Scéna.cz 

RCA RED SEAL

Cherubiniho tragická opera Medea patří k těm dílům, jež ze zapomnění archívů vzkřísila k novému životu Maria Callasová. Poprvé se v ní představila v květnu roku 1953 na scéně Teatro Comunal ve Florencii a záhy se hr-dinka antické báje stala jednou z jejích nejproslavenějších rolí. Dokonce ji ztvárnila i mimo operní jeviště, na filmovém plátně v adaptaci Piera Paola Pasoliniho. Jestliže však celá řada titulů, které Callasovou vrátily po dlouhé době znovu na scénu, se od té doby pravidelně objevuje na repertoáru, o Cherubiniho opeře se to říci nedá. Důvody zjevně nevězí v pochybnostech o hudebních či dramatických kvalitách díla, ale v mimořádné pěvecké náročnosti hlavní postavy. Tady si jen málokterá pěvkyně může troufnout vkročit na cestu předznamenanou velkou Callasovou.
Jednou z mála výjimek v tomto směru byla rakouská sopranistka Leonie Rysaneková (v Met dokonce debutovala přímo jako náhrada za Callasovou). Na počátku roku 1972 nastudovala také Medeu a to ve Státní opeře ve své rodné Vídni. Rakouská rozhlasová stanice ORF pořídila přímý záznam představení, který nyní vychází v přepisu na CD v rámci edice Wiener Staatsoper Live.

Dějově se opera, vzniklá v roce 1797, neopírá ani tak o známou tragédii Euripidovu, jako spíš o zpracování Senecovo a rané drama Corneillovo. Hlavní hrdinka je tu zprvu líčena spíš jen jako pom-stychtivá kouzelnice, než jako bezmezně raněná žena, a její psychologické stavy postrádají hlubší prokreslení. Teprve v závěru, kdy se odhodlává k sebezničujícímu zabití vlastních dětí, nabývá Cherubiniho Medea tragický rozměr, srovnatelný s Euripidem. Hlavní podíl na stupňující se dramatické účinnosti nese pochopitelně hudba. Zpočátku osciluje mezi ohlasy doznívajícího klasicismu a prvky nastupujícího romantismu, aby ve finále 2. dějství a ve třetím, závěrečném aktu vytvořila stylově jednotný proud a dosáhla silné působivosti.
Záznam dokládá, s jakým ohlasem se vídeňská inscenace setkala u publika. Dirigent Horst Stein zvolil k nastudování „callasovskou“ verzi díla, tzn. v italském překladu francouzského libre-ta a s prokomponovanými recitativy. V obsazení zřetelně dominují ženské hlasy, mezi nimiž najdeme i dvě pýchy slovenské pěvecké školy – tehdy nastupující Editu Gruberovou v epizodě 1. služky a především Lucii -Poppovou jako Medeinu sokyni Glauce. Její velká árie „Io credo alla buona preghiera“ vyniká ušlechtilostí tónu i vroucností přednesu. Glauce tak dokonale plní funkci protikladu k titulní hrdince v podání Leonie Rysa-nekové. Ta beze zbytku využívá všech výrazových možností, které jí role nabízí. Od první repliky dokáže navodit napětí a stupňovat je až k závrati. Střídá okamžiky plíživé falešnosti s výbuchy nenávisti, kterou se až zalyká. Přitom bez problémů zvládá všechny technické nástrahy výjimečného rozsahu svého partu. Rysanekové Medea má dva vrcholy. První je podtržen dramatickou situací – jde o finále 2. dějství, kdy se její výkřiky mísí se zpěvem blížícího se svatebního sboru. Druhým vrcholem je monolog „Io son Medea“ ve 3. dějství, v němž se definitivně rozhodne zabít oba své syny (scéně předchází téměř gluckovská árie „Del fiero duol“). Ve druhé půli opery je důstojnou partnerkou Rysanekové Margarita Lilowa jako Medeina důvěrnice Neris. Zrádného Jasona zpívá tenorista Bruno Prevedi, korinthského krále Kreonta i u nás známý bulharský basbarytonista Nikolaj Gjuzelev. Live nahrávka se na kvalitách záznamu odrazila minimálně, pouze sborové scény vycházejí zvukově poněkud roz-házeně. Německo-anglicko-francouzský booklet neobsahuje libreto opery a přináší víc informací o konkrétní inscenaci, než o Cherubiniho díle jako takovém.