Scéna.cz 

„Transformace“ Státní opera Praha

Státní opera Praha z rozhodnutí ministra Bessera v současné podobě končí. Petici za její samostatnost podepsalo přes 16.000 lidí. Konec klasického baletu v Praze. V pondělí 6. června 2011 na tiskové konferenci vyhlásil ministr kultury MUDr. Jiří Besser sloučení Státní opery Praha a Národního divadla od 1. ledna 2012.

Pan ministr násilný návrat pražské operní a baletní scény do doby komunistického režimu po fúzi Zdeňka Nejedlého, kdy tehdejší Smetanovo divadlo bylo nesamostatnou a neviditelnou součástí Národního divadla, nenazývá však sloučením, ale „transformací“. Podobných her se slovy a nekonkrétních vyhlášení je v tiskové zprávě Ministerstva kultury celá řada.

„Transformace“ není doložena žádným ekonomickým rozborem, namísto toho je nabídnuta fráze o „maximálně efektivním rozdělování investic“. Jak chce ministerstvo„efektivity hospodaření“ dosáhnout, se však nedozvíme. Proč tuto efektivitu nehledá ministerstvo kultury v hospodaření Národního divadla? Řízením Státní opery Praha byl pověřen ředitel ND Ondřej Černý, neúspěšný manažer, který svou příspěvkovou organizaci (Národní divadlo) dovedl před propast po dva roky za sebou (2009, 2010, viz výroční zprávy ND). ND neskončilo v červených číslech pouze za cenu čerpání rezervního fondu, který je na krytí ztrát. Jak je možné, že ministerstvo kultury po dva roky toleruje Národnímu divadlu reálně hospodařit se ztrátou a ještě umožňuje dosah katastrofy rozšířit i na další divadlo? Zveřejnění výsledků ministerské kontroly, která skončila těsně před jeho nástupem do funkce, se ministr Besser i přes opakované výzvy vyhnul; Unie orchestrálních hudebníků požádala o jeho zveřejnění písemně a znovu zveřejnění urgovala (ústy Jindřicha Ptáčka) na jednání pracovního týmu tripartity už 23. 2. 2011 – proč tento materiál ministr kultury neustále tají? A stejnému Ondřeji Černému, který dovedl Národní divadlo v roce 2010 ke kolapsu, nyní ministerstvo kultury umožňuje přivést v letošním roce do propadu i Státní operu Praha. Média žádají od počátku kauzy transformace (v prosinci 2010) zdůvodnění, zda deklarované zvýšení kvality a zefektivnění provozu vede přes spojení obou divadel, a předložení právních a ekonomických analýz. Nedočkaly se jich ani v Den vyhlášení konečného řešení otázky opery a baletu v Praze, neboli vyhlášení „transformace“ 6. 6. 2011.

„Orchestry a sbory ND a SOP se organizačně neslučují a zůstávají samostatné“. Ano, ale pod jednotným vedením: PhDr. Ondřej Černý, šéf opery Rok Rappl a šéf baletu Petr Zuska, všichni z Národního divadla. Jak bude zajištěno odlišné profilování obou divadel?

„Zvýšení státního příspěvku, především na vylepšení mezd“.
Za průhledným příslibem zvýšení platů – které nikdo nikdy neuvidí – se skrývá primitivní záměr odvrátit zaměstnance obou divadel od dalšího boje proti nepřijatelným systémovým krokům. Jedna varianta hracího plánu na sezonu 2012/2013, již vypracovaného pro obě sloučená divadla, počítá se snížením počtu operních představení minimálně o sto. Z toho je evidentní, že dojde k redukci počtu umělců v obou orchestrech (sborech) a zvýšení mezd pokryje ušetřený mzdový fond propuštěných hudebníků. Taková je představa MK o „vylepšení mezd“.

„Spojením baletních souborů vzniká Národní balet jako první baletní těleso v zemi“…
a jeho vedením bude pověřen šéf baletu Národního divadla Petr Zuska. Proč ministerstvo kultury nezachová dva odlišně profilované baletní soubory, moderní Petra Zusky v ND a klasický Hany Vláčilové v SOP, zvláště když velký balet Státní opery Praha má vysokou návštěvnost a je finančně úspěšný? A když pod vedením jedné z nejvýznamnějších umělkyň paní Hany Vláčilové je navíc zárukou zachování klasického baletu v Praze?

Jak chce ministerstvo zajistit zvýšení umělecké kvality
O tom nepadlo v tiskové zprávě MK ani slovo. Jaké důvody vedly ministra kultury odmítnout progresivní záměr odvolaného pověřeného ředitele Radima Dolanského, aby Státní opera Praha spolupracovala se dvěma světovými osobnostmi, dirigentem Janem Lathamem-Koenigem a ředitelkou Královské opery v Londýně, paní Elaine Padmore, a naproti tomu schválit v čele SOP Ondřeje Černého a nezkušeného slovinského režiséra Roka Rappla, jehož jedenapůlroční působení v Národním divadle Brno na místě šéfa opery je značně problematické? Je vysoce výmluvné, jak se ministr kultury najednou zaštiťuje ředitelem Vídeňské státní opery Dominique Meyerem. Co mu ale konkrétně ředitel Meyer v otázce „transformace“ poradil, zůstává dobře střeženým tajemstvím.
Komentář nepotřebuje vyjádření ministra kultury 6. 6. v ČT 24, kdy obhajoval kompetenci režiséra Roka Rappla tím, že je nositelem letošní ceny Thálie. Ministr kultury, pod jehož záštitou byly letos prestižní Cenu Thálie uděleny, nejenže neví to, že Rok Rappl tuto cenu nezískal, ale ani to, že ji získat nemohl. protože ceny Thálie jsou vypisovány pro obory pěvců, herců a tanečníků, nikoliv režisérů.
„Při sestavování koncepce jsme především mysleli na to, aby se ND nestalo nehybnou, neefektivní institucí,“ řekl Ondřej Černý, ředitel ND, na tiskové konferenci MK, a přiznal tak dvě závažné skutečnosti. Zaprvé že Národnímu divadlu, v jehož čele stojí od 1. 4. 2007, toto nebezpečí reálně hrozí, a za druhé že v transformovaných divadlech pro něho bude prioritní Národní divadlo. Třetí skutečnost, kterou Černý na TK přiznal, je fakt, že sloučení Stání opery s Národním divadlem „dovolí uvolnit přetížený provoz Národního divadla“. Je snad důvodem pro tzv. „reformu opery a baletu“ – kromě zhůvěřilé touhy ministra kultury investovat a investovat a investovat (PROČ?) – překlenout krizi Národního divadla? A opravdu má „reformou opery a baletu“ zachránit Národní divadlo zrovna ten manažer, který ND do krize přivedl? A opravdu má za zvrhlé ambice dvou bláhovců zaplatit fungující příspěvková organizace svou existencí?

Dramatický skok předvedlo MK v otázce generální rekonstrukce Státní opery Praha.
Připomeňme stanovisko MK ČR z 20 . 12. 2010 (ČTK): Celková rekonstrukce sídla opery, které je podle tiskového mluvčího MK Stanislava Brunclíka v zoufalém až havarijním stavu, se bude týkat technického zázemí i vybavení pro diváky. Poslední rekonstrukce se uskutečnila před přibližně 40 lety. "Ministru Besserovi se podařilo sehnat ze státního rozpočtu finance, takže příští rok se rozjede relativně velká investiční akce, během které bude budova pro diváky uzavřena," sdělil Brunclík.
Od původně vyhlašované generální rekonstrukce SOP v létě 2011 však MK již ustoupilo. Dokonce nesehnalo ani peníze na dílčí rekonstrukci technického vybavení jeviště SOP v létě t.r. Zato firma Di5 již vypracovala rozsáhlý projekt za honorář zhruba 680 000 Kč. Rekonstrukce ve výši 220 000 milionů Kč má začít v létě 2012. Opět otázka: cui prodest?

„Komplexní dlouhodobé řešení výrobního, servisního i zkouškového zázemí“
Ministr Besser chce investovat do výstavby nových zkušebních sálů a nových dílen pro výroby divadelních výprav na zelené louce mimo Prahu, hovoří se o Mělníku. Odtamtud se mají divadelní výpravy transportovat do Národního divadla lodní dopravou po Vltavě a pak do podzemí ND cestou technologických tunelů, které za tím účelem už právě nyní procházejí rozsáhlou rekonstrukcí. Jak se budou divadelní výpravy, které připlavou po Vltavě, dopravovat do Státní opery? Plánuje k tomu MK ČR výstavbu nového přístavního překladiště? Kolik stovek milionů či kolik miliard to všechno má stát? A jak chce MK řešit dopravu umělců na zkoušky do zkušebních sálů v Mělníce? Také lodní dopravou, 12 hodin tam a 12 hodin zpátky? Nebo zařídí kyvadlovou leteckou přepravou? Nebo hodlá pan ministr Besser investovat do výstavby satelitního sídliště u Mělníka, kam nechá všech 6 stovek uměleckých pracovníků a 2 stovky pracovníků dílen budoucího „transformovaného“ ND s jejich rodinami vysídlit, aby jeho investice nabyla smyslu? Ze stavby nového areálu zkušeben, dílen, skladů i dalších investic bude mít největší prospěch vybraná stavební firma. Podle hesla, které si nechal pan ministr kultury zveřejnit na webových stránkách MK ČR: „I v ekonomicky složité době si jako reprezentanti státu uvědomujeme, že peníze do kultury představují investici. V prvé řadě dá stát vydělat firmám a lidem, kteří se na rekonstrukci budou podílet. Navíc jde o peníze, které se dlouhodobě několikanásobně vrátí.“ Je toto ten hlavní důvod pro násilné sloučení Státní opery Praha s Národním divadlem?
Po vybudování „ústředního výrobního, servisního a zkouškového zázemí“ budou dílny Národního divadla na Flóře, skladů u Apolináře a celého Anenského areálu, kde dnes sídlí mimo jiné složky baletu Národního divadla, jako nepotřebné prodány. Ale po anexi Státní opery Národním divadlem není ani třeba čekat tak dlouho! Z Anenského areálu, kde má dnes zázemí balet ND, se soubor baletu ND přelije do zázemí Státní opery. Zábor vyřeší starosti ministra kultury: majetek ND v zóně, za kterou se „platí zlatem“, se může pod pláštíkem zefektivnění provozu prodat už příští rok. Může se tunelovat. Je toto ten hlavní důvod pro spěch, s jakým ministr kultury tlačí na násilné sloučení Státní opery Praha s Národním divadlem?
Na jednání výborů pro kulturu Senátu a PS PČR 23. a 24. 3. byl ministr kultury požádán, aby oba výbory informoval o svém projektu „transformace“ SOP a ND, jakmile bude mít projekt připraven. Svému slibu nedostál, „transformaci“ vyhlásil. Dal tím zřetelně najevo své pohrdání oběma komorami Parlamentu ČR. Stejným způsobem dal najevo svůj „respekt“ České hudební radě, která se proti sloučení obou divadel se postavila v Otevřeném dopise panu ministrovi z 1. 3. 2011, kdy žádala, „aby byl zcela vážně posouzen nedávný návrh pana Dolanského na navázání spolupráce se zahraniční manažerkou paní Elaine Padmore a dirigentem Janem Lathamem-Koenigem.“

Zrušení samostatné Státní opery Praha je nejen dalším nekulturním rozhodnutím ministra kultury MUDr. Jiřího Bessera, podobně jako v otázce výběru ředitele Národní galerie nebo schválení demolice domu čp. 1601 na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice v Praze v zóně UNESCO. Zároveň se jednání ministerstva kultury ČR ve věci Státní opery Praha jeví jako největší korupční skandál, největší tunelling v kultuře v novodobé éře České republiky (od listopadu 1989).