu, obdiv i uznání. Tím spíše, že CD Linha Singers TODAY je co do zvuku ještě měkčí, vyrovnanější a barevně bohatší nežli dřívější snímky souboru.