Scéna.cz 

Zapomenuté vzpomínky

Až do nedávné doby odmítal světoznámý choreograf Jiří Kylián všechny pokusy různých dokumentaristů zvěčnit jej na filmovém plátně jako zbytečné. Dnes, ve svých 63 letech, dospěl k názoru, že by bylo dobré podělit se o své zkušenosti i prostřednictvím televize, o níž předtím neměl to nejlepší mínění. Tak vznikl televizní dokument režiséra Dona Kenta v produkci ARTE France s příznačným názvem Zapomenuté vzpomínky- název jedné z choreografií (možná i "oživení" vzpomínek, které by mohly být zapomenuty).

Jiří Kylián "projíždí" svou životní poutí na kole na cestě ze svého bydliště v Haagu do svého uměleckého domova, Nederlands Dance Theater, kterému šéfoval po 24 let.
Z cyklistické stezky vedou nesčetné odbočky - do Prahy, do studia na zkoušky, na představení nebo na setkání s přáteli a spolupracovníky. Vzpomínky jsou řazeny chronologicky - od dětství, kdy chtěl být Jiří Kylián akrobatem, přes studium na konzervatoři a londýnské stipendium do "bodu obratu", kterým byla ruská okupace 21. srpna 1968, kdy se rozhodl definitivně opustit Československo. Nebyla to však obyčejná emigrace, v té době měl již podepsanou smlouvu s Johnem Crancem na pozici tanečníka ve Stuttgart Ballet. Úspěšný nejen jako tanečník ale i choreograf měl za nedlouho cestu ke slávě otevřenou. Už po 7 letech v roce 1976 se mu podařilo získat post uměleckého ředitele Nederlands Dance Theater.
Vedle faktů ze života prozrazuje Jiří Kylián také něco ze své taneční filozofie. Nepovažuje např. nutné mluvit o abstraktním tanci, protože na scéně je vždy přítomná konkrétní lidská bytost se svými emocemi. Na námitky, že není dost specifický reaguje tím, že nechává divákovi prostor pro vlastní interpretaci.
Z jeho komentářů i ukázek tvorby je patrná vyrovnanost, lidský přístup, porozumění i humor. Betz potřeby šokovat či překračovat nejrůznější hranice vytvářel choreograf po více než dvě desetiletí krásu nabitou podobným "nadpozemským" jiskřením jako v hudbě Mozartově, k němuž má Jiří Kylián velmi blízko.
Film, který na mezinárodním televizním festivalu Zlatá Praha získal hned dvě ocenění, přináší českému divákovi víceméně známé informace a je možné si představit i poněkud hlubší záběr. Je však určen především zahraničním divákům, kteří neznají souvislosti a nevědí např. jak naše historie ovlivnila život nejen Jiřího Kyliána ale i mnoha dalších.