zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Hudební rozhledy leden 2010

Hudební rozhledy leden 2010

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Miroslav Vilímec patří k těm vynikajícím houslistům, kteří dovedou přirozeně skloubit poslání koncertního mistra reprezentativního filharmonického tělesa s bohatou aktivitou sólisty a komorního hráče. Jako rodák z Klatov získal základy houslové hry u své matky, významné české houslistky a pedagožky Ilony Vilímcové a po absolvování střední ekonomické školy si své vzdělání v tomto oboru prohloubil na Hudební fakultě AMU u prof. Václava Snítila. Už jako čtyřiadvacetiletý se objevil v České filharmonii, kde mu byla roku 1992 svěřena úloha koncertního mistra. V koncertantním repertoáru na sebe jako sólista upozornil mimo jiné například provedením originální verze Paganiniho Koncertu D dur, do povědomí posluchačů ale vstoupily i jeho oslnivé výkony ve spolupráci s Alfrédem Holečkem, Rafaelem Kubelíkem nebo bratrem Vladislavem Vilímcem.

Dnes francouzský Štrasburk, kromě katedrály proslavený i tím, že se stal sídlem tří vrcholných evropských orgánů, není veliké město. Opéra national du Rhin má ovšem vysoké renomé. Pro naše operní poměry může být inspirativní, že obsluhuje tři města v regionu, Štrasburk, Mulhouse a Colmar, která vytvořila divadelní syndikát. Nemá vlastní orchestr a pro operní a baletní produkce využívá orchestry ze Štrasburku a Mulhouse. Může si však dovolit spolupracovat s předními světovými dirigenty a režiséry, jak ostatně nedávno potvrdila inscenace Louisy Gustava Charpentiera, kterou společně s režisérem Vincentem Boussardem nastudoval a 18. října premiéroval Patrick Fournillier. Ačkoli byl tento „hudební román“ o čtyřech dějstvích od své premiéry v pařížské Opéra Comique v roce 1900 až do druhé světové války velice populární po celém světě, dnes je dostupný spíše jen na nahrávkách.

Nejvýznačnější světové operní scény jsme v minulých ročnících již probrali v zásadě všechny, a tak bychom vás, milí čtenáři, letos rádi seznámili s významnými divadly na evropských dvorech a zámcích, z nichž mnohá jsou nositeli tradic hudebního a dramatického divadelního umění dodnes. A tentokrát začneme v českých a moravských zemích, kde některé bohaté šlechtické rody, aby nezůstaly pozadu za rozvojem zámeckého operního života v ostatních zemích Evropy, začaly v 17. a 18. století rovněž stavět ve svých sídlech více či méně honosné divadelní sály. Představení se v nich provozovala buď díky vlastním souborům, nebo sem zajížděly hostovat kočovné divadelní společnosti. V Českém Krumlově založili a provozovali divadlo jako první již v půli 16. století Vilém a Petr Vok z Rožmberka, po nichž se stal majitelem Krumlova rod Eggenbergů, provozující divadlo, jež tehdy mělo patnáct různých scénických proměn, od roku 1675.

I když letošní velké výročí našeho rodáka, hudebního skladatele Gustava Mahlera (7. VII. 1860–18. V. 1911), znamená v českém, evropském i celosvětovém měřítku potvrzení trvalého významu tohoto tvůrce, navazuje zároveň na dlouhou předchozí tradici. V českém prostředí začalo „mahlerovství“ fungovat již během skladatelova života, a pokračovalo pak s nucenou přestávkou doby nacistické okupace i po jeho smrti, kdy se k jeho tvorbě hlásila řada skladatelských i dirigentských osobností. Je to například již téměř padesát let od chvíle, kdy se 18. a 19. června 1960 uskutečnily v Humpolci, v Kalištích u Humpolce a v Jihlavě velké slavnosti, které tehdy připomněly sté jubileum Mahlerova narození. Stačí zalistovat v tehdejších Hudebních rozhledech a stať Pocta Gustavu Mahlerovi s obrazem dobové slavnosti je vcelku velmi plasticky před námi.

4.1.2010 23:01:56 JoMe | rubrika - Z médií