zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Nový DALIBOR Jihočeského divadla

B. Smetana. Dalibor (Foto archiv divadla)

  

Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích uvádí od 18. ledna 2002 novou inscenaci romantické opery Bedřicha Smetany Dalibor. Jedná se v pořadí o druhou premiéru operního souboru v sezóně 2001/2002 - po úspěšné premiéře Giordanovy opery Andrea Chénier přijde na řadu ještě Mozartova málo uváděná opera Zaide.
Příběh vzpurného rytíře Dalibora z Kozojed – jenž se za vlády krále Vladislava Jagellonského ujal utiskovaného lidu, za což byl feudální mocí odsouzen k smrti, se na zdejší scénu vrací po více než desetileté odmlce v hudebním nastudování šéfa opery JD Milana Kaňáka a v režii hostující Jany Andělové-Pletichové, která je zároveň i autorkou výtvarného řešení inscenace.
Již před premiérou bylo samotným divadlem avizováno, že nové nastudování by se mělo především soustředit na osobnost Bedřicha Smetany jako moderního dramatika. K naplnění tohoto záměru byla přizvána režisérka, která má již s operní praxí nemalé zkušenosti. Bohužel, přes její veškerou snahu působila schematická, a místy nelogická, režie spíše rozpaky. Nechápu, proč se Milada ve scéně svědectví z prvního jednání vrhá až na trůn k samotnému králi a mává mu rukou před očima, až mu málem spadne koruna. Její duševní stav je samozřejmě pochopitelný - ztratila milovaného bratra a je odhodlána jeho smrt pomstít. Měla by snad ale k panovníkovi zachovat určitý odstup, úctu a pokoru. Naprosto nelogicky působí téměř celé druhé dějství: Milada snad musí umět procházet zdmi, aby vstoupila do Daliborovy cely - malé obdélníkové dekorace, umístěné na pravé straně jeviště (jedná se o poměrně jednoduchý scénický prvek, složený ze dvou částí, evokující gotickou architekturu, který je používán v různých obměnách během celého představení).

Navíc nevím, jestli lze brát vážně slova žalářníka Beneše, když předává chlapci - Miladě pro Dalibora housle: ,,První jen branku zavru za tebou, počkám pak tu! K druhým pak brankám dál již dojdeš závorami pevně zavřenými. Posuň je zpět a nemeškej tam dlouho.“ , jelikož tam Milada zůstává s Daliborem v milostném obětí, vypadá to, že se jí Beneš asi hned tak nedočká.
Naopak velmi dobře vychází celé třetí dějství – scénu ve vězení, a především samotný závěr opery, považuji za režijně nejpůsobivější části inscenace.

Z pěveckého obsazení nejvíce upoutali Iva Hošpesová (Jitka) a Svatopluk Sem (Budivoj). Oba vytvořili po pěvecké i herecké stránce dokonalé postavy a jejich výkony byly po představení právem oceněny velkým potleskem. Je prakticky nemožné, najít dnes v České republice ideálního představitele titulní role. Dalo by se říci, že Michal Vojta se úkolu zhostil se ctí. Nemyslím si, že je tato role pro jeho spíše lyrický hlas příliš vhodná, nicméně herecky i vokálně (až na místy nepříjemné sykavky) plně vyhovuje představě hrdinného bojovníka za svobodu.
Miladu, sestru zavražděného ploškovického purkrabího, zpívala půvabná mezzosopranistka Romana Strnadová. Její Milada je především odhodlaná a milující žena. Za vrchol jejího výkonu bych označil závěr opery, kdy raněna umírá v Daliborově náruči. (Romana Strnadová ztvárnila za několik let svého angažmá v Jihočeském divadle na vynikající interpretační úrovni mj. Olgu v Evženu Oněginovi nebo Cherubína ve Figarově svatbě. V Daliborovi nyní vytváří herecky nesmírně jemnou a jímavou postavu, která je však na hranici jejích hlasových možností.)
Představitel Krále Vladislava - vynikající barytonista Alexandr Beň, (mj. skvělý Evžen Oněgin,Rigoletto, Miller …) byl bohužel hlasově indisponován. Bohdan Petrović ztvárnil epizodní roli Vítka. V roli žalářníka Beneše vystoupil Peter Poldauf.

Velmi vyrovnaně zněl celý pěvecký sbor (sbormistři Karel Fráňa a Martin Peschík) včetně precizně připraveného sboru soudců v podání J. Pasovského, F. Brantalíka, P. Klímy, J. Štěcha, P. Tůmy a V. Záveského.

Smetana vkládal do partitury Dalibora své ryzí vlastenectví a lásku k české hudbě. Orchestr pod vedením Milana Kaňáka hrál bez jakéhokoliv hlubšího zaujetí pro symboliku tohoto díla a nevyhnul se bohužel ani mnohým nepřesnostem.
V Českých Budějovicích mají řadu skvělých pěvců a velmi dobrý sbor. Nemyslím si, že by dramaturgie Jihočeského divadla nějak přecenila síly svého operního souboru, když nasadila na repertoár tak náročné dílo, jakým je právě Dalibor. Vznikla by bezesporu kvalitní inscenace, pokud by byla po hudební stránce lépe připravena a především režijně dotažena.
(Psáno z reprízy 29. ledna 2002 v Táboře.)

5.2.2002 Daniel Jäger | rubrika - Recenze