Scéna.cz 

Šťavnaté detaily působí radost

V této sezóně se na jeviště Janáčkovy opery v Brně vrátily hned tři starší inscenace: Tosca, Aida a Bohéma. Všechny tři však patří k nejlepším inscenacím svého druhu na jevišti Národního divadla v Brně. V případě Pucciniho Bohémy na tom nese nemalý podíl scéna Ivo Žídka a kostýmy Ireny Greifové, stejně jako klasické režijní pojetí Mojmíra Weimanna. I když děj přenášejí z roku 1830 na konec 19. století, působí celková výprava jako dostatečně věrohodná kulisa tragického příběhu lásky chudého básníka Rodolfa a smrtelně nemocné dívky Mimi.
I z hudebního hlediska Bohéma zaujme. Pěvci a dirigent Jaroslav Kyzlink dokázali vytvořit dokonale fungující celek, což není u konverzační opery až zase tak jednoduché. Všechny ansámblové scény byly detailně nastudovány a připraveny, stejně jako tradičně vynikající sbor brněnské opery. V prvním a čtvrtém dějství se čtyři „bohémové“ (Plech, Tolaš, Chmelo, Prolat) ve svém dovádění vyloženě vyžívali a radost s jakou přistoupili ke svým partům nejen z pěveckého, ale především z hereckého hlediska se přenesla i do publika. Pěvecky byl při obnovené premiéře (8. prosince 2001) lepší Zdeněk Plech (Collin), než mírně indisponovaný Jakub Tolaš (Schaunard).

Skutečnými hvězdami večera se však stali Valentin Prolat (Rodolfo), Vladimír Chmelo (Marcello) a Yvetta Tannenbergerová (Musetta). V. Prolat ukazuje v soutěži tenorů na našich jevištích téměř všem svým kolegům záda. Vysoce je převyšuje především svou technickou výbavou. Škoda, že v Brně nevystupuje častěji. Jeho temperamentnějšího přítele Marcella trefně vystihl Vladimír Chmelo, který s Musettou Yvetty Tannenbergerové vytvořil dokonalý charakterový protějšek lyrického Rodolfa a Mimi. Paní Tannenbergerová hrála roli Musetty tak uvolněně a s takovým požitkem, že zastínila i Medeu Iassonidi v hlavní roli Mimi. Medea Iassonidi se ovšem v této inscenaci ukázala ve výrazně lepším světle, než jak ji mělo brněnské publikum šanci poznat v Andrea Chénierovi.
K dokonalosti celku výrazně přispěli i představitelé drobnějších rolí, z nichž exceloval především čerstvý sedmdesátník Richard Novák jako starý Benoit a Zoltán Korda v roli Parpignola. Dostatek hereckého talentu prokázal pro epizodní, přesto milou roli boháče Alcindora i Aleš Šťáva. Právě takovými detaily Janáčkova opera dokazuje, že je jedním z nejlepších operních domů u nás, jehož inscenace stojí na souhře celého souboru. Díky tomu se většina představení mění v radostný prožitek pro účinkující i mimořádný zážitek pro diváky.