Scéna.cz 

Hudební tipy 38. týden

Hudební klub Joe Bonamassa – koncert v Royal Albert Hall (2/2)
Jeden z nejuznávanějších kytaristů současnosti předvedl londýnskému publiku, jak se hraje moderní blues
Kytarový Mesiáš? Kdež, instrumentální kouzla předvedli o generaci (generace) starší pomazaní. Bonamassa je mladík, ročník 1977. Ale struny nad snímačem dokáže rozkmitat ďábelsky!
Hře na kytaru se věnuje už od čtyř let (!). Ač Američan, jeho vzory jsou britští mistři Jeff Beck, Jimmy Page a především Eric Clapton. Bonamassa vzpomíná: „Jednoho dne přinesl táta domů videokazetu a na ní nahraný koncert Cream z Royal Albert Hall. Fascinovaně jsem sledoval vše, co Eric Clapton hrál.“
Joe Bonamassa ve svých dvaatřiceti v hale prince Alberta sám vystoupil. Splnění klukovského snu? Bonamassa bez váhání přitakává. Pro kytary sahá během koncertu jako do šatníku. Pro názornost: muzikantský fanatik Bonamassa vlastní osm desítek instrumentů, o které pečuje osmičlenný tým. Svou „one man show“ staví na pestrosti, které aplaudují nejen ortodoxní bluesmani. Woke Up Dreaming táhne deset minut s akustickou kytarou sám, v Just God Pain má v zádech artilerii dvou bicích souprav. Hukot! Vystačí si s vlastním repertoárem, jen tu a tam zazní převzaté, avšak notoricky známé skladby. Například zmíněná Just God Pain od ZZ Top. A přece jen se žádá, aby zazněla nějaká bluesová klasika. Zazní. Further on Up the Road z roku 1957. Bonamassa ji promění ve speciální příležitost pozvat na podium svého guru Erica Claptona.
Záznam z Royal Albert Hall byl pořízený v roce 2009. O dva roky později byl Joe Bonamassa vyhlášený nejlepším kytaristou roku.
Vysílání: 20.9., 23.45 hod., ČT art, Opakování: 23.9., ČT art

Pop-rockové pódium The Police - koncert 2007
Legendární trojice opět pospolu! Byť pro jediné turné. Se svými slavnými písněmi si mistrovsky pohrává (Premiéra)
Značka The Police byla na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let nepřehlédnutelná. Směsice reggae, ska, pop-punku, rocku, jazzu hraná pouze na tři nástroje. Ne, takhle ve své době nezněl nikdo než oni. Škoda, že trojici Sting, Summers, Copeland vydržela spolupráce pouhých deset let. Zbylo po ní po hříchu pouhých pět studiových alb. Ve své době pět ceněných vinylů, které se vešly tak akorát na jednu lavičku v pražském lesoparku. Pamětníci si teď určitě vybaví nedělní návštěvy nelegálních burz s gramodeskami. Třeba na Letné, v Krčském lese nebo v Motole. Jó, takhle se tehdy v rudé době kapitalistická hudba v Čechách prodávala.
The Police naposledy zahráli v roce 1986. Nerozešli se vůbec v dobrém. Basista Sting a bubeník Copeland byli jako pověstní dva kohouti na jednom smetišti. A tak návštěvníkům nelegálních burz přibyla další chmurná "jistota". Nejenom, že desky se budou navždy prodávat po lesoparcích, ale také, že Police se už nikdy nesejdou. No vidíte, dnes je hudba k mání všude a mimořádné trio tvořící The Police znovu vystoupilo.
Záznam z Buenos Aires je ukázkovým vzorkem jednoho ze 150 odehraných koncertů v rámci turné z roku 2007. Sting si udržuje stoický klid, Copeland absolutní přesnost a Summers udivuje zručností a soustředěností. I ve chvílích, kdy s Jihoameričany cloumá jihoamerický temperament. Čeští pamětníci si v klidu, z křesla obýváku, znalecky vychutnají každý tón. Přesto se při poslechu dočkají mnoha nuancí a překvapení. Písně totiž dostaly „nový lak“. A je to vlastně logické. Zkušení muzikanti se na své písně z mládí podívali s nadhledem a pohrávali si s nimi.
Škoda jen, že turné bylo jednorázovým počinem. I tak, šlo o jeden z nejzdařilejších comebacků, které kdy moderní hudba zažila. A dvakrát škoda, že The Police nezkusili složit nové písně. Jak by asi zněli "slavní blonďáci" v novém miléniu? Byly by jejich nahrávky pořád ceněnou trofejí v domácí diskografii? Soudě podle celosvětového zájmu o jediné společné turné asi ano.
Vysílání: 22.9., 20.20 hod., ČT art; Opakování: 23.9., ČT art., 26.9., ČT art