Scéna.cz 

Tribute to Verdi

Mezi stále početnější řadu mla-dých ruských pěvců, kteří dělají evropskou kariéru, patří také barytonista Jevgenij Dmitrijev. Na moskevských scénách vystupoval ještě před absolutoriem Čajkovského konzervatoře a hudební akademie, ve Vídni debutoval ještě před ukončením dalšího studia na vídeňské Musikhoch-schule. Stal se členem vídeňské Státní opery, ale působí rovněž na jiných rakouských jevištích, kromě toho také v okolních evropských zemích a dokonce i v Kanadě. Od počátku se orientuje především na italský repertoár a z něj zejména na Giuseppa Verdiho.
Proto také svůj pěvecký portrét, který vyšel v edici Arte Nova Voices, nazval Tribute to Verdi (Hold Verdimu) a sestavil jej výhradně z ukázek z operního díla tohoto italského Maestra. Ačkoli málokterý skladatel nabízí barytonistům tak bohatou a různorodou pastvu jako právě Verdi, je překvapivé, že pro Dmitrijevův CD recitál bylo vybráno jen 11 hudebních čísel a z tohoto jsou ještě dvě čísla orchestrální. Navíc je celková minutáž nahrávky pouhých 51 minut, takže kapacita disku není ani zdaleka plně využita. Ve výběru pochopitelně nemohou chybět některé hity, Luna Z Trubadúra, Renato z Maškarního plesu, Giorgio Germont z La traviaty, Carlos di Vargas ze Síly osudu. Příjemné však je, že nezůstalo jen u nich a že se dostalo také na méně známé, ale neméně krásné árie z Luisy Millerové (otec Miller), Stiffelia (Stankar) a Dvou Foscariů (Francesco Foscari). Škoda, že právě z opo-mí-jených titulů nebylo zařazeno více ukázek – zvýšilo by to přitažlivost celého kompaktu.

Pěvecký projev Jevgenije Dmitrijeva působí vyzrále (podle poslechu se pěvec zdá starší, než ve skutečnosti je). Hlas má výrazně basbarytonové zabarvení, což je výhodné zejména pro dramatické árie. A dramatičtěji, než jak jsme zvyklí slýchat, vycházejí v jeho podání i lyrické pasáže. Na několika místech se objevují až naturálně znějící tóny (např. v téměř zlověstně znějícím úvodu árie ze Síly osudu). Lehké vibrato sice stylu sluší, ale ne vždy podtrhuje prožitek podání tak účinně jako ve vzrušeném zpěvu Stankara ze Stiffelia. Že Dmitrijevovi není cizí ani projev skutečně lyrický, dokazuje teprve předposlední číslo, ukázka z Dona Carlose. Po pěvecké stránce patří k nejlepším z celé nahrávky. Po dramaturgické strán-ce je ale velkým otazníkem – monolog Rodriga vznikl proškrtáním dialogu z 1. výstupu žalářní scény, odkud byly vypuštěny všechny vstupy Carlosovy. Může-li se tak volně nakládat se skladatelovým dílem, je víc než diskutabilní. Pochybuji, že by se Verdi cítil podobným „holdem“ poctěn.
Dmitrijeva doprovází Státní filharmonie Brno za řízení mladé-ho rakouského dirigenta Christiana Arminga. Samostatnou příležitost dostal orchestr ve dvou číslech – v předehře k Luise Millerové a v úvodu k 3. dějství La traviaty. Zejména v prvém z nich se blýsknul náladovým odstíněním jednotlivých pasáží.
Tribute to Verdi, Evgeny Dmitriev, baritone, Czech State Philharmonic Orchestra Br-no, Christian Arming.