Scéna.cz 

Festival Nové Evropy 2010 Cena Jarmily Jeřábkové

Choreografická soutěž pro mladé umělce ze střední a východní Evropy, se letos konala již po dvanácté od 25. - 29. listopadu 2010. V posledních letech probíhá její finále jako festival otevřený pro veřejnost. Specialitou soutěže je důraz kladený na vážnou hudbu; ze dvou soutěžních choreografií musí být jedna vytvořena na hudbu moderního českého skladatele. Jméno tohoto skladatele je vyhlášeno pro další ročník vždy při slavnostním zakončení soutěže. V minulosti se zde objevila jména jako Bohuslav Martinů, Miloslav Kabeláč, Petr Eben, Marek Kopelent, Kryštof Mařatka, Martin Smolka a další. Letos byl tímto skladatelem Jiří Teml.

Za dvanáct let soutěží prošli mladí choreografové z České republiky, Kypru, Lotyšska, Polska, Maďarska, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinska, Turecko. Letos byli mezi finalisty zastoupeni choreografové z Řecka, Polska/Německa, Slovenska a České republiky. Členy mezinárodní poroty jsou: zakladatelka soutěže, paní Eva Blažíčková, taneční publicistka Nina Vangeli, John Ashford z Velké Británie, spojený s činností londýnského tanečního divadla The Place a soutěže Aerowaves, Jan Minařík, bývalý přední člen Tanztheater Wuppertal Piny Bausch a Michel Vincenot, ředitel Scène conventionnée Dance, Pau, Francie.

V úvodních večerech Festivalu Nové Evropy vystoupili loňští a předloňští vítězové Kateřina Stupecká s dílem Sunyata-plodná prázdnota, tanečním sestupem šerem a magickými světelnými záblesky do hloubek podvědomí. Zoltán Grecsó v triu TOUHA ŽÍT vytvořil portrét svého otce, v němž mísí třeskuté svébytné sólové taneční variace se zpomalenými či utkvělými útržky životní reality, střídavě snové a humorně absurdní. Oba choreografové obhájili svá někdejší vítězství a prokázali, že se od té doby posunuli k umělecké zralosti.

Přesvědčivou vítězkou soutěže se stala Řekyně Iris Karayan. Uvedla dílo LEG ACY, strhující sólo na hudbu Concerta per clavicembalo ed orchestra da camera – Drammatico Jiřího Temla. Originalita tanečního jazyka, který jako by měnil samu anatomii tanečnice; ta se pohybuje jako vykloubený Picassův obraz, který sestoupil omylem ze zdi. Překvapivá hra tělesných tenzí, překvapivé rytmy reagují na podněty Temlovy hudby, avšak vytvářejí autonomní taneční výpověď s vyústěním střelhbitých otoček a spirál. Dílo nepostrádalo humor a euforizovalo diváky. Tanečnice přivádí na mysl vzpomínky na Nižinského, ranou Marie Chouinard. Jako svou volnou tvorbu uvedla Iris Karayan A TIME TO MOURN – animální duet dvou lvic potřásajících hřívami, ponor do nejspodnějších vrstev lidské paměti, kdy se vědomí teprve rodilo zmítáno divokými instinkty. Další ceny uděleny nebyly.

Festival je jako každoročně uzavřen slavnostním koncertem z díla skladatele tohoto ročníku a tanečním koncertem vítězů. Vedle choreografií Iris Karayan bude dána příležitost choreografické debutantce a studentce Konzervatoře Duncan centre Anežce Stráníkové, která uvede svou soutěžní práci na Temlovu Hommage a Michelangelo – Hledání tvaru pod názvem Setkání s Michelangelem.