Scéna.cz 

Libuše Domanínská – Operatic Recital

Operní recitál z archivních rozhlasových nahrávek sopranistky Libuše Domanínské můžeme považovat za dárek k jejímu letošnímu životnímu jubileu. (Snad nebude považováno za negalantnost prozradit, že 4. července oslavila krásných 85 let.) Její jméno patří do galerie legendárních hvězd, které vytvořily v padesátých a šedesátých letech 20. století významnou éru v dějinách české opery. Už v mládí se stala přední sólistkou brněnské opery, v roce 1955 přešla do Národního divadla a jeho členkou byla plných 35 let. Rozsah jejího repertoáru zahrnoval obor lyrický, mladodramatický i vysocedramatický, v průběhu let došlo dokonce i na několik mezzosopránových rolí. Všechny nároky těchto partů zvládala s naprostou suverenitou technickou i výrazovou, k níž se v jevištním ztvárnění přidalo zvláštní kouzlo osobnosti, jakási projasněná oduševnělost, vnitřní čistota a ušlechtilost. Snad proto byla představitelkou především kladných postav, jejichž charaktery jako by se v jejím podání propojovaly s lidskými rysy pěvkyně samotné. Právě v tom tkvěla sugestivita a neopakovatelnost jejího umění.

Mnohé z toho si můžeme nyní připomenout při poslechu jejího profilového CD vydaného Radioservisem ve spolupráci se stále aktivnější Společností Beno Blachuta. Celý recitál se vyznačuje jednou zvláštností – bylo sem zařazeno několik rozsáhlejších úryvků, které dávají dobrou představu o výstavbě rolí paní Domanínské. Jednotlivé nahrávky vznikly v údobí let 1953 až 1966, takže lze na nich sledovat také její umělecké vyznání. Nejstarší snímky pocházejí ještě z doby brněnského angažmá a jsou výseky z Janáčkových oper. Jde o monolog Jenůfy z 2. dějství Její pastorkyně a rozhovor Káti a Varvary z 1. dějství Káti Kabanové. Obě scény dokazují, jak byl svět Janáčkových hrdinek brněnské rodačce Libuši Domanínské bytostně blízký, byla právem považována za janáčkovskou pěvkyni. V Jenůfě napjatě sledujeme proměny duševního stavu od probuzení přes uklidňující pohled na večerní krajinu a náhlý zvrat v až šílené starosti o dítě a závěr ve vroucí modlitbě. Kátino vyznání naopak působí svou prostotou, dívčí, téměř až dětskou, ani extatické zakončení nemá ještě v sobě tragickou zátěž. Oba úryvky navíc pocházejí z kompletních nahrávek těchto oper pod taktovkou Janáčkova odchovance Břetislava Bakaly, což jim dodává punc autenticity.
V polovině padesátých let vznikl v brněnském rozhlasovém studiu také snímek, který na profilovém CD paní Domanínské mnohé překvapí – rozsáhlé finále Straussovy Salome. Snad právě proto, že jde o roli, která se svým charakterem z jejího repertoáru vymyká, je nečekaným zážitkem. Přitom v hlase znějí stále ještě ty dívčí tóny, nenaplněná milostná touha, která je v tomto pojetí silnější než krutá vášeň. Nahrávky z éry působení na scéně pražského ND už mají v sobě o poznání více ženskosti. Jde především o postavy smetanovské (Smetana patřil do jejího repertoáru stejně neodmyslitelně jako Janáček), o Jitku z Dalibora, Mařenku, Krasavu z Libuše a Vendulku z Hubičky – zde v duetu „Jsme svoji“ s Beno Blachutem, který se řadil mezi nejčastější jevištní partnery paní Domanínské. Zvláštní jímavost má v sobě její podání Rusalčiny árie o měsíčku z Dvořákovy opery, vystupňované až do prudkého střihu od plaché prosby „O mně-li duše lidská sní…“ k zoufalé úzkosti „Měsíčku nezhasni!“. Početnou řadu rolí, které Libuše Domanínská zpívala ve světových operách, zastupuje na CD árie Alžběty z Verdiho Dona Carlose a árie Micaely z Bizetovy Carmen. Také na nich si můžeme ověřit, jak lehce stoupal její soprán až k nejvyšším tónům, jak široce vyklenutá byla její kantiléna a s jakou procítěností podávala každé zpívané slovo.

RADIOSERVIS CRO451-2
Libuše Domanínská – Operatic Recital
Antonín Dvořák: Rusalka (árie Rusalky z 1. dějství), Bedřich Smetana: Dalibor (úvodní scéna Jitky a sboru), Prodaná nevěsta (árie Mařenky), Libuše (árie Krasavy), Hubička (duet Vendulky a Lukáše), Leoš Janáček: Její pastorkyňa (scéna Jenůfy z 2. dějství), Káťa Kabanová (scéna Káti a Varvary), Giuseppe Verdi: Don Carlos (árie Alžběty), Georges Bizet: Carmen (árie Micaely), Richard Strauss: Salome (závěrečná scéna Salome)
Spoluúčinkují Beno Blachut, Marie Steinerová a Cecílie Strádalová, Symfonický orchestr Československého rozhlasu v Praze, Pražský rozhlasový orchestr a Symfonický orchestr brněnského rozhlasu řídí Břetislav Bakala, František Dyk, Josef Hrnčíř a Alois Klíma, Pěvecký sbor Československého rozhlasu v Praze, sbormistr Vladivoj Janovský.
Archivní nahrávky Československého rozhlasu v Praze a v Brně z let 1953 až 1966. Vydáno ve spolupráci se Společností Beno Blachuta, produkce a edice 2009 Vít Roubíček. Celkový čas 75:00
Zdroj Hudební rozhledy 09/2009 - Jaroslav Someš