zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Jakub Lejsek: Zvučit koncerty Heleny Vondráčkové je pro mě srdcová záležitost…

Jakub Lejsek

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Při tiskové konferenci s Helenou Vondráčkovou v Tančícím domě jsme si všimli nenápadného vysokého mladíka, který v ústraní pomocí tabletu obstarával ozvučení prostoru. Nedalo nám to a po skončení akce jsme oslovili zvukaře Jakuba Lejska, který za loňský rok ozvučoval nejen O2 Arénu a vánoční Lucernu, ale i letní amfiteátr v Houšťce a mnoho dalších koncertů a firemních večírků, kde zpěvačka vystupovala. Zajímala nás nejen jeho cesta ke zvukařině, ale také jsme se zeptali, zda se při některých rytmických a populárních skladbách Heleny Vondráčkové může „odvázat“ podobně jako posluchači v sále. Došlo i na mnoho technických dotazů jako je zvukový design, rovněž jsme se dozvěděli, co to je In-Ear… Vezměme to ale popořádku.

  • Zvukař má to privilegium, že jako první slyší koncert v té nejkvalitnější podobě. A spolu s osvětlovačem je většinou ve středu dění. Můžete přiblížit, jaká byla Vaše cesta ke zvukařině?
    V podstatě nebyla složitá, byl to můj koníček. Jako většina zvukařů jsem začínal jako muzikant, hrál jsem na bicí a kytaru. Pro zvukaře je aktivní hraní na hudební nástroj velkou školou, protože si oposlouchá velmi zblízka všechny nástroje. Zjistí tak, odkud zvuk daný nástroj vydává, odhalí tajemství, jak každý nástroj zní, ať už jde o dřevěné, dechové nástroje, smyčce, bicí atd. Prošel jsem si vším tzv. od píky. Od tahání beden, až po zapojování kabelů a následné zvučení. Jako muzikant jsem se připletl k zvukaři, který nám tehdy pomáhal, a potom to šlo samo. A za léta praxe jsem se dopracoval až do těchto výšin.
  • Máte nějaké hudební vzdělání?
    Vystudoval jsem všeobecné gymnázium, na konzervatoř ani jinou odbornou školu nedošlo. Ale nejvíc vám stejně dá praxe. Díky škole od jiného zvukaře jsem se postupně osamostatnil, nakupoval jsem aparaturu, až jsem se díky spolupráci s dalšími lidmi z oboru dostal ke koncertní činnosti Heleny Vondráčkové a její doprovodné kapele, která hraje ve standardní sestavě.
  • Spolupracujete s jedním interpretem, tomu se asi říká zvukařské štěstí…
    I tak se to dá říct. Podílím se na všech Heleniných vystoupeních, ať už s kapelou nebo bez ní. Mám za sebou O2 Arénu, ale i half playbacková vystoupení na půl hodiny. Například loni jsme jeli koncertní šňůru Helena DNES.
  • To pro vás znamená ozvučení různých prostor…
    Za ty roky máme zvuk perfektně propracovaný. Průběžně s Helenou konzultujeme, jak by věci měly po zvukové stránce fungovat. Komunikace mezi námi je velice střídmá a rychlá. Stačí, když se na sebe podíváme, ukážeme si gesto a rozumíme si. Každý interpret tohoto formátu musí mít kolem sebe tým profesionálů, ať už je to vizážista, řidič, garderoba, a samozřejmě i zvukař.
  • Zmínil jste koncertní šňůru. Máte zkušenost z letních amfiteátrů, stadionů, hal, až po Lucernu… Když se historicky podívám na práci zvukaře, tak v 80. letech jsme po koncertu Katapult tři dny neslyšeli. Top pro nás byli Pink Floyd na Strahově. Ten zvuk byl čistější než studiový záznam na CD. Můžete přiblížit, v čem spočívá zvukařská alchymie?
    Vývoj celého ozvučovacího systému, a vůbec celé branže, jde dopředu. Za posledních deset let je tu ještě větší a rychlejší rozmach. Přešlo se z analogových mixážních pultů na digitální. To nabízí neskutečně možností v řešení zvuků v daném prostoru.
    Při nazvučení jednotlivých prostor vycházím ze základního konceptu, aby posluchač měl na koncertě zvuk podobný, jako když si doma pustí desku. Přesněji, aby měl zážitek živého koncertu, ale prostě s kvalitním zvukem. To je pro mě stěžejní cíl. Když například máme písničku z 80. let, snažím se to udělat tak, aby i naživo s doprovodnou kapelou měla zvuk osmdesátek. To ovšem má svá určitá omezení dané zmíněným prostorem, aranží skladby, nástrojovým složením, ale parodoxně i používáním lepších a kvalitnějších mikrofonů, než byly ty před třiceti lety.
    Snažíme se to udělat tak, aby to ve výsledku bylo pěkné. V popové muzice, kterou Helena Vondráčková zpívá, je to tak, že určité nástroje například bicí nebo baskytara, musí znít jinak než je moderní sound, na který jsou posluchači zvyklí v současnosti.
  • Zmínil jste moderní techniku. Ta zasáhla i odposlechy, už to nejsou mohutné reprobedny umístěné před zpěvačkou a kapelou v popředí?
    (smích). In-Ear (bezdrátový odposlech pro zpěváka do ucha – pozn. red.) je věc, která nám velmi pomáhá. Helence se lépe zpívá, nejsme tak moc omezení cizí technikou. Když přijedeme na koncert do neznámého prostoru a není čas na zvukovou zkoušku, protože je třeba vystoupení součástí jiného programu (např. festival, ples, apod.), kdy jde jeden interpret za druhým, tak my už s Helenou víme, že díky odposlechu, který má v uchu, tam má vždycky namíchaný svůj zpěv a to, co potřebuje. Servis je pro ni mnohem jednodušší. Ani první skladba není nijak degradovaná tím, že bychom tzv. za pochodu ladili. Skutečně jsem rád, že mohu s Helenou spolupracovat, protože pro mě je to TOP, kam se dá ve zvukařské sféře dostat.
  • Helena Vondráčková v rámci svého vystoupení hraje nejen na bicí, ale i stepuje. Představuje step a tanec vůbec pro zvukaře nějaké nástrahy?
    Ozvučit step je skutečně náročné, protože každý prostor je akusticky jiný. I specifický povrch pro step je zvukově problematický. Nicméně umíme si poradit s ledasčím a ozvučíme i step. Součástí stávající koncertní šňůry je stepařské vystoupení Tomáše Slavíčka. Pro diváka to představuje parádní choreografii a pro zvukaře zase zvuk stepu. Platí tady pravidlo, že čím více mikrofonů, tím lépe pro zvukový výstup. Choreografie je poměrně pestrá, i co do počtu tanečnic, i do šíře záběru. Musíme zvukově obsáhnout jejich prostor daný výsečí. V amfiteátru nedochází k odrazu zvuku od bočních stěn ani od stropu, tam je to náročné. Co se nedostane do mikrofonů, to tam skutečně není.
  • Vystoupení Heleny Vondráčkové je skvělá show. Většina diváků se postupně nechává strhnout melodií a začne tančit jako v případě hitu Sladké mámení. Můžete se i Vy nechat strhnout?
    Mohu, a někdy to i udělám. Ale pořád mám zodpovědnost za zvuk. Zmínil jste Sladké mámení, ale podobně je to u skladby Dlouhá noc, Červená řeka, Přejdi Jordán ad. To většinou začnou v auditoriu tancovat, ječet, přidávají se ke zpěvu. Atmosféra je mnohdy vážně úžasná, ale já mám pořád odpovědnost za zvuk a tak ho musím hlídat i přes to, že písně Heleny lákají k tomu si za pultem i zatančit :)
  • Ke zvukaři neodmyslitelně patří zvukařský pult. V podstatě je to Váš hudební nástroj. Vozíte si svůj vlastní pult?
    Spousta kapel k tomu přistoupila. My jsme toto řešení přijali z části, protože když jedeme bez kapely Charlie Band, a Helena zpívá na half playback, vozíme svůj pult. Helena používá výhradně svůj mikrofon a zmíněný bezdrátový odposlech. Díky tomu nejsme na nikom závislí. Přijedeme, ve vteřině vše zapojíme a Helena může vystupovat. Pokud se jedná o koncert s živou kapelou, nevozíme svůj pult, protože pokaždé přijedeme do jiného místa a nemáme čas to takto komplexně řešit. Pořadatelům zašleme předem naše požadavky, takže po příjezdu pouze dochází na nezbytné korekce. Vše řeší technický rider. Dnes v době digitálních pultů mám většinu nastavení kapely i Heleny uložené, je to jakási šablona pro několik různých digitálních „skříněk“. Díky tomuto základu jsem vždy pohotově připravený.
  • V případě zvuku se dnes hovoří o sound designerovi. Zmínil jste, že se snažíte přiblížit CD nahrávkám. Hledáte své cesty nebo tam sázíte nějaké šablony, které příslušný SW nabízí?
    Možná to není úplně správná interpretace. Přiblížit se stoprocentní kvalitě CD, to nikdy nejde. Koncert by se musel konat v nahrávacím studiu. Snažíme se podobnému zvuku přiblížit, a doprovodná kapela Charlie Band se tomu věrohodně přibližuje. Sound design v dnešním pojetí je o tom, aby jakákoliv aparatura hrála kvalitně kdekoliv. Musí být dobře umístěná, správně nastavená, aby každý posluchač v sále dobře slyšel. V některých prostorách to jde dobře, jinde hůře. Můžeme mluvit o O2 Aréně, Forum Karlín, Lucerně, to jsou všechno hudební stánky v Praze, kde to lze udělat nějakým způsobem, lépe i hůře.
    A pokud jde o názvosloví, dnes se striktně rozlišuje sound designer, tedy člověk, který navrhne jak a kde bude zvukový systém stát nebo viset, pak ho nastaví a odladí a potom sound inženýr, to je zvukař za pultem, který vyloženě míchá konkrétní koncert.
  • Koukám, že už to máte v tabletu, a ten držíte jen tak v ruce…
    Přesně tak, dnes už to je hodně jednoduché. Tady je to jen o dvou mikrofonech (jsme na tiskovém setkání s Helenou Vondráčkovou). Dá se s tím ozvučit i celá kapela, ale není to tak komfortní, nic nenahradí mixážní pult pod rukou, na to už tablet mnohdy nestačí.
  • Dokážete si odpočinout při poslechu CD Heleny Vondráčkové?
    Jednoznačně. Beru to jako studijní materiál…
  • To už toho nemáte dost?
    Ne, v žádném případě. Třeba poslední desku Dávno vím svý poslouchám pořád dokola. Když si ji poslechnu znovu, vždy najdu něco nového. Další kytary, slyším tam další piano. Je to pro mě objevné. Všechny desky Heleny poslouchám stále dokola, protože tam objevuji věci, které chci dostat na koncert.
  • Co například?
    Různé efekty na zpěv. Pestrost zvuků u bicích… Tomu všemu se dá v rámci zvukařiny pomoci. Na každé desce si objevuji něco nového. Neunaví mě to, Helenu si vždy poslechnu rád.
    A platí, že zvučit koncerty takovéto pěvecké stálice jako je Helena Vondráčková je pro mě skutečně srdcová záležitost. Vždy to má nějaké své kouzlo a přínos.
  • 14.1.2019 00:01:05 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

    Časopis 12 - rubriky

    Archiv čísel

    reklama

    Asociace profesionálních divadel České republiky

    Časopis 12 - sekce

    DIVADLO

    Gogolova Ženitba se vrací do NdB

    Z plakátu k inscenaci Ženitba (NdB)

    Úředník ve vysoké funkci Ivan Podkolesin ve zralém věku po zralé úvaze pomyslí na manželský stav. Ale nebýt je celý článek

    další články...

    LITERATURA/UMĚNÍ

    Kamila Ženatá: Všechno jako na počátku světa

    Kamila Ženatá

    Kamila Ženatá se více než třicet let věnuje umělecké tvorbě a zároveň psychoterapii. Je malířkou, multimediáln celý článek

    další články...