Scéna.cz 

Erotická kytara Vicente Amiga se představila v Praze

Flamenková hudba je prý nejsvůdnější na světě. Spisovatel a režisér Jean Cocteau prý o flamencu řekl: „Je to plamen, který musí zemřít, aby se znovu zrodil.“
Jeden ze tří nejslavnějších světových flamenkových hráčů na kytaru – Španěl Vicente Amigo - se představil spolu se svou skupinou na letošním ročníku pražského festivalu Kytara napříč žánry. Zakladatel festivalu Stanislav Barek, sám aktivní muzikant, říká: „Pro kytaru je flamenco typické, a proto jsme toužili uvést u nás ty nejslavnější umělce tohoto žánru. Poprvé se to podařilo v roce 2000 s muzikantem a výborným zpěvákem Rafaelem Merengem de Cordoba, který přijel se svou dcerou, tanečnicí. Nejslavnější v tomto oboru je Paco de Lucia, ale ten už u nás hrál při jiných příležitostech. A my bychom chtěli uvádět muzikanty, kteří u nás ještě nebyli. Tak jsme loni oslovili Tomatitta a letos jsme se dostali až k Vicente Amigovi, který patří do trojice nejžádanějších flamenkových kytaristů světa a zvou ho ke spolupráci takové hvězdy jako David Bowie, Bob Dylan či Sting.“

Španěl, který nahrál několik alb flamenkové hudby a sbírá úspěchy na koncertech po celém světě, vystoupil 27. listopadu 2005 ve Smetanově síni Obecního domu. Vicente Amigo (38), rodák ze Sevilly, o své hudbě říká: „Uvědomil jsem si, že hrát na kytaru sice může každé malé dítě, ale hrát flamenco vyžaduje dospělost, zralost. Flamencová hra na kytaru je působivá a výmluvná. Je to prožitek a já jsem si vědom toho, že bez každodenního cvičení se dobrým kytaristou nikdy nestanu...“
Koncert v Obecním domě byl svědectvím o tom, že tento muzikant měl nejen dostatečnou sílu a trpělivost ke cvičení, ale i dar, bez něhož by to nešlo. Jeho kytara zní jako hudba duše. Najednou tu nejde o techniku. Tóny, které znějí z pódia, vám prostě pronikají pod kůži, a otvírají skrytá dvířka v srdci. Nejlépe se poslouchá se zavřenýma očima. Jímavé, provokativní, nervní zvuky kytary... a pak se přidávají další z hudebníků – bubínky, bicí, kytara, a poté také chraplavý hlas. Komponované skladby, improvizace na místě. Flamenco nemůže hrát nikdo jiní než Španělé – nebo snad může, ale nebude znít nikdy tak autenticky. Prostě ojedinělý zážitek.