Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Jitka Charvátová (Skyline ): Miluji, tu neustálou honičku.

autor: Z webu

Hudbu, složenou ze stylových propletenců, dělá dnes kdekdo a většinou se v ní utopí. Pokud se ovšem nejmenuje Skyline. Tato kapela se rozhodně nevejde do žádné přesně definované škatulky. Většina skladeb je postavena na rozbitém rytmu junglu, od něhož si propůjčují také typickou syrovost. Zatímco jednu nohu nechávají v undergroundu, tou druhou míří k všeobecně stravitelnějšímu popovějšímu zvuku hodně inspirovanému v trancu. Jejich hudba s palebnou silou tanku a příchutí ekrazitu, nutila posluchače k tancování a společnému skákání. Nejen o životě a muzice jsme si povídali se zpěvačkou skupiny Jitkou Charvátovou.

Můžeš nám říci, jak jsi se dostala k tomuto stylu muziky a vlastně i k této kapele?
Má cesta byla docela jednoduchá? Hrála a zpívala jsem nejdříve v kapela Fiction.Pak jsem v jednom baru v Praze potkala kamaráda Matěje Ruperta, který zpívá ve skupině Monkey Business a ten se zmínil, že právě kapela Skyline hledá zpěvačku. Tak jsem to zkusila. Po prvotním oťukávání jsme si nakonec plácli a já zůstala ve Skyline doposud a moc mě to baví. Mám ráda jak tuto hudbu, tak i tu energii, kterou vyzařuje.

Pokud mám dobré informace, na jaře letošního roku by mělo Skyline vydat další album. V jakém duchu se ponese. Bude podobné tomu poslednímu cédečku Virgianplatonicpanic?
Ač nerada, budu tě muset zklamat a tím pádem i naše fanoušky a příznivce, sice jsme plánovali, že na jaře skutečně album vydáme, ale nestihneme to. Proto světlo světa spatří zřejmě až na podzim tohoto roku. Co se týče obsahu, zůstáváme u stejného pojetí a stylu. Zde změna nebude, myslím si, že by to nebylo ani dobré. Co však chceme na album dostat, tak mnohem více energie. Tu barevnost a sílu hudby, která se dá podchytit snad jen na živém koncertu. Díky novým prvkům se nám snad tento cíl podaří uskutečnit a nadcházející album bude o několik tříd živější a plné energie.

Skyline se zapsala do podvědomí veřejnosti nejen jako temperamentní formace s divokou taneční muzikou, ale také jako skupina, která prošla několikrát po sobě personální obměnou. Stálo to za to?
To je pravda, o Skyline se v této souvislosti říkalo, že je to takový průtokáč muzikantů. Vždyť během relativně krátké doby se zde vystřídalo více jak dvě desítky hudebníků. Tato podoba je, doufám, na delší dobu neměnná. Zda to mělo smysl, to ať posoudí posluchači.

Kolik koncertů ročně absolvujete?
To není tak jednoduché spočítat, nejvíce hrajeme po klubech a po letních festivalech. Dá se říci, že v průměru tak 60 koncertů za rok. Což se dá v pohodě zvládnout.

To je docela dost. Pokud si vzpomínám, hráli jste i v Londýně. Jaká tam byla atmosféra?
Musím říci, že byla výborná, ale nedá se to srovnat s výbušnou a neuvěřitelnou atmosférou, jakou nám připravili posluchači třeba na Slovensku a nebo v Polsku. Tam lidé opravdu žijí muzikou.

Jak ty osobně zvládáš ten veškerý shon kolem kapely, ty koncerty, cesty, zkoušky a pozdní návraty domů. Máš vůbec čas na svůj soukromý život?
Já to miluji, tu neustálou honičku, vypětí, koncerty, zpěv i to skákání na pódiu. Je to droga, adrenalin, je to koření života. Zbožňuji i ty cesty, světla reflektorů, efekty a spontánní hukot publika. Když se však vrátím domů, do svého bytu, vše toto nechám za dveřmi a mám ráda klid a pohodičku nejen pro svůj soukromý život, ale i pro komponování. Je to takový oheň a voda. Ale funguje to. Zatím.

I v soukromém partnerském životě?
I tam je to něco podobného, jak říkám někdy oheň, někdy voda.

Jsi žrout života. Umíš žít na plno?
Tak nevím, jestli jsem skutečně žrout života, snad ano. Vždy se snažím žít jak nejlépe umím a těšit se vždy na další den. Pravdou je, že jsem jednak velký snílek, jednak mám ráda klid domova, věřím ve velkou lásku a také se nehoním za malichernostmi jako je moc, kariéra, hromady peněz, sláva a pod. To je všechno pomíjivé. Raději se snažím plně vychutnat krásné okamžiky života. V tom asi budu ten žrout, ale jinak ne. Nevyhledávám divoké mejdany a večírky, nemám ráda nabubřelé a zlé lidi a pod.

Říkala jsi, že věříš v lásku. Dokázala bys změnit svůj současný život kvůli někomu jinému?
Nyní řeknu, že třeba ano, a pak bych k tomu jen těžko hledala sílu a odvahu, protože muziku k životu potřebuji. Zpěvem a hudbou mohu vyjádřit své pocity a emoce lépe než slovy. Vím, že bych chtěla rodinu, mít děti, hodného muže a klid. Byla bych tou maminkou a ženou, která se pečlivě a s láskou věnuje rodině. Zda to není jen sen a zda si to jen nenalhávám, tak to fakt nevím.Kde však takového muže potkat, to také nevím.

19.2.2007 02:02:49 Redakce | rubrika - Rozhovory

TIP!