Scéna.cz 

Hudební rozhledy v říjnu

Téměř přesně před čtyřmi lety jsme na stránkách našeho časopisu uveřejnili rozhovor s fenomenálně nadaným klavíristou, opavským rodákem Lukášem Vondráčkem, jenž začal svou koncertní dráhu tak neuvěřitelně brzy, a dnes máme to štěstí, že vám můžeme zprostředkovat povídání s dalším výjimečně nadaným hudebníkem, navíc Vondráčkovým krajanem, jednadvacetiletým ostravským rodákem Jiřím Vodičkou. Připomeňme si, že jde o mladého houslistu, kterému se nejen poštěstilo, podobně jako předtím například klavíristovi Václavu Máchovi nebo houslistce Janě Vlachové, přejít ze základní školy přímo na školu vysokou a uzavřít ji v devatenácti magisterským titulem, ale kterému se podařilo stát se ve dvanácti letech oficiálním sólistou Janáčkovy filharmonie.

I letošní, již 18. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov nabídl pestrý program, v němž se vystřídali nejrůznější orchestry i sólisté z celé řady zemí včetně Koreje, Maďarska či Ruska. A protože konečně také došlo ke spolupráci festivalu s Jihočeským divadlem České Budějovice na operní produkci před Otáčivým hledištěm v zámeckém parku, mohli jsme se stát svědky inscenace Rusalky, kterou nastudoval podobně jako vloni Verdiho Sílu osudu John Keenan, spolupracující s newyorskou Metropolitní operou. Vrcholem festivalu se však bezesporu stalo zejména exkluzivní vystoupení světoznámé sopranistky Renée Fleming v Pivovarské zahradě, zprostředkované přímým přenosem i do vysílání stanice Český rozhlas 3 Vlta¬va.

Je tomu již 137 let, kdy 22. května roku 1882 zpívalo pod vedením Engelberta Humperdincka padesát chlapců Wagnerovi k jeho 69. narozeninám sbor z Parsifala Der Glaube lebt, a co se v rámci 2. ročníku Bayreuthských slavností uskutečnila o dva měsíce později, 26. července, premiéra tohoto velkolepého Wagnerova díla. Setkala se tehdy s obrovským ohlasem, a i když se jí k velkému zklamání autora nakonec nezúčastnil jeho velký mecenáš a obdivovatel, Ludvík II. Bavorský, stala se dalším velkým Wagnerovým úspěchem. I dosud devátá inscenace Parsifala, premiérovaná v Bayreuthu v loňském roce, zaznamenala velmi kladná ohodnocení. Hudebně ji nastudoval milánský rodák Daniele Gatti a režie se chopil Stefan Herheim z Norska.

„Když jsem vstupoval v polovině padesátých let na muzikologickou dráhu, Antonín Sychra nebyl ani čtyřicátníkem, ale přesto na ní působil jako nějaké božstvo, Zeus hromovládný“, píše ve své stati o tomto muzikologovi a estetikovi, od jehož úmrtí uplyne 21. října čtyřicet let, Ivan Poledňák. „Jaksi pozapomenuté a zejména pro nás mladší jaksi neviditelné byly jeho vědecké, strukturalisticky osnované začátky, vše překrývala velevýznamná postava poúnorové kulturní politiky, strážce ideologické čistoty v estetice i muzikologii, funkcionář Svazu československých skladatelů; prostě politická osobnost par excellence. Byl jakýmsi ztělesněním oficiality i jakousi personifikací marxismu v daných oblastech vědy a umění…“