Scéna.cz 

Sylvie Bodorová a Štefan Margita

Není to poprvé, co se hudební skladatelka Sylvie Bodorová a tenorista Štefan Margita sešli na novém projektu. Není to poprvé, co do spolupráce zapojili Orchestr Quattro. Přizvali k němu několik špičkových sólistů a výsledkem je nahrávka, jejíž poslech nemůže snad nikoho nechat chladným. Písňová suita nazvaná JA RA LAJ úspěšně kráčí ve stopách dlouhé řady skladatelů, čerpajících inspiraci z bohatých zdrojů evropského folkloru. Sylvie Bodorová spolu se Štefanem Margitou se tentokrát obrátila ke slovenské, srbské, černohorské a romské lidové poezii. Vybrali z ní 27 písní, jež skladatelka s mimořádnou invencí zpracovala. Její přístup má formálně široký rozsah – někdy je originál pouze podložen zajímavým instrumentálním doprovodem, jindy jde téměř o volnou variaci na původní melodii a text. Řazení jednotlivých čísel sice respektuje oblasti zdrojů (prolog tvoří slovenský popěvek, následuje skupina písní z Balkánu, pak ze Slovenska a nakonec romských), ale uvnitř jednotlivých bloků jsou účinně využívány náladové i temporytmické proměny. Suita jako celek však působí naprosto kompaktně.

Ve vývoji našeho pěveckého umění lze zaznamenat období, kdy interpretace písňové tvorby prožívala léta tučná, a naopak léta hubená. Také v současnosti rozhodně nelze hovořit o „přílivové vlně“. Tím cennější je soustavná pozornost, kterou přesto někteří naší přední pěvci přednesu písní věnují. Štefan Margita do této skupiny patří a písně jsou už dnes neodmyslitelnou součástí jeho koncertního repertoáru. Bezpečně ovládá umění vykreslit na malé ploše dějovou epizodu, drobný příběh, obrázek, stejně jako vyjádřit cit nebo vášeň. Suita JA RA LAJ je toho jen dalším důkazem. Tím přesvědčivějším, že řadu vybraných písní má jako rodilý Slovák tzv. „v krvi“, což je na podání věru znát! Až na několik čísel, jejichž charakter si vynutil koncertnější kultivovanost přednesu (Vrbo, vrbinečko, Mať moja), zní jeho zpěv s živelnou volností. Samozřejmě, že si vychutnává proměnlivost nálad jednotlivých písní, ba někdy se zdá, jako by se s těmi kontrasty měnila i barva Margitova tenoru.
Hudební zpracování Sylvie Bodorové je jedním slovem znamenité. Nápadité, barvité a velmi působivé. Kromě tradičního doprovodu využívá dialogu sólového nástroje a hlasu, pouze rytmického podkresu (např. Keď ja pojdem k dievčaťu, Bešla e čhaj pre bareste), často pracuje se zvukomalebností (např. Váha skřípá, Džal paňi) a ojediněle zapojuje i výkřiky hráčů a tleskání (např. Amari sal amari). Některé romské písně mají před zpěvem také stylově odpovídající úvodní „vyhrávku“. Písně s epickým obsahem dokáže skladatelka účinně vyhrotit v malá dramata (např. Ty děvo, ty děvojko). Je zajímavé, že u balkánských textů pracuje s překladem, zatímco romské písně ponechává v originálním znění.
V instrumentálním doprovodu hrají povětšinou významnou roli sólové nástroje. Jejich obsazení je vpravdě vynikající – viola Jitka Hosprová, harfa Kateřina Englichová (ani s nimi Margita nespolupracuje poprvé), housle (které se významně uplatňují především v romských písních) Martina Bačová, bicí (jež mají v celé suitě velmi podstatnou úlohu) Markéta Mazourová a Orchestr Quattro. Účast všech je při poslechu nahrávky k nepřehlédnutí. Kdybych však měl někoho uvést na prvém místě, byl by to – jmenované dámy prominou – klarinetista Irvin Venyš. Mladý finalista loňské soutěže Pražského jara je po hudební stránce dominantní osobností nahrávky. Netvoří pouhý doprovod výkonu Štefana Margity, je jeho spoluhráčem, protihráčem, partnerem. Zvuk jeho nástroje jako by čaroval. Samozřejmě, že je to dáno také pozicí, kterou skladatelka v partituře klarinetu přisoudila. Irvin Venyš však této příležitosti využil vrchovatě. Celkově je nutno konstatovat, že suita JA RA LAJ je tedy projekt mimořádně zdařilý. Pro její koncertní uvádění počítá autorka také s možností tanečního ztvárnění.

ARCODIVA UP 01 10-2 131
Sylvie Bodorová: JA RA LAJ – Suita na lidové motivy a texty – 27 slovenských, balkánských a romských písní; Štefan Margita – zpěv, Martina Bačová – housle, Jitka Hosprová – viola, Irvin Venyš – klarinet, Kateřina Englichová – harfa, Markéta Mazourová – bicí, Quattro Orchestra, Pavla Franců – housle, Karel Chudý – violoncello, Marek Štilec – dirigent.
Nahráno 11. – 22. 2. 2009 v Lichtenštejnském paláci v Praze, hudební režie Otomar Kvěch, zvuková režie Václav Roubal a Karel Soukeník. Celkový čas 55:15
Zdroj Hudební rozhledy 08/ 2009 - Jaroslav Someš