Scéna.cz 

Pokrevní bratři v Paláci Blaník

Rockový muzikál Willyho Russella z roku 1983 Pokrevní bratři se dostal do Prahy po jednadvaceti letech. Před tím byl na českých jevištích uváděn v Pardubicích, Plzni a Uherském Hradišti. Pražská produkce tento muzikál uvádí v bývalém kině Blaník. Příběh odtržených dvojčat podtržený silným sociálním kontextem, osudem a spravedlností zaručil úspěch od prvého uvedení. K tomu neotřelá sóla a můžeme hovořit o kvalitním skutečném muzikálu – mýdlové opeře.
Pražská produkce vsadila nejen na kvalitní sólisty, ale i doprovodný orchestr. Režisér Antonín Procházka nezapřel hereckou zkušenost a dokázal vést zpěváky ke kvalitním výkonům. Děj se odehrává v jednoduché výpravě Karla Glogra za sporého použití filmových dotáček a projekce. Muzikálu prospívá precizní osvětlení.

Režisérova koncepce nás neudolává povrchností. Procházkův výklad směřuje k otázkám viny a zodpovědnosti. Můžeme se zamyslet i nad otázkami osudu, pověrčivosti, předpojatosti mezi lidmi. Skloňována je také otázka čestnosti, zrady, lásky a vůle žít. Nejdůležitějším tématem je osud dvou oddělených bratrů Mickeyiho a Eddieho (Martin Sobotka a Jan Urban).
Jejich matka paní Johnstonová (Daniela Šinkorová) je postavena před životní situaci, zda porodit obě dvojčata a v zápětí o ně přijít (údajně jí měla být odebrána sociálkou) nebo …
Pod přísahou na bibli přistoupí na podmínky paní Lyonsové (Petra Jungmanová). Následující děj vypráví složité životní osudy a křižovatky, kdy toto oddělení dvojčat se nedaří naplnit – naopak oba bratři se setkají při hře a spojí se indiánským způsobem – v pokrevní bratry.

Celé inscenaci dominují skvělé sólové výkony. Paní Johnstonová v podání Daniely Šinkorové má všechno, co patří k dramatické postavě. Šinkorová dokáže na jeviště za plného pěveckého výkonu předvést radost, úzkost, lásku i bezstarostnost. Za přívlastek muzikálová hvězda se nemusí skutečně stydět. Protihráčkou jí byla zejména Petra Jungmannová. Zpočátku, kdy byla „šťastnou“ paní podnikatelovou, jen toužící po dítěti, byla v postavě nepřesvědčivá. Více jí seděla poloha, kdy byla již skutečně zasažena osudem – dolehly na ní výčitky svědomí, začala být sama pověrčivá.
Pokud jde o titulní hrdiny muzikálu, oba bratry, ukázalo se, že ztvárnit figury ve velkém věkovém rozpětí – od pěti do třiceti let – je skutečně velký oříšek. A tak, především dětská interpretace hrdinů poněkud skřípe. Větší prostor dostávají bratři v dospělém věku. Režie vychází z hereckého naturelu obou představitelů. Martinu Sobotkovi sedí postava prostého Mickeyho, dokáže mu vtisknout prostotu, nerozhodnost, ale i otevřené srdce a věrnost. V uhlazenosti, zdvořilém vystupování, ale hlavně ve vlastním názoru přesvědčuje Jan Urban coby Eddie. Důležitou postavou pro dvojici bratrů je Linda – Michaela Kluková. Být děvčetem v kamarádství dvou kluků je výborné v dětském období, ale když nastoupí puberta a láska, která musí těkat… pak se těžko rozhoduje.

Ono těkání je vůbec pro tento kus charakteristické - prochází celým muzikálem. Divák tu fandí tomu, tu onomu. Omlouvá rozhodnutí jednoho, zavrhuje rozhodnutí druhého. O přidávání závaží se v celém muzikálu stará vypravěč (Pavel Soukup), ten dokáže důkladně „manipulovat“ s city diváků. Právě v těchto ohledech patří muzikál Pokrevní bratři k těm zdařilejším. Nebo jsou osudy na jevišti až příliš dramaticky až neuvěřitelně vypjaté… Jedna rada nakonec: Nové boty nikdy nedávejte na stůl. Raději se běžte podívat na muzikál Pokrevní bratři.

Libreto a hudba Willy Russell; překlad a české texty Adam Novák; režie Antonín Procházka; hudební nastudování a vedení orchestru Petr Vondráček; choreografie James Webb; výprava Karel Glogr; zvuk a světla Jan Duben.
Osoby a obsazení: Vypravěč (Pavel Soukup); Paní Johnstonová (Daniela Šinkorová); Mickey (Martin Sobotka); Eddie (Jan Urban); Sammy (Petr Vondráček); Linda (Michaela Kuklová); Paní Lyonsová (Petra Jungmanová) a Pan Lyons (Marcel Švidrman).
Premiéra Divadlo Blaník 15. října 2004. Psáno z reprízy 15. dubna 2005.