zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Hudební tipy 11. týden

Roy Ayers

autor: Česká televize  

zvětšit obrázek

Roy Ayers
Zpívající americký jazz-funkový guru koncertuje ve Francii. Vibrafonista a hráč na klávesové nástroje vyrůstal v padesátých letech v Los Angeles, nasával už jako dítě to nejlepší z jazzu a rhythm and blues. Vydal desítky alb a neustále se zkoušel vydávat novými směry. Jeho jméno je pojmem jak v jazzovém světě, tak ve funku, disku a hip-hopu. V roce 1966 se seznámil s flétnistou Herbie Mannem a vstoupil do jeho kapely. V roce 1970 pak založil vlastní soubor Roy Ayers Ubiquity. Vzdaloval se tradičně chápanému jazzu a širokého ohlasu se dostalo jeho funkovým hitům Everybody Loves the Sunshine a Running Away. Vynikl také ve světě samplů a počítačových her. Z desek patří k nejslavnějším filmový soundtrack Coffy ze 70. let. Snímek Coffy, který je v Americe považován za klasiku, patří k vlně blaxploitation filmů, které se hodně točily kolem roku 1970. V hlavních rolích vždy vystupovali černí hrdinové, kteří bojovali s dealery, pasáky a zkorumpovanými policisty, většinou bělochy. Později se Ayers pouští i do afro-beatu, když spolupracuje na desce Music Of Many Colors s Felou Kutim a v 90. letech koketuje s hip-hopem. Rapeři si Ayerse velmi oblíbili, podle některých zdrojů je druhým nejsamplovanějším umělcem v rapu po Jamesi Brownovi. Po roce 2000 přinesla Ayersovým nahrávkám další vlnu popularity počítačová hra Grand Theft Auto.
Vysílání: 15.3., 23.55 hod Hudební klub, ČT art
Opakování: 16.3., ČT art., 19.3., ČT art

Richard Bona & Raul Midón
Stylotvorný baskytarista a nevidomý vokalista – fenomén kytary a foukací harmoniky. Basilejský koncert. Richard Bona přezdívaný „africký Sting“ je zpívající baskytarista. Narodil se v Kamerunu, ale bydlí v New Yorku a koncertuje po celém světě. Jeho unikátní styl je mixem jazzu, bossa novy, pop-rocku, afro-beatu a spirituálů. Od narození nevidomý kytarista hraje a zpívá přesně tím způsobem, jaký známe už od jiných geniálních slepců: tak spontánně a „nezbytně“, jako jiní dýchají. Blýsknul se už v hudebním dokumentu "Herbie Hancock: Possibilities".
Vysílání: 15.3., 01.15 hod., ČT art

Arctic Monkeys: Live
Ve Velké Británii způsobili explozi! Historicky porazili i The Rolling Stones či Robbieho Williamse! Jak dosáhli zaslouženého úspěchu, předvedou ve skvělém koncertu z pařížské Olympie. Tahle kapela měla skončit dříve, než začala. Však považte: Vyprávějí tuctové příběhy, tedy o holkách a tak. Hrají v nemoderních kostýmech – kožené bundy nebo saka. Používají staré rekvizity – kytary, basu a bicí. Jejich hudba je silně ovlivněna duchem doby 60. až 80. let. I s takto omšelou výbavou dokázali Arctic Monkeys způsobit explozi. Bůh ví, kolikátou už v rockové historii... Je na nich sympatické, že se do povědomí dostali bez „public relations“. Ostatně, kterému hudebnímu producentovi by stáli ti neperspektivní muzikanti, kteří mají zálibu v rokenrolu a punku, za námahu. Dva roky mydlili do kytar na zkouškách v předměstí Sheffieldu, odkud pocházejí. Tři roky sbírali poctivě body po různých malých klubech a rozhazovali do publika CD se svými demo nahrávkami. Ale k popularitě jim dopomohl především internet. Sami fanoušci, na jednom z největších komunitních serverů, založili profil Arctic Monkeys. Když v září 2005 dokončili svou první desku, byli už poměrně známí. Ovšem nikdo netušil, že už mají v zádech tak silnou fanouškovskou podporu, a nejen na severu Anglie. No jo, zlatý věk internetu.

Album Whatever People Say I Am, That´s What I´m Not vyšlo na konci ledna 2006, ovšem měsíc předtím bylo skoro vyprodané. Už to leccos signalizovalo. Když se objevilo na pultech, stalo se něco, co nemá v historii Velké Británie obdoby. První deska Arctic Monkeys ustanovila nový rekord v prodeji debutového alba za první týden. Přesný počet je 363 735 kopií. Tedy žádní Beatles, The Rolling Stones ani Robbie Williams, ale partička ze Sheffieldu s tím směšným severským akcentem. Jen pro připomenutí této výjimečnosti: Psal se rok 2006 a obsahem desky byla „jen“ směs jednoduchých akordů, kytarových riffů a přímočarých melodií. Navíc, bez podpory velkého vydavatelství. Prestižní, britský hudební časopis zařadil nováčkovské album mezi pět nejlepších ve Velké Británii a při vyhlášení BRIT Awards si tihle lumeni dokráčeli na pódium pro cenu „Objev roku“. Vloni vydali Arctic Monkeys už páté studiové album. Má název AM – tedy Arctic Monkeys. Mimochodem jde o takovou malou reminiscenci na desku slavných The Velvet Underground, kteří jeden ze svých výběrů také pojmenovali lakonicky „VU“. I tahle poslední deska posbírala řadu ocenění v kategorii nejlepší album roku. Arctic Monkeys zkrátka stále nacházejí radost v tom, co dělají. I když jejich renomé výborné klubové partičky nahradil během let přívlastek „stadionová kapela“. V srpnu letošního roku zahráli na velkém festivalu v Readingu. Po tomhle vystoupení je prý nadlouho nikdo na pódium nedostane. Kapela chce odpočívat. Arctic Monkeys tedy hned tak v Praze naživo neuvidíme. O to víc získává na ceně koncertní záznam, který uvedeme 25. listopadu na ČT art. Je z roku 2012 z pařížské Olympie. Obrazová stylizace koncertu je černobílá. Jak příznačné pro kapelu, která staví své písně hodně anachronicky, vždyť rokenrol a punk jsme už slyšeli v mnoha a mnoha verzích. Jak to, že v jejich podání zní tak čerstvě i osobitě? Jak to, že Arctic Monkeys nespadli do despektu plagiátorů? JAK TO SAKRA DOKÁZALI?!!! Dívejte se, Arctic Monkeys vás určitě budou bavit.
Vysílání: 17.3., 20.20 hod., ČT art, Pop-rockové pódium
Opakování: 18.3., ČT art., 21.3., ČT art

GEN - Jožka Černý
Český a moravský král lidových písní. Režie H. Pinkavová. Je držitelem mnoha hudebních ocenění, řady zlatých a platinových desek. Už jako čtyřletý byl v roce 1946 vybrán, aby zazpíval prezidentu Edvardu Benešovi, který se vracel z exilu a navštívil Hodonín, rodiště T. G. Masaryka. Ačkoliv první oficiální singlovou desku vydal jako osmnáctiletý, dlouhá léta pracoval jako mechanik šicích strojů, umělecký kovář a automechanik. Některé písně se v jeho podání staly legendou – Za tú horú, za vysokú, Když sem šel z Hradišťa... Díky neobvyklému rozsahu a nádherné barvě hlasu milují Jožku Černého posluchači v celé naší republice. 14. března 2017 se tento oblíbený zpěvák dožívá 75 let.
Vysílání: 19.3., 20.00 hod., ČT1
Opakování: 20.3., ČT1., 22.3., ČT2., 24.3., ČT2

6.3.2017 10:03:12 Redakce | rubrika - Z éteru

Časopis 13 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Koza aneb Kdo je Sylvie? (Divadlo Bez zábradlí)

Články v rubrice - Z éteru

Ceny Anděl Coca-Cola 2023

Honza Dědek a Ivana „Fancy“ Kulhánková

Ceny Anděl Coca-Cola 2023
Jména nových držitelů celkem 16 andělských sošek budou oznámena během slavnostníh ...celý článek


Hudební tipy 12. týden

Richard Müller: čierna labuť, biela vrana

Hej mistře basů
Velkolepý koncert v pražské Lucerně k poctě legendárního kapelníka, skladatele, zpěváka a p ...celý článek


Slavná rocková opera Jesus Christ Superstar

Jesus Christ Superstar

Jesus Christ Superstar
Slavná rocková opera A. L. Webbera. Americký film (1973). V hlavních rolích: T. Neel ...celý článek



Časopis 13 - sekce

DIVADLO

DISK uvede Čapkovo drama R.U.R.

R.U.R. - vizuál Divadla DISK

V divadle DISK se 28. března 2024 uskuteční premiéra dramatu Karla Čapka R.U.R. Režisér Jan-Jakub Šenkeřík pův celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Filmový portrét Anny Kareninové

Anna Kareninová (Je nalezena tím, koho hledá)

Je nalezena tím, koho hledá
Filmový portrét ceněné české překladatelky Anny Kareninové, která zítra slaví s celý článek

další články...