Scéna.cz 

Jen aby to byla legrace!

"Oddechli jsme si, že to máme za sebou," pravil ředitel Národního divadla Ondřej Černý při křtu knihy RŮZNÉ BŘEHY, maje na mysli, že se konečně podařilo vydat u nás první monografii o tvorbě Jiřího Kyliána a prokázat poctu člověku, který více než čtyřicet let ovlivňuje ve světě podobu moderního tance. Možná si mohl podobným způsobem ulevit i ministr kultury ČR, když předával Jiřímu Kyliánovi Cenu MK za přínos v oblasti performing arts. Zatímco v zahraničí je Jiří Kylián zahrnován vyznamenáními, rodná země s nimi příliš nehýří. Patří už k českým národním vlastnostem, že přehlížíme rodáky úspěšné v zahraničí snad s výjimkou fotbalových nebo hokejových idolů.

To Jiří Kylián se ukázal jako mnohem štědřejší. Nejen že v průběhu času jeho soubor a jeho choreografie osvěžují jako vzácné koření místní nemastnou a neslanou taneční scénu, ale hned v počátcích svobodné éry založil taneční videotéku s cílem podpořit rozvoj českého tance. Dvacet let existence této instituce, která dnes patří k největším v Evropě a vlastní téměř všechny záznamy Kyliánových děl, si zaslouží důrazné připomenutí. V podobě přednášek a seminářů se oslavy rozprostřely na celý listopad a vrcholným momentem byl taneční a nejen taneční večer na zcela vyprodané Nové scéně (zájem byl tak velký, že bylo rozhodnuto provést veřejnou generálku pro ty, na něž se už večer nedostalo).

Vedle obligátních oficiálních hostů a odborníků si spousta tanečních nadšenců nechtěla nechat ujít šanci vidět Kyliánovy choreografie (Anonymous 2011- u nás v premiéře, 27´52´´a Bella Figura) v provedení současných i bývalých členů NDT za přítomnosti mistra Kyliána. Na Kyliánovo přání předvedli svá díla i jeho následovníci a přátelé (Václav Kuneš - Neonate ve světové premiéře, Cora Bos- Kreuse Amoroso, Lukáš Timulák Urtanz)

I když bychom se rádi vyhnuli hodnocení, mohlo by platit - to nejlepší na začátek. Sabine Kupferberg a Cora Bos-Kroese sedící nehybně ve vlnách zlaté fólie ve zlatých šatech pohybují jen pažemi a trupem za zvuků anonymní skladby zpívané Montserrat Figueras. Krásný obraz je neočekávaně porušován zvukovou destrukcí a vizuální destrukcí těl a obličejů promítanou v zadním plánu (Jason Akira Somma). "Anonymous" - letošní skladba J. Kyliána je stěží dokončena a obě interpretky jsou z jeviště vytlačeny tanečníky a tanečnicemi s nahými hrudníky a objemnými červenými sukněmi figurujícími v "Bella figura", skladbě dobře známé i u nás. Ale ani ti se daleko nedostanou, protože na scéně opět kraluje Sabine Kupferberg, tentokrát jako moderátorka. Předčítá v češtině s roztomilým přízvukem životopis Kyliánovy nadace v Praze a její řeč je jakýmsi podivným individuem poposedávajícím na kufru a pokuřujícím doutník tlumočena do velmi zvláštního znakového jazyka.

I ostatní mají většinou smůlu, v nejlepším se objeví někdo, kdo si připadá daleko důležitější - taneční kritik záhadného jména ze záhadného média (David Prachař) a taneční kritička Marcelka (David Prachař) si skvěle rýpli do kritické obce a přitom zpodobnili dva ne až tak nerealistické přístupy ke Kyliánovi. Marcelka navíc přidala několik tanečních ukázek. (David Prachař nemusí mít starosti, pokud by se octl v nemilosti vedení Národního divadla, jistě by našel uplatnění v NDT3).

Předestřená teze teoretiků o kyliánovské otevřenosti a komunikaci s publikem byla prokázána prostřednictvím "dadaistické" skladby Lukáše Timuláka Urtanz (2009). Místo ouvertury byli diváci přinuceni střídavě prospěvovat neznámá slova (zcela jistě nikoliv slovenského nebo holandského původu) a uspokojení tanečníci se teprve pak dali do pohybu. Lukáše Timuláka inspirovla Ursonate Kurta Schwitterse, která pracuje s hudební strukturou abstraktního jazyka. Tři postavy jako z grotesky nebo němého filmu si vytahují trikoty, potřásají těly, vyvádějí jako malé děti v doprovodu rytmického "blábolení". Na pohled komické divadlo, které se ale může vymknout z ruky.

Taneční čísla a kabaretní výstupy střídaly projekce medailonu o Jiřím Kyliánovi a ukázky z dalších slavných Kyliánových prací včetně Narozenin a filmu natočeného v severočeském uhelném revíru v roce 2006 ve stylu němé grotesky Car-Men.

Živé i virtuální dávky taneční ambrosie nás opět vyburcovaly z letargie. Doufejme, že její korektivní působení na vnímání tance bude dlouhodobější než se dočkáme dalších.

Průběžný smích v obecenstvu potvrdil, že velké osobnosti nedělá jen velké umění ale i smysl pro humor. Bylo-li hlavním režijním záměrem večera "jen aby to byla legrace", povedlo se jej organizátorům naplnit dokonale.