Scéna.cz 

Nová opona pro Státní operu

Od sezony 2002/03 se návštěvníci Státní opery Praha budou moci setkávat s novou oponou. Vytvořil ji akademický malíř Antonín Střížek (1959). Je zastoupen ve sbírkách Národní galerie v Praze, Středočeské galerie v Praze ad., a také například v Národní galerii moderního umění v San Marino. První výstava jeho děl se uskutečnila už v roce 1983. V roce 1988 absolvoval A. Střížek Akademii výtvarných umění v Praze a od té doby jsou jeho obrazy vystavovány každý rok u nás i v zahraničí (Kanárské ostrovy-Tenerife, Odense, Turín, Mnichov, Mannheim, Amsterdam ad.). Jeho malba je přímočará, pracuje s tradičními tématy jako zátiší, krajina, figury, ale i s tématy neobvyklými - tramvajemi, kabriolety a letadly třicátých a čtyřicátých let, tatraplány a skútry let padesátých apod. Jeho obrazy působí jako milé, srozumitelné výpovědi o věcech a lidech kolem nás…

Do divadla jako výtvarný umělec vstupuje Antonín Střížek poprvé. Jak k tomu vlastně došlo? „Oslovil mě intendant Státní opery, pan Daniel Dvořák. Oběma nám bylo jasné, že to nebude snadný úkol. Národní divadlo má Hynaisovu oponu, Karlovy Vary slavnou Klimtovu oponu a divák se nutně nevyhne srovnávání, což mě pochopitelně trochu svazovalo. Kromě toho nejsem Chagall – jeho koncepci a ideu stropu v pařížské Opeře všichni akceptovali právě proto, že to byl Chagall. Já divákovi svou myšlenku vnucovat nechci. Dlouho jsme s Danielem Dvořákem diskutovali o námětech a oba jsme se shodli, že by opona neměla prostor divadelního interiéru přehlušit.“
Antonín Střížek říká, že byl při tvorbě opony veden třemi základními myšlenkami. Zaprvé opona musí sloužit divadlu, nesmí jít o osobní exhibici jejího autora. Za druhé vyšel z klasického schématu divadelních opon, v němž ale tradiční uzavření obrazu dekorativním secesním či klasicistním rámem nahradil abstrakcí elementárních tvarů. A třetí myšlenkou bylo, aby si divák mohl v oponě skutečně “číst“, aby to, co na ní je, byla prezentace barev a tvarů, a ne pouze literárního příběhu.
„Přeji si, aby návštěvník Státní opery nepřemýšlel nad autorem opony, ale aby měl pocit, že opona byla namalována pro něho“, říká Antonín Střížek. A my přejeme našim divákům, aby se jim autorovo přání vyplnilo.