Scéna.cz 

Soboty s hudbou

Snad se blýská na lepší časy. Pořady z tzv. vážné hudby nejenže dál drží vydobyté pozice v programu sobotních večerů na ČT 2, ale navíc se zdá, že dramaturgie chce soustavněji mapovat významné události domácího koncertního života, a to nejen v na-šem hlavním městě. Pouze Pražský podzim jako by pro ni opět neexistoval. A je to škoda, protože právě letošní ročník se vyznačoval velmi zajímavou programovou nabídkou i vysokou interpretační úrovní.

Hned první víkend byl opravdu sváteční. Nejprve režisér Jaroslav Hovorka představil v devadesátiminutovém pořadu současný stav Pražského komorního baletu, souboru, který by si k řadě získaných uměleckých ocenění už dávno zasloužil také medaili za statečnost, s níž po léta houževnatě vzdoruje existenčním problémům. Záběry ze zkoušek a tréninků a roz-hovory s choreografy a tanečníky rámovaly trojici ukázek z repertoáru PKB. Především je skvělé, že bylo zaznamenáno Šmokovo ztvárnění Dvořákova Holoubka. Jde o jednu klíčových inscenací v historii PKB vůbec. Hudba a pohyb tu vytvářejí dokonalou harmonii, výkony hlavních představitelů, Kateřiny Frankové-Dedkové a Pet-ra Koláře, ideálně spojují taneční výraz s hereckým a Pavel Šmok se tu programově hlásí k odkazu E. F. Buriana (od využití chóru masopustních maškar až po přímou citaci „utopení“ v rozvlněné plachtě). Choreografie Petra Zusky Šibeničky (na folkové písně Spirituál kvintetu) a Libora Vaculíka Slovanské dvojzpěvy (montáž z Dvořákových Slovanských tanců a Mo-rav-ských dvojzpěvů) ukazují, že má Pavel Šmok postaráno o nástupce, kteří už teď zjevně pokračují v jeho cestě a po svém dále rozvíjejí jeho styl.

První sobotní večer pokračoval dokumentem Janáčkův máj 2001. Režisér Roman Motyčka měl dobrý nápad dát reportáži z mezinárodního hudebního festivalu v Ostravě formu jakéhosi filmového diáře organizátora celé akce Jaromíra Javůrka. Výsledek však značně utrpěl vedením kamery Petra Kožušníka – nadužívání zrychlených záběrů, prudkých nájezdů nebo zpětného chodu způsobily, že výpověď ztratila svou hodnotu a změnila se v chaos a neklid. Snímek doslova trhal oči a „nebyl ke koukání“. Protože o dva týdny později jiný tematicky zajímavý dokument ostravského studia Cimbál ve vážné hudbě znehodnotily tytéž problémy, přičemž kameraman tu byl jiný (Martin Duba), ale režisér stejný, je zřejmé, kde hledat původce.
Z významných koncertních akcí jsme o říjnových sobotách prostřednictvím televizní obrazovky navštívili dva večery. V prvním jsme sledovali v přímém přenosu provedení Brittenova Válečného requiem v olomouckém dómu sv. Václava v rámci Podzimního festivalu duchovní hudby Olomouc 2001. Monumentální dílo, které v současné mezinárodní situaci nečekaně nabylo na aktuálnosti, zaznělo v podání Státní filharmonie Brno, Pražského filharmonického sboru, dětského sboru Kantiléna a slovenských sólistů za řízení Stanislava Macury. Druhý večer byl věnován záznamu slavnostního koncertu, který se konal v Obecním domě u pří-le-ži-tosti jmenování Serge Bauda novým šéfdirigentem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Inaugurovaný se sám (a velmi šťastně) ujal průvodního slova, v němž mj. vyzvedl kvality orchestru FOK. Ty se znovu potvrdily i v samotném průběhu večera. Zvlášť v příjemné atmosféře Koncertu pro housle a orchestr č. 2 Bohuslava Martinů se sólistkou Hanou Kotkovou a v opa-li-zujícím zvuku Debussyho symfonických skic Moře.