zvláštní poděkování
Volný.cz

Karel Vágner o lásce i nenávisti

MV knihy / Kniha Zagorka

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Nová kniha Zagorka o Haně Zagorové se nevyhýbá ani největší nenávisti českého showbyznysu mezi Zagorové dlouholetým kapelníkem, muzikantem Karlem Vágnerem a zpěvačkou Evou Pilarovou z jejíž kapely Vágner odešel do kapely Hany Zagorové. Bulvárně zajímavý je i fakt, že s oběma zpěvačkami prožil Vágner i milostný románek. Co k této pikantní historii říká v knize Miroslava Graclíka a Václava Nekvapila hlavní aktér Karel Vágner? Jak vzpomíná na Evu Pilarovou a kdy přesně přeskočila jiskra mezi ním a Hanou Zagorovou? A jak na tu dobu vzpomíná Hana Zagorová?

Karel Vágner v knize Zagorka:

  • Karle 19. února 1973 jsi jako vedoucí skupiny Evy Pilarové mohl zemřít při leteckém neštěstí na ruzyňském letišti…
    Ze skupiny Evy Pilarové jsem odešel krátce předtím. Hanka mě přemlouvala, abych šel do její kapely a já k ní nakonec i s pianistou Víťou Hádlem odešel. Eva Pilarová se skupinou odletěla na Kubu a když se potom vraceli, tak Eva s Vlaďkou Prachařovou a technikem Honzou Zvěřinou zůstali na Kubě o týden déle, ale letadlo s její kapelou spadlo při přistávání v Praze na letišti v Ruzyni. Tím, že mě Hanka přemluvila, abych šel k ní, mi vlastně zachránila život.
  • Jak jsi se vůbec dostal do kapely Evy Pilarové?
    Rok jsem hrál v Západním Berlíně a Böblingenu v Německu v americkém muzikálu Hair. Když jsem se v roce 1971 vrátil do Prahy, jelikož Pragokoncert svolával muzikanty, aby zkontroloval, kdo zůstal venku a kdo ne, měl jsem v kapse dvě smlouvy do orchestrů Jamese Lasta nebo Maxe Gregera. Odevzdal jsem je na Pragokoncertu a byl přesvědčený, že mě ven už nepustí. Agent v Německu totiž chtěl, abych tam zůstal, což se mi nechtělo. Na ulici jsem potkal Pepíka Vobrubu, který mi řekl, že se vsadil, že vrátí Zlatého slavíka Evě Pilarové a právě pro ni dává dohromady kapelu, která bude zároveň rytmikou Orchestru Československého rozhlasu. Když mi řekl, že v kapele bude i můj nejlepší kamarád Jirka Lahoda, souhlasil jsem, že do ní nastoupím. Přišel jsem domů a měl jsem tam oznámení z Pragokoncertu, že můžu odjet ven. Byla to moje životní křižovatka, ale nelituji, že jsem se rozhodl zůstat doma. Prožil jsem tu krásný muzikantský život. Taky jsem tu měl nemocnou maminku, kterou bych neopustil. Začal jsem hrát v TOČRu a Vobruba nakonec sázku vyhrál a Eva Zlatého slavíka opravdu dostala. Jezdili jsme s ní, s jejím manželem Mirkem Mayerem a s její kapelou, ale i s TOČRem po zájezdech. Vobruba tenkrát řekl, že už nemá čas jezdit. Pak nějakou dobu kapele šéfoval trombonista Ladislav Pikart, který ale měl velké závazky k TOČRu a proto jsem potom dělal kapelníka já. Byla to vlastně moje první kapela. Na sólovou kytaru hrál Jirka Lahoda, doprovodnou kytaru Ota Jahn, piano Jarda Uhlíř, bicí Vláďa Janiš, který potom odešel ke Gottovi. Já hrál na baskytaru a po čase jsme přibrali Víťu Hádla, který hrál na klávesy namísto Jardy Uhlíře.
  • Kdy váš pracovní vztah přerostl v milenecký, když Eva Pilarová byla v té době vdaná za Jaromíra Mayera?
    Když jsem byl v kapele, zrovna se s ním rozváděla. Víc k tomu ale nechci říkat. Eva o mně nikdy neřekla špatné slovo, protože jsem jí nikdy neublížil, naopak jsme si navzájem hodně pomohli. Ona se teď k tomu ale staví tak, že se tváří, že mě jako moc nezná, ale je to naše záležitost a nechci to rozebírat. Zkrátka období, když jsem s Evou dělal, bylo moc pěkné, ale nechci se o tom více bavit.
  • Čím to, že tolik kapelníků a muzikantů začne chodit se zpěvačkou, kterou doprovází?
    To je jednoduchý. Jsou pořád spolu. Něco jako když je sekretářka neustále s vedoucím firmy. Jsem vděčný za to, že jsem mohl hrát s Evou Pilarovou, byla to obrovská zkušenost.
  • Co se stalo, že jste se s Evou Pilarovou rozešli?
    Ty si nedáš pokoj! (smích) Odmítli jsme letět s Víťou Hádlem na Kubu, jelikož jsme už byli domluveni s Hankou Zagorovou, že nastoupíme do její kapely a odletíme s ní na turné do Vilniusu. Tam jsme se dozvěděli o tom tragickém maléru. Seděli jsme s kapelou na pokoji, dali si panáka a povídali jsme si. Najednou se otevřely dveře a v nich stál Víťa. Byl úplně bílý jako křída. Svezl se po dveřích na zem a říká: ,Kluci jsou mrtví.ʻ ,Jací kluci, prosím tě?ʻ zeptal jsem se ho. ,Naše stará kapela spadla s letadlem,ʻ odpověděl mi. Když si vezmeš, že jsme z té kapely odešli těsně před jejím odletem na Kubu, srazilo nás to na kolena. Člověk najednou potřebuje, aby ho někdo chytil za ruku, protože je psychicky na dně. No a mě chytila za ruku Hanka. Takto jsem s ní začal chodit. A to jsem si přitom po odchodu z kapely Evy Pilarové řekl, že se zpěvačkou už nikdy chodit nebudu.
  • Nesla Eva Pilarová rozchod s tebou těžce?
    To by ses musel zeptat Evy. Pokud vím, chodila v té době s bubeníkem Vencou a potom s kytaristou Zdeňkem Juračkou.
  • Když jsi vedl její kapelu, byla na vrcholu, po tvém odchodu její popularita začala upadat a naopak začala stoupat popularita Hany Zagorové, jejíž staronové kapele jsi šéfoval… Myslíš, že i to je důvod, proč se o tobě Eva Pilarová dodnes vyjadřuje tak, že tě vůbec nezná?
    Byla by chyba, kdyby si Eva myslela, že jsem někdy něco proti ní dělal. To bych dokonce porušil své zásady. V životě jsem proti Evě neřekl ani slovo. A Hanka Zagorová mi dokonce několikrát řekla, abych Evě pomohl. Takovou možnost mi ovšem Eva nikdy nedala.
  • Nezkoušel jsi si to s ní někdy vyříkat a normalizovat váš vztah?
    Ne, ona celá léta dělá, jakože mě nevidí. Dokážu spoustu věcí v životě odhadnout, ale u ní opravdu netuším, proč k tomu došlo. Nikdy jsem jí neublížil. Alespoň jsem tedy nechtěl...
  • Jak na spolupráci s Evou Pilarovou vzpomínáš?
    V dobrém. Jak jsem už řekl, ona pomohla mě, já zase pomohl jí. Naše spolupráce byla výborná, jezdili jsme ven, získala zpět Zlatého slavíka… Pokud s někým spolupracuji, jsem mu absolutně věrný a dělám pro něj maximum. Spoustu věcí tenkrát vymyslel geniální Josef Vobruba a já byl ten, kdo to všechno jako kapelník pomáhal zrealizoval.
  • Vzpomeneš si, kdy jsi poprvé uviděl Hanu Zagorovou?
    Když přišla do Prahy, přivedl ji její tehdejší partner Pepík Mára, který dělal klub Olympic. Měli jsme s kluky kapelu, jeli hrát na pivní slavnosti do Plzně a Mára řekl, že s námi pojede nějaká holka z Ostravy. Přišla před rádio, kde jsme měli sraz, na ramínku si nesla zelené šatičky a povídá: ,Kluci, když mi řeknete abych jela, tak pojedu, ale mám osmatřicet horečku. Řekli jsme jí ať se jde vyléčit a odjeli bez ní. Tam jsem jí viděl poprvé. Pak jsem se s ní setkal v kapele Sodoma Gomora, kde zpívali Jirka Štědroň, Viktor Sodoma a Hanka. A potom jsme dělali zase spolu, protože krátký čas zpívala společně s Mirkem Mayerem v první polovině koncertního programu Evy Pilarové.
  • Čím tě zaujala?
    Měla neobvyklý hlas a byla krásná. Když na jevišti při choreografii vykopla nohu, dav šílel. Má jedny z nejkrásnějších rukou, které jsem v životě viděl. Navíc byla vždycky čistý člověk. Pro mě je to nejlepší kamarádka v životě. Můžeme se navzájem na sebe spolehnout. Myslím si, že Hanka byla a je pro mne dárek o Pána Boha.
  • Jak probíhaly vaše umělecké »námluvy« a vytvoření Hančiny doprovodné kapely?
    Za to může Honza Bunzl. V té době to byl asi náš nejlepší manažer, který udělal třeba Václava Neckáře nebo Helenu Vondráčkovou, i když tenkrát u nás manažeři oficiálně neexistovali. Když ho Hanka oslovila, řekl jí, že už nemá kapacitu, ale poradil jí, aby oslovila mě. Dali jsme si sraz v hotelu Palas a domluvili se. Když jsem Evě Pilarové oznámil, že odejdu, Víťa Hádl řekl, že neví proč, ale cítí, že musí odejít taky. Tímto odchodem jsme si oba zachránili život, protože jsme s Evou na Kubu už neodletěli.
  • Přemýšlel jsi o nabídce od Hany Zagorové dlouho?
    Ne, věděl jsem, že musím od Evy odejít.
  • Měli jste s Hankou od začátku rozdělené role, co kdo bude dělat?
    Staral jsem se o všechno. Hanka byla ta, která přišla, usmívala se a já jsem chytal rány na solar, když přišly. Odmítala třeba jezdit do Ostravy na Sovětskou píseň a mým úkolem bylo zařídit a najít výmluvu, proč tam nemůžeme. Trochu jsem měl ulehčenou situaci tím, že byla marod a mohl jsem říct, že má zrovna transfúze, ale právě to nám sem tam komplikovalo život. Přestože jsem se snažili program plánovat, abychom vše stihli v čase, kdy byla v pořádku a nemusela na transfúze, stalo se nám, že jí došly krvinky na Sibiři. Nebyla to sranda, musela se sebrat a odletět do Prahy na transfúze. Měli jsme tam vyprodané haly, tak nám Pragokoncert narychlo poslal zpěvačku Alenu Tichou z Brna. Odzpívala s námi v Rusku pět koncertů a byly to asi ty nejhroznější jaké jsme kdy zažili. Kytarista Honza Rotter přede mnou dokonce jednou klečel a prosil mě, abychom jeli domů.



    Hana Zagorová v knize Zagorka:

  • Hanko, jak vzpomínáte na hostování v koncertním programu Evy Pilarové?
    Eva je ohromná. Opravdu. Vždycky říkám, že jsem každý koncert stála v portálu za jevištěm a sledovala ji, jak to umí s lidmi, protože to je nevídané. Ona je báječná a zpívá nádherně.
  • Eva Pilarová tenkrát byla na vrcholu, jaká byla, jak se k vám chovala?
    Ohromně, opravdu. Radila mi, byla výborná. Musím říct, že nemám na nikoho v branži vzpomínky, které bych chtěla zašlapat, nebo zapomenout. Asi jsem měla kliku.
  • Jak reagovala, když jste jí oznámila, že si založíte vlastní kapelu a že do ní od ní odejde i její kapelník a přítel Karel Vágner?
    Karel odešel mnohem později než já. Už nevím, jak to tenkrát bylo, ani si nepamatuji, jak zareagovala, ale asi nijak divoce, protože spolu dodnes vycházíme velice dobře. Myslím si, že nastane období, kdy to každý pochopí, protože v životě zpěváka se stává, že se chce osamostatnit a chce mít svoji kapelu. A právě když jsem byla u Evy Pilarové, tak u mě to období nastoupilo.
  • Vzpomenete si, kdy jste se setkala s Karlem Vágnerem poprvé?
    Už ve skupině Sodoma Gomora Václava Zahradníka, ve které hrál na basovou kytaru.
  • Byli jste tam spolu nějak víc v kontaktu?
    Ne.
  • Takže to všechno přišlo až později?
    V podstatě vždycky jsme vystupovali na stejném jevišti. Když jsem zpívala s TOČRem Josefa Vobruby, hrál v něm i Karel. Bylo to ale úplně nezávisle na tom, jestli jsem tam byla. Vždycky to byla náhoda.
  • Kdy jste přišla na to, že si rozumíte a že byste spolu mohli udělat kapelu a fungovat spolu umělecky?
    Dohromady náš dal manažer Hanuš Bunzel, který dělal Vaška Neckáře. Když jsem ho oslovila, řekl mi, že by neměl čas mi dělat manažera, ale že zná jednoho takového vlčáka, který je moc dobrý a že mu řekne. Byl to Karel Vágner. Já jsem potom za ním zašla a řekla mu, že bychom mohli udělat společnou kapelu.
  • Takže to nebylo tam, že jste zakládali kapelu a už jste spolu chodili?
    Vůbec.
  • Kdy vůbec přeskočila jiskra a váš pracovní vztah přešel i do soukromí?
    Nechci o tom mluvit, to není vůbec důležité.
  • Karel Vágner je jeden z mála partnerů, kterého přiznáváte…
    To vždycky vyplyne z rozhovoru, ale já nemám potřebu přiznávat partnery.
  • Nikdy jste neuvažovali o veselce?
    Vůbec, nikdy jsme spolu ani nežili.
  • Co jste si na Karlu Vágnerovi cenila nejvíc, že jste s ním spolupracovala řadu let a po změně režimu jste odešla od hudebního vydavatelství Supraphon a nahrávala desky pro jeho firmu Multisonic?
    Cenila jsem si na něm všeho. Karel Vágner je můj báječný kamarád a myslím, že ten náš vztah je oboustranný. Známe se v dobrém i ve zlém a za ta léta se známe líp, než všechna naše manželství dohromady. Známe se šíleně dlouho, skoro padesát let.
  • Poslední dvě novinková alba jste nevydala u Multisonicu, ale vrátila se k Supraphonu. Proč?
    Protože jsem chtěla zase pracovat s velkým orchestrem, ke kterému dává Supraphon příležitost. Karel má menší studio.

    25.12.2017 15:12:27 Redakce | rubrika - Rozhovory
  •