Scéna.cz 

Do Plzně přilétl Straussův Netopýr

Divadlo J.K. Tyla v Plzni uvádí od prosince loňského roku inscenaci operety operet – Straussova NETOPÝRA. Tato opereta se těší obrovské oblibě – jen v loňské sezoně jej nově nastudovala divadla v Brně, Ostravě a Pardubicích, letos se přidává Ústí nad Labem a Plzeň. Zde byl Netopýr uveden naposled v roce 1991 a jediným sólistou, který se vrátí ke své roli, bude Jan Ježek, jenž si stejně jako před dvaceti lety zazpívá part Gabriela Eisensteina (v roce 1980 hrál v Plzni Prince Orlovského). V dalších rolích se potkají, jako ve většině inscenací současného jeviště, operní pěvci s muzikálovými herci – o náročný part Rosalindy se podělí Zuzana Kolářová Krištofová s Jitkou Svobodovou, Adélu si zahraje populární muzikálová herečka Míša Nosková v alternaci s operní pěvkyní Radkou Sehnoutkovou, neustále zpívajícího Alfreda ztvární Petr Matuszek, Franka domácí sólisté Dalibor Tolaš a Roman Krebs, problematická epizodní role dozorce Frosche byla chválabohu svěřena inteligentnímu herectví Jiřího Untermüllera… Nejen proto, ale i díky přispění velezkušeného muzikálového a operetního režiséra Petra Novotného a dirigentů Jiřího Petrdlíka a Pavla Kantoříka lze předpokládat, že v Plzni dopadne Netopýr lépe, než při své premiéře ve Vídni před stosedmatřiceti lety. Připijme mu na dlouhý jevištní život – čím jiným, než šampaňským!

Hudební skladatel Johann Strauss ml. (1825 – 1899), Vídeňany přezdívaný Šani, napsal šestnáct operet. Část jich pohltil zub času, jiné opráší některá ze scén sem tam, ale čtveřice jeho lehkonohých titulů tvoří trvalou součást světového operetního repertoáru. Je to Cikánský baron, Noc v Benátkách, autorem nedopsaná a až po jeho smrti uvedená Vídeňská krev a samozřejmě Netopýr, Straussova jednoznačná operetní jednička. Za úspěchem Netopýra nestojí - jako v případě mnoha jiných operet - jen krásná hudba, ale také originální libreto, jehož autory jsou Carl Haffner a Richard Genée. Ti kupodivu nesáhli po klasickém sladkobolném milostném příběhu, ale po francouzské převlekové frašce Le réveillon a vystavěli děj na zábavné komediální zápletce. Tím Netopýra odlišili od všech ostatních operet, včetně Straussova Cikánského barona, z něhož kašírovaná romantika doslova prýští. Svižný příběh libretisté situovali v prvním jednání do rezidence pana Eisensteina, ve druhém na reprezentační ples u prince Orlovského a ve třetím do městské šatlavy. Zatímco první dvě jednání operety proletí jevištěm podobně lehce, jako vyprchají bublinky ze šampaňského, o kterém se v Netopýrovi tak často zpívá, první polovina posledního dějství poněkud drhne.

Děj vypráví o pomstě doktora Falkeho za silvestrovský žertík, kdy jej kamarád Gabriel Eisenstein nechal sedět až do rána opilého na městské lavičce v maškarním kostýmu netopýra. Úžasně prý se bavilo celé město! Dr. Falke vymyslí odplatu: pozve Eisensteina na ples k princi Orlovskému namísto jeho nástupu do vězení, kam má jít na devět dní kvůli banálnímu prohřešku – políčku úředníkovi. Zároveň tajně přizve jeho manželku Rosalindu, převlečenou za uherskou hraběnku, komornou Adélu, která se vydává za operní umělkyni, i samotného ředitele věznice Franka. Eisenstein samozřejmě flirtuje se všemi přítomnými dámami a rozehrává důvtipný kolotoč situací, které doprovází nesmrtelné melodie v rytmu valčíku i čardáše. Vše se k všeobecné radosti hlavních aktérů rozuzlí přímo na půdě místního vězení a jak se nakonec ukáže, za všechno vlastně může jen šampaňské, které s grácií tak rychle stoupá do hlavy…

Nemůžeme přehlédnout, jak se v Netopýrovi prolíná - a vlastně střetává - dvojí divadelní svět: operetní, dalo by se říct až operní pompa Straussových melodií, s libretem klasické konverzační komedie, která by se možná víc hodila do intimnějšího prostředí, blíž k divákům. Zatímco hudební čísla jsou náročná a monumentální, text dotváří dojem lehkosti a inteligentní divadelní rafinovanosti. Přitom Johann Strauss nebyl nijak zkušeným divadelníkem – pro divadlo začal psát poměrně pozdě a Netopýr byl teprve jeho třetí operetou. Mimochodem, dílo se po premiéře 5.dubna 1874 v Divadle na Vídeňce dočkalo jen šestnácti repríz a obrat nastal až po uvedení v Berlíně, odkud se Netopýr rozletěl po všech světových jevištích, na kterých zůstává dodnes.